(Text původně vyšel na stránkách Tiscali 7. srpna 2018. Aktualizovali jsme ho a vydáváme znovu. Máme za to, že obavy v něm vyslovené jsou po dalších útocích na české vojáky, zejména po střelbě, kterou proti nim v pondělí spustil příslušník afghánské armády, ještě naléhavější než před jedenácti týdny.)

Afghánistán je pro Američany a jejich spojence noční můrou. V hornaté zemi ve střední Asii krvácejí. Počet spojeneckých vojáků, kteří se z ní vrátili domů v rakvích, se vyšplhal na 3556, píše portál iCasualties.org. Z toho je 2414 Američanů a 14 Čechů.

Tři z nich – Martin Marcin, Kamil Beneš a Patrik Štěpánek – zahynuli v srpnu při výbuchu bomby, kterou na východě země na svém těle odpálil mladý Afghánec, který se hlásil k islamistickému Tálibánu. V pondělí v zemi padl vojenský kynolog Tomáš Procházka. Zastřelil ho na základně Šindánd afghánský voják.

Padli v Afghánistánu: Patrik Štěpánek, Martin Marcin a Kamil Beneš | zdroj: Ministerstvo obrany ČR

Vojenský kynolog Tomáš Procházka. Zastřelil ho na základně Šindánd afghánský voják | zdroj: Facebook české armády

Po válce není mír

Afghánistán, obdobně jako Irák, je důkazem, že Američané dokážou vyhrávat války. Jenže neumějí v cizí zemi nastolit mír.

Vojenské tažení v Afghánistánu vyhlásil prezident Georgie Bush junior. Američané ho zahájili nálety v říjnu 2001. Chtěli rozprášit jádro teroristické sítě Al-Káida, která 11. září zasadila Americe tvrdý úder, dopadnout jejího vůdce Usámu bin Ládina a zničit patrona teroristů – Tálibán.

Dva ze tří úkolů Američané splnili. Za pomoci spojenců dobyli Kábul, zmocnili se velkých afghánských měst. Za afghánskou hranicí, v Pákistánu, dopadli a zabili Usámu.

Teď je v Afghánistánu na deset tisíc amerických vojáků, kterým pomáhá téměř osm tisíc vojáků ze spojeneckých zemí včetně Čechů. Podporují vládu a její jednotky.

Tálibánci a jejich souvěrci ve zbrani však nekapitulovali a dávají o sobě vědět. Web stanice BBC píše, že ovládají 14 provincií, které tvoří čtyři procenta území země. Na dalších dvou třetinách rozlohy Afghánistánu tálibánci útočí na vládní a zahraniční jednotky i civilisty loajální k režimu.

Na téměř sedmnáct let vojenských operací spojenců slabý výsledek, nemyslíte?

Bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek to v úterý vyhodnotil bez obalu: "Nejsme schopni stabilizovat situaci... Je třeba hledat způsob, jak náš kontingent z Afghánistánu stáhnout."

To není zbabělost, ale reálný odhad situace.

zdroj: YouTube

Afghánský močál

"V Afghánistánu mrháme časem i penězi. Nejvyšší čas vrátit se domů!" vykřikoval před dvěma lety ve volební kampani Donald Trump.

Razil heslo "America First" ("Amerika na prvním místě"). Sliboval, že vláda pod jeho vedením se zaměří na domácí problémy a nebude vyhazovat dolary na vojenské akce kdesi v horoucích peklech.

Jeho poradci ho však zkraje po nástupu do Bílého domu přemluvili, aby do horoucích pekel poslal posily a ke stejnému postupu přiměl spojence. Také ho přesvědčili, aby řekl mimořádně hloupou větu: "Budeme pokračovat (v Afghánistánu), dokud nezvítězíme."

Za vlády prezidenta Trumpa, od loňského ledna, se americké vojenské angažmá v Afghánistánu protáhlo o dalších 22 měsíců. Stále přitom není možné dohlédnout na jeho konec.

A to je už dvakrát delší než americká účast ve vietnamské válce. V ní bojovali američtí vojáci osm a půl roku od srpna 1964 do ledna 1973.

Pro vietnamskou válku se v Americe vžila přezdívka močál. Američané v ní uvízli a utopili desítky tisíc vojáků. Nakonec ze země odešli bez poct, zanechali ji komunistům.

Nepřenechají nakonec obdobně Afghánistán napospas nepřátelům – tálibáncům?

Až navěky

Je jasné, že Američané nemohou v Afghánistánu zůstat navěky. Tahle země je pro ně černá díra, stojí je majlant. Ročně vydají na její bezpečnost a na podporu jejího hospodářství 45 miliard dolarů. To je dvakrát víc než výkon afghánské ekonomiky!

Tálibán s válečnými výdaji nemá problém. Stačí starý dobrý kalašnikov, několik plných zásobníků, pár granátů, případně nějaká bomba vyrobená doma z hnojiv, která do Afghánistánu vyvážejí Američané. Náklady na jejich bojovníka jsou pár dolarů na den.

A jak mohou Američané porazit gerilové válečníky rozptýlené v horách? Vždyť je ani nepoznají. Nemají uniformy, samopaly a granáty nosí pod kabátem.

Zoufalství amerických vojáků vystihl velitel, jehož výrok zachytila televize CNN: "Bojovat s Tálibánem, to je jako rozbíjet rtuť kladivem."

Američané mohou pomýšlet nejvýš na to, aby udrželi u moci liberální vládu, která na rozdíl od Tálibánu nedělá z žen otrokyně, neodpírá jim vzdělání a nenutí je chodit v burkách. Co víc, nezakazuje filmy, hudbu, ba ani fotbal.

Jak vycouvat?

Copak ale Trumpovi a spol. leží na srdci svoboda Afghánců, přesněji těch Afghánců, kteří po svobodě touží? Mám za to, že jejich hlavní starostí je teď najít "exit strategy", tedy způsob, jak ze země vycouvat, a přitom si zachovat tvář.

Proto také Američané vyjednávají se zástupci Tálibánu.  

"Už dřív jsme jednali s americkými představiteli, ale ještě nikdy nebyli tak odhodlaní vést mírové rozhovory," řekl televizi NBC zdroj z islamistického hnutí. Američané jsou podle něj dokonce ochotní postoupit Tálibánu část afghánského území, které dnes hnutí ovládá. A k rozhovorům s Tálibánem tlačí také vládu v Kábulu.

Blíží se snad exit Američanů z Afghánistánu? Kdo ví, Donald Trump je impulzivní a nepředvídatelný. Vyloučit se nedá nic.

Lze nicméně předpokládat, že na konci afghánského tažení nebude triumfální odchod spojenců ze země zbavené vlivu náboženských fanatiků. Bude to trpký odchod bez poct. Můžeme si jen přát, aby nás tálibánci jednou nehnali domů před hlavněmi samopalů. To by byla ta nejhorší tečka za afghánskou anabází.