O svůj rodový majetek v Československu přišli Lichtenštejnové po druhé světové válce na základě tak zvaných Benešových dekretů. Tehdejší mocí byli považováni za kolaboranty, i když důkazy o jejich spolupráci s nacisty jsou podle historiků sporné.

Diplomatické styky mezi Československem a Lichtenštejnskem fungovaly jen v letech 1938 až 1939, po druhé světové válce obnoveny nebyly. Vláda knížectví také kvůli majetkovým sporům jako jediná odmítala uznat samostatnou Českou republiku, stalo se tak až v roce 2009, kdy byly také znovu navázány diplomatické vztahy.

Asi nikdo nemá důvod chlubit se nacistickou minulostí, zvlášť když knížectví tvrdí, že za války bylo neutrální zemí, což ovšem někteří historikové zpochybňují.

Zakladatel firmy Hilti byl aktivní nacista

Je známo, že řada obyvatel Lichtenštejnska projevovala vůči nacistům - mírně řečeno - sympatie. Například Martin Hilti (1915-1997) který v roce 1941 se svým starším bratrem Eugenem založil firmu Hilti. Poznávacím znamením tohoto proslulého výrobce profesionální stavební techniky je tradiční červený kufr na nářadí, mladý Martin Hilty byl ale politicky spíš hnědý než červený. Byl členem Německého lidového hnutí v Lichtenštejnsku (VDBL), jehož hlavním cílem bylo připojení Lichtenštejnského knížectví k Hitlerově říši.

Hilti byl mimo jiné šéfredaktorem časopisu Der Umbruch, v němž propagoval myšlenku, že pro Židy není v jeho vlasti místo. Časopis v podstatě v ničem nezaostával za svým německým vzorem Der Stürmer. Terčem jeho útoků byli židovští imigranti, kteří leckdy v ohrožení života prchali do neutrálního knížectví z nacistického Německa.

Hilti v časopise nepokrytě označoval Židy za parazity a osočoval je ze špionáže pro Velkou Británii. Zřejmě podle hesla, že nejlepší obranou je útok, protože je velmi pravděpodobné, že on sám prováděl špionáž pro nacistické Německo. Dělo se tak na úkor Švýcarska, které mu kvůli tomu po válce na několik let zakázalo vstup do země.

V Lichtenštejnsku žije pouhých 37 tisíc obyvatel (tedy zhruba jako v České Lípě, Třebíči nebo Třinci) a s trochou nadsázky lze říci, že zde každý v podstatě zná každého. Hiltiho nacistická minulost tu je veřejným tajemstvím, ale nikdo o ní nemluví. V podstatě v duchu hesla "Hilti nám dává práci, a tak si to necháme pro sebe", píše švýcarský týdeník Der Beobachter.

Lichtenštejnci mají tak trochu máslo na hlavě

To je možná důvod, proč se v knížectví o citlivá historická témata dodnes nikdo nezajímá. Kauza Hilti ostatně není prvním případem, kdy se tu mlčí o období let 1933 až 1945. Nic na tom nezměnila ani kniha rakouského historika Franca Ruaulta Geschäftsmodell Judenhass (Nenávist vůči Židům jako obchodní model), kterou místní tisk i politici v podstatě ignorují. Minulost svého zakladatele nehodlá řešit ani samotná firma Hilti, která je s téměř pětadvaceti tisíci zaměstnanci zastoupena ve 120 zemích světa.

Lichtenštejnský historik Peter Geiger soudí, že tato zamlčovací taktika dává jistý smysl. Martin Hilti byl podle něj přesvědčený a aktivní nacista, ve VDBL nicméně nehrál tak významnou roli, jaká se mu přisuzuje. Vůdcem hnutí byl Alfons Goop, nikoliv Hilti. V jeho firmě kromě toho nikdy nepracovali nuceně nasazení a ani nijak jinak nebyl zapojen do Hitlerovy smrtící mašinérie.

Loňské 75leté jubileum koncernu Hilti se v lichtenštejnských i zahraničních médiích slavilo v pozitivním duchu. Vévodil tomu všemu firemní slogan "Připraveni pro budoucnost". Do minulosti se raději nešťouralo a nezdá se, že by se na tom v nejbližší budoucnosti mělo něco změnit.