Někde mezi fašismem a pohodou?

Nejostřeji reagoval Pavel Šafr, který připodobňoval nastolený směr ANO k fašismu, a Bohumil Doležal zase k nové normalizaci (která, pro toho kdo si už nepamatuje, znamenala utužení totalitního režimu, tedy vlastně pravý opak jazykového významu slova). Jiní reagovali mírněji, někdo pokrčením ramen - holt je to změna české politiky, která kromě známých rizik oligarchizace zase neznamená dramatické zhoršení, neboť stávající silné strany jsou zase skrytě řízeny kmotry, takže je to nejhůř z bláta do louže. S oběma krajními názory nesouhlasím, myslím, že je hlavně potřeba přesně pojmenovat a vyhodnocení pak nechat na čtenáři.

Je to jasné: ANO má jediného vlastníka

Zajímavé je, jak se tu vynořují paralely mezi ANO a dvěma "antistranami" z nedávných let: Věcí veřejných a Úsvitu. U obou - respektive všech tří - bylo už ze začátku jasné, že je tam jeden lídr, ale nebylo zřetelné, že vůdce je současně majitelem strany. Tedy že a) ovládá veškeré finanční toky dovnitř i ven (v obou případech tedy mezi účtem strany a jeho kapsou), b) i když to navenek vypadá, že ve straně či hnutí jsou nějací další lidé, má první i poslední slovo jediný člověk, který se jmenuje Bárta, Okamura nebo Babiš. Po zhruba roce či dvou se ale toto tušení stalo zcela jasnou skutečností, o které nikdo nepochybuje. (Je fakt, že u Okamury to bylo zřetelné od začátku, ale přece jenom se nezdálo, že by byl tak hloupý a udělal z toho vysloveně one man show, což udělal a následně na to doplatil).

Mezi ANO a druhými dvěma subjekty jsou pak dva významné rozdíly: jednak u podniků Bárty a Okamury bylo silně pravděpodobné, že vzadu dlí ještě někdo třetí, pravděpodobně kmotr nevalné pověsti, který před sebe potřebuje předstrčit mediální figurku, u Babiše nic takového není, za druhé rozdíl mezi prvními dvěma zoufalci se spíše neúspěšným životním příběhem a Babišem je propastný, co se týká veškerých schopností a mentální výbavy, jakož i životních a podnikatelských zkušeností.

Hnutí ANO ale má trochu jiné ambice než tyto dva jednorázové projekty na získání volebního příspěvku a proto před sjezdem byla na místě očekávání, zda se z one-man-show přece jenom nestane otevřenější platforma, která na centralismu spíše ubere než přidá, která si do čela vedle "Pana Předsedy" zvolí osobnosti s integritou, kteří se vyznačují jinými klady než naprostou loajalitou k šéfovi, že krajské organizace ANO ukáží, že jsou schopné samostatného života a rozhodování. Tedy že hnutí bude pomaleji nebo rychleji směřovat ke straně, ve které to ani otec zakladatel nemá jisté, ve které bude třebas vrcholně respektován, ale bude muset svoje názory obhajovat a v diskusích brousit.

Jak se ale zdá, nastal pravý opak. "Barevné" osobnosti z předvolebních plakátů jsou víceméně pryč či na nedůležitých pozicích. Nejdůležitější pobočnická místa obsadili lidé s bezvýhradnou loajalitou. Schválené stanovy pak takřka likvidují samostatnost krajských sdružení (ti nemají ani právo zvolit si vlastního předsedu, jen jej "navrhnout", nominaci ale schvaluje ústředí), a na nejvyšší úrovni pak definují extrémní pravomoci předsedy hnutí. Jinými slovy: je to firma a má šéfa. Není to politická strana - rozdíl mezi firmou a politickou stranou mimo jiné je, že v té první žádná demokracie není (či je dokonce nežádoucí), v té druhé naopak být musí, má-li se to vůbec politickou stranou či hnutím nazývat.

Aby nenechal nikoho na pochybách, vyjádřil se k tomu zcela jednoznačně - dokonce až s jakýmsi kouzlem nechtěného - i sám Andrej Babiš. Jednak na projevu jednoznačně odmítl "budování strany zdola", jednak v jakémsi rozhovoru ke stanovám řekl, že je nečetl, ale jeho lidé mu řekli, že jsou v pořádku. Zastavím se u druhého výroku, který neprávem unikl širší pozornosti: tím, že Babiš nezná vlastní stanovy (tedy "pravidla hry"), vlastně říká, že jsou pro něj zcela nedůležité. Že sice jsou, protože být musí, chce to asi nějaký pitomý zákon či čo, ale bude to tak, jak se on rozhodne, a on se rozhodne jak chce, takže proč nějaké ciráty se stanovama?

Jinak to neumí
Smířlivě řečeno: on to prostě jinak neumí. Je celoživotní solitér, jediný vlastník obrovského impéria sestávajícího z 200 firem, jedné každé z nich (přes jím vlastněný holding). Nepodělil se - až na výjimky, nikoli protože chtěl, ale z nutnosti - nikde ani o procento podílu a vždy své firmy, od první do dvousté, dokázal manažovat až mikromanažovat. Osobně jsem nikdy tu "čest" neměl, ale vyprávění lidí, kteří u něj na manažerských postech pracovali se podobá jako vejce vejci: telefonáty v neděli v šest ráno nebo v sobotu před půlnocí, konkrétní a velmi podrobné dotazy na to či ono, proniknutí do problematiky každé firmy z holdingu. Andrej Babiš má schopnost řídit i složitá uskupení sám a nikdy to nedělal jinak: neví, co je kolektivní rozhodování, tento mechanismus nikdy nepoužíval.

Je dobré dodat, že podřízení manažeři (včetně bývalých, takže tam nejde o "povinnou úctu k šéfovi") za toto až nezvyklé řízení nemají slova kritiky - uznávají, že "šéf" věci rozuměl a řídil dobře, jeho paměť je sloní a jeho zápisník bezedný. Rovněž pak platí, že si Babiš uměl vybírat kvalitní a schopné lidi, kteří dle jeho not řídili firmy dobře a loajálně.  Dle mého názoru je nepochybné, že si Babiš svůj styl práce a řízení přenesl plynule i do politiky.

Pokud čtete předchozí řádky jako jakousi obhajobu Babiše a toho, jak funguje hnutí ANO, čtete špatně. Na sjezdu ANO byly zlikvidovány zbylé kousky demokracie uvnitř tohoto hnutí, byl zaveden, jak už bylo přesně řečeno, "demokratický centralismus", což v překladu znamená, že ti dole mohou demokraticky podávat návrhy, načež dle svého uvážení rozhodne nejvyšší velitel. Takhle to funguje ve firmě, a je to správně. Takhle to funguje v politické straně ANO, a je to špatně.

Je to velký problém? Je.

Lidem vadí to, že se politické strany "hádají"a neuvědomují si, že to je právě důkaz toho, že jsou zdravé. Politická strana se skládá z jednotlivců a každý člověk má jiné kořeny, výchovu, vzdělání, životní zkušenosti a tudíž i názory. To platí pro sociální demokraty stejně jako pro vedení ANO, a pokud tedy dochází k diskusím - výměně názorů, "hádání" - uvnitř soc-dem, znamená to, že odlišné názory jsou tolerovány a že jejich nositelé nejsou na místě zabíjeni. Pokud uvnitř ANO k diskusím nedochází (sjezd ukázal, že jsou naprosto jednotní, určitou výjimkou se ukázal být Ivan Pilný, který - dle mého názoru - už v hnutí taky dlouho nepobude), znamená to, že je něco špatně. Buď jsou diskuse pod trestem zakázány (jakási zastupitelka za ANO z Karlových Varů byla za kritiku hnutí z něj vyloučena, což lze brát jako varovně zdvižený prstík), nebo jsou ve vedení hnutí lidé, kteří jsou tam jen kvůli penězům, tudíž servilně následují svého pána a zaměstnavatele a mentálně si dali zákaz jakékoli názory nejen projevovat, ale vůbec je i mít.

Je jistě dobré, když strana má zřetelného lídra. Ten ale musí být denně vystavován vnitrostranické diskusi, vnitrostranické "opozici", která je mu sice loajální, ale přesto s ním otevřeně diskutuje a otevřeně nesouhlasí. Vypadá to jako protimluv (loajalita a nesouhlas zároveň), je to ale spíše nelehké umění, kterému jsme se dosud nenaučili. Jiní to umějí: například v Británii byl za vlády Tonyho Blaira - a to byla veleúspěšná vláda z pohledu toho, jak dlouho se udržel na trůně - Blair vystaven dlouhodobé vnitřní opozici ze strany Gordona Browna a jeho skupiny, Brown jej pak i vystřídal jako premiér. Přesto ale spolu oba spolupracovali deset let (!) v nejužším možném partnerství: premiér a ministr financí.

Mnoho lidí si asi řekne - no a co, to je jen taková rétorika. Vede autoritativní vedení s vykořeněním vnitrostranické demokracie ke špatným koncům? Myslím, že nevyhnutelně. Strana či hnutí tohoto typu totiž k sobě nepřiláká kvalitní reprezentanty veřejné správy: půjdou do ní pouze prospěcháři (možnost si "nakrást" či jenom prostě někde vegetovat za dobrý plat) či lidé, které zajímá jen moc samotná, "primátorský řetěz na krku".

Historie navíc ukazuje, že všechna autoritativní uspořádání - taková, ve které nedochází ke střídání lidí ve vedení, ve které je hierarchie jednou provždy daná - mají až děsivý sklon k degradaci a ke sklouznutí ke gangsterskému uspořádání. V předlouhé řadě režimů, které známe jako diktátorské se všemi důsledky se dají na začátku vystopovat nefalšovaně dobré úmysly a také dobré kroky. Moc však, jak známo, korumpuje, postupně jako rakovina, a i z slušného člověka na vrcholu moci se stává diktátor, který ztratí měřítka a umí si ospravedlnit cokoli včetně tvorby hromad mrtvol. Možná existují výjimky, kdy slušný diktátor zůstal slušným až do smrti, ale na každého z nich připadá hromada krvavých tyranů. A nemyslím, že je dobrý nápad testovat, zda Andrej Babiš bude zrovna tou čestnou výjimkou.

Mimochodem, ještě jedna vlastnost je u krvavých tyranů velmi častá: mesiášský komplex, sebepřesvědčení, že on je ten vyvolený (ba až nadpřirozený?), určený spasit zemi. I zde tušíme cosi podobného u Babiše.

Tak ho vyprašte ve volbách

I když jsem zde nastínil chmurnou cestu auroritářů k jakýmsi "fašistickým" uspořádáním, myslím, že u nás je tato hrozba ze strany ANO poměrně malá. Babiš získal i přes znechucení stávajícím "oposmluvním" politickým systémem a vyčpělostí existujících stran, i přes nebývalý billboardový polep republiky, i přes nepochybně nejchytřeji vedenou kampaň jen pětinu hlasů (fakticky mu dal hlas každý desátý Čech oprávněný volič) a systém tradičních stran zůstal zachován, jen trochu nabourán: nepochybně bylo velmi mnoho hlasů pro Babiše protestních, nikoli pozitivních. Tvrdé jádro jeho voličů je, myslím, velmi malé. Myslím, že důvod, proč lidé volili ANO (případně, proč mu jsou stále nakloněni) je stále ten, že Babišovu stranu považují za jakési trestné komando, jako účinný a velký klacek na tradiční strany. Volili Babiše, aby dal velkým stranám výprask za to, jak mizerně v uplynulých letech vládly a jak velké množství skandálů a zneužití moci nashromáždily. Toto je jednak docela oprávněné a bylo to v rozumné míře splněno: kromě ČSSD, která se jakž-takž drží na svém (ale není to žádná sláva), dostaly další tradiční strany mohutně na zadek.

Nyní ale - domnívám se - začínají lidé přemýšlet, zda si naplácat nezaslouží i sám Babiš . Za prvé, výsledky jeho vládnutí jsou nevalné a sliby se neplní - "sto miliard", které se tu dle Babiše mělo každorodně někde rozkrádat či ztrácet, se zatím nenašlo, ani zlomeček z této částky. Za druhé, sjezd ANO ukázal, že Babiš se vlastně začíná chovat stejně jako před ním vládci z ODS nebo ČSSD: strana nemá demokratické uspořádání, o všem rozhoduje předseda či nějaká úzká skupinka obvykle dosti nepopulárních, divných lidí. První příležitost naplácat ale budou mít až za rok (doplňovací senátní a krajské volby), což je ještě daleko.

Předčasné volby zmařily Babišovy šance, a ty se už nevrátí

Vrátím se závěrem k předčasným volbám po "sebevraždě" Petra Nečase. Myslím, že šly zcela proti scénářům Andreje Babiše a možná vlastně zničily zářivost jeho politické kariéry. Proč? Protože hnutí ANO tehdy ještě nebylo ve vládě, "útočilo zezadu" prudce získávalo popularitu. Plánovalo ale vystupňování mediální kampaně až na termín řádných voleb, ve kterých by - domnívám se - zvítězilo drtivě a převzalo by vládu nad zemí asi jen s nějakým menším koaličním partnerem (lidovci atd.).

Volby ale přišly v okamžiku, kdy popularita ANO ještě moc nevystoupala, takže se hnutí o vítězství podělili s ČSSD. Procenta podpory pro ANO pak ještě chvilku stoupala - setrvačnost kampaně - ale vzestup se zpomalil a nyní už pravděpodobně stagnují. Domnívám se, že výše už ANO nepůjde: začínají se totiž projevovat negativa vládnutí a lidé, kteří slyšeli na poměrně přízemní argumenty "zabránit rozkrádání" nyní vidí, že se moc ničemu zabránit nepodařilo, rozpočet země je ve stejném schodku jako dříve a nějaké lepší manažování státu taky není vidět.

Naopak jsou stále více vidět slabiny Babišova vládnutí. Už tím, že "on rovná se ANO" jde jakýkoli problém či neúspěch jen na jeho hlavu. Nepopulární, ale kolektivně vládnoucí premiér nebo šéf strany občas obětuje figurku (najde viníka, svede vinu, klasické "car je dobrý, ale má špatné rádce"). Babiš nemá koho obětovat, musel by sám sebe. Ostatně už obětoval dva ministry, ale nic se neděje, je stále evidentní, že on zůstane hromosvodem na všechno, co se nepovede.

Druhým problémem je ideová nevyhraněnost ANO. Když šlo do voleb, záměrně se snažilo zcela vyvinit z diskuse, zda je to levice nebo pravice, protože levičáci i pravičáci si promítli své tužby, tedy levicoví voliči si mysleli, že Babiš bude levicový, pravičáci, že bude pravicoví a volili jej oba.

Ale nyní, když je ve vládě, je efekt přesně opačný. Levicoví voliči (pokračující ve své projekci) od něj chtějí levicové kroky - ty se nedostavují. Pravicoví voliči chtějí pravicové kroky - ty se nedostavují. Nakonec tak dojde k tomu, že levičáci si budou myslet, že Babiš je pravičák a naopak, a volit jej nebude nikdo.

Tradiční rozdělení politiky na ose levice-pravice dnes není tak ostré a černobílé jako dříve, ale stále existuje. ANO se rozhodlo i nadále vystupovat jako chytrá horákyně, která je oblečená-neoblečená a myslím, že na to v příštích volbách doplatí.