Baronovi se toho připisuje spousta: Proletěl se například na dělové kouli a pro cestu zpět jen přeskočil za letu na kouli letící opačným směrem. Když střelil jelena třešňovou peckou do čela, vyrostl nebohému zvířeti za pár let mezi parožím strom. Když baron uvízl v bažinách, dokázal sám sebe i s koněm vytáhnout ven za cop. Projel se také na sáňkách tažených vlkem nebo na přepůleném koni, cestoval na Měsíc a pěstoval keře, na nichž rostly palačinky. Měl tři pomocníky, jakousi variantu Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého (tihle tři chlapíci akorát na rozdíl od nich uměli přesně a daleko střílet, rychle běhat a silně foukat), kteří mu pomohli vypořádat se s tureckou flotilou. Příběhů je dohromady kolem stovky.

Karl Friedrich Hieronymus svobodný pán von Münchhausen, známý jako baron Münchhausen, u nás především jako Baron Prášil, sice výše uvedená dobrodružství rozhodně sám neprožil, nicméně jde o skutečnou historickou postavu. Žil v letech 1720-1797 a jako příslušník ruské armády (v níž sloužil až do roku 1750) se zúčastnil dvou bitev proti osmanským Turkům. Jinak celý život prožil na svém panství Bodenwerder na Vezeře v dnešním Dolním Sasku.

Dobrodružství, jež se Münchhausenovi připisují, zachytilo několik autorů. V roce 1761 je zveřejnil hrabě Rochus Friedrich zu Lynar, o dvacet let později pak jakýsi anonymní autor. Velmi úspěšné byly baronovy příběhy od Rudolfa Ericha Raspeho, který ve snaze získat peníze na urovnání dluhu rozšířil verzi anonymního autora a zveřejnil příběhy v roce 1785 v Londýně. Nejznámější je ovšem kniha německého básníka Gottfrieda Augusta Bürgera, který Raspeho dílo přeložil a o rok později vydal doplněné o další příhody, které si sám přimyslel. Ty vyšly samozřejmě i v češtině.

Baronova dobrodružství se také několikrát dočkala filmové podoby. Vedle němého francouzského snímku z roku 1911 a sovětských animovaných verzí je zřejmě nejznámější německý film s Hansem Albersem v hlavní roli z roku 1943, nákladná britská produkce od člena Monty Python Terryho Gilliama z roku 1988,  film Karla Zemana z roku 1961, který byl Gilliamovi inspirací, nebo německá televizní verze z roku 2012.

Lhář? Kdepak!

Baron Prášil přitom ale zdaleka nebyl takový prolhanec, jak se o něm soudilo a soudí. Pravda je pouze to, že na svém panství Bodenwerder s oblibou bavil hosty fantastickými příběhy. Byl to prý fenomenální vyprávěč – nic víc, nic míň. Rozhodně nechtěl obecenstvu nakukat, že všechno, co odvyprávěl, opravdu také sám zažil. Stejně jako se například Terry Pratchett nesnažil nikomu nalhat, že reálně existuje jakási Zeměplocha.

Historkami, jež o něm kolovaly, ve skutečnosti Münchhausen dost trpěl. Udělaly z něj sice slavnou osobu, ale zároveň tak trochu i pitomce. Byly proti němu použity dokonce i u soudu. Münchhausen se totiž v 73 letech jako vdovec oženil se svou dvacetiletou kmotřenkou Bernhardine Brunsigovou. Kvůli manželčině nevěře krátce poté podal žádost o rozvod, načež jej čekala vyčerpávající tříletá právní bitva, která jej připravila téměř o veškerý majetek.

V Bodenwerderu se zdejší slavný rodák dočkal vlastního muzea a město od roku 1997 uděluje Münchhausenovu cenu za výjimečné počiny v oblasti umění, satiry, fantazie či řečového projevu. To všechno ovšem nic nemění na věci, že povést největšího lháře Baronu Prášilovi už nikdo neodpáře. Dokonce po něm byla pojmenována i duševní porucha. Při tak zvaném Münchhausenově syndromu postižená osoba zcela bezdůvodně předstírá nějakou tělesnou nebo duševní nemoc, pro kterou je následně léčena.

Vytáhnout sám sebe i s koněm z močálu za cop? Pro Barona Prášila žádný problém! | zdroj: Profimedia