Dnes je čtvrtek 5. srpna 2021., Svátek má Kristián
Počasí dnes 19°C Občasný déšť

Autor Vinnetoua začínal jako zlodějíček a podvodník

Autor Vinnetoua začínal jako zlodějíček a podvodník
Karel May v kostýmu Old Shatterhanda a jedno z prvních vydání Pokladu na Stříbrném jezeře | zdroj: Profimedia

Literární otec Vinnetoua a Old Shatterhanda je jedním z nejznámějších německých spisovatelů a jeho romány hltaly celé generace čtenářů. Bylo jim úplně fuk, že si Karel May příběhy vycucal z prstu a že s Divokým západem měly pramálo společného. A lidé je četli s nadšením, i když jejich autor byl lhář a několikrát trestaný chmaták, podvodník, šejdíř a šizuňk.

Přitom šlo vlastně z dnešního pohledu spíše o drobné přestupky, ale bylo jich požehnaně. V osmnácti ho vyhodili z učitelského semináře, protože šlohnul šest svíček. Nakonec ho sice jinde nechali dostudovat, ale už v devatenácti ho na šest týdnů zavřeli za "neoprávněné užívání cizí věci", protože si od spolubydlícího bez dovolení vypůjčil hodinky. S učitelováním měl utrum.

Ve 22 letech už se z něj vyklubal mazaný zloděj, podvodník a šejdíř, na něhož byl dokonce vydán zatykač a kterého odsoudili na čtyři roky, z nichž si tři a půl odseděl. Pár týdnů po propuštění byl znovu zatčen, ale podařilo se mu během převozu do vězení uprchnout. Rok nato ho zadrželi v Dolních Valkeřicích pro potulku. Nic mu nepomohlo, že se při výslechu vydával za syna plantážníka na Martiniku. Byl identifikován, vydán do Saska a tentokrát z toho bylo čtyři a půl roku těžkého žaláře v neblaze proslulé saské káznici Waldheim.

Před 147 lety opustil brány věznice a začal sekat dobrotu

Právě zde nastala díky místnímu katechetovi Mayova zásadní proměna, jak spisovatel později vzpomínal. Na to, že protřelý recidivista opustí šikmou plochu, nota bene se stane nejprodávanějším a nejčtenějším německy píšícím autorem své doby, by si ale 2. května 1874 přesto nikdo nevsadil ani zlámanou grešli. V tento den byl Carl Friedrich May (1842-1912) z kriminálu propuštěn.

Od roku 1875 si pak May našel poměrně skromně živobytí jako redaktor a spisovatel. V roce 1879 byl ještě jednou odsouzen na tři týdny, protože se vydával za státního úředníka, aby zjistil skutečné příčiny úmrtí pijanského strýce své nastávající Emmy Pollmerové. Později byl ale rozsudek zrušen.

Téměř po celá 80. léta 19. století třel May bídu s nouzí, měl dluhy a sotva na nájem. Ani v této době to bez podvůdků prostě nějak ne a ne vydržet. Chlubil se doktorským titulem, třebaže na univerzitě nikdy nestudoval, a neváhal kvůli zachování své image falšovat nejrůznější dokumenty, až se nakonec v roce 1904 užívání titulu definitivně vzdal.

Štěstí se na něj usmálo až v roce 1892, kdy se jeho povídky, které do té doby vycházely pod různými pseudonymy v časopisech, začaly vydávat jako samostatná řada pod názvem Sebrané cestovní romány Carla Maye. Brzy s nimi sklízel obrovský úspěch, ale z nečekaného zvratu mu zřejmě tak trochu hráblo.

Baron Prášil konce 19. století

Od roku 1896, tedy na vrcholu své kariéry, se začal vydávat za autentického hrdinu svých románů. Tvrdil, že jde o příběhy z jeho vlastních cest po Orientu a Spojených státech, a na fotografiích pózoval jako Old Shatterhand, potažmo Kara Ben Nemsi. Nechal si dokonce na míru vyrobit i popisované legendární zbraně tohoto literárního hrdiny. Později prohlašoval, že jako Vinnetouův nástupce je náčelníkem 35 tisíc Apačů, a tvrdil, že ovládá 1200 cizích jazyků a dialektů – od indiánské řeči až po arabštinu, turečtinu, perštinu, kurdštinu a čínštinu.

Do Orientu, kde se odehrává děj mnoha jeho příběhů, se přitom poprvé vydal až na přelomu let 1899 a 1900, a až čtyři roky před smrtí se poprvé podíval na - zdaleka už ne tak Divoký - Středozápad Spojených států, o němž předtím tak zasvěceně psal.

Karel May byl tedy jakýsi Baron Prášil konce 19. století. To však jeho úspěch nijak negativně neovlivnilo. Třiatřicet svazků jeho rádoby cestopisů, které psal pod lehce pozměněným jménem Karl May, to ještě za jeho života dotáhlo na půldruhého milionu výtisků a May na tom zbohatl.

Názory na Maye se už za jeho života rozcházely: pro jedny byl mistrem fantazie a napětí, pro jiné podvodník, hochštapler a pisálek. Třicátého března 1912 zemřel v jihosaském Radebeulu, pravděpodobně na následky otravy olovem a kadmiem.

Jeho romány jsou stále populární, v neposlední řadě i díky dnes již kultovnímu filmovému zpracování. U nás se mu jako málokterému cizímu spisovateli dostalo té cti, že jsme si jeho křestní jméno láskyplně počeštili na Karla. Jeho pojetí postav, kdy domorodí indiáni jsou ti hodní, zatímco bílí Američané ti zlí, výrazně ovlivnilo středoevropské vnímání Divokého západu. Dodnes se prodalo přes 200 milionů výtisků jeho románů, z toho polovina v němčině. A to na člověka s kriminální minulostí vůbec není špatné.

Zdroje:
Vlastní, Die Welt