Není to tak dlouho, co konzervativci vypustili do světa volební plakát s obrovským Alexem Salmondem, z jehož kapsy vykukuje malinkatý Ed Miliband, šéf opozičních labouristů. Cameronovi toryové tímto už často parodovaným kouskem chtějí upozornit na nebezpečí koalice mezi labouristy a Skotskou národní stranou (SNP), kterou Salmond donedávna vedl jako předseda a kterou nyní fakticky vede do květnových voleb.

Před možnou "nesvatou aliancí" už varovala řada současných i bývalých konzervativních osobností obávajících se o osud těžce zachraňovaného Spojeného království. Naposledy třeba John Major: "SNP by se dohodla s labouristy s jediným cílem, aby rozložila Británii," prohlásil expremiér z první poloviny 90. let. Kenneth Baker, bývalý předseda Konzervativní strany, zase hlasitě zauvažoval o nutnosti velké koalice s labouristy, aby se zabránilo vstupu Skotů do vlády. A sám Cameron opakovaně vyzývá svůj protějšek ke jmenovitému vyloučení povolební spolupráce s SNP.

Významná role skotských nacionalistů v celé britské politice je pravděpodobnější s každým průzkumem. Přestože má země většinový systém a bývala oázou stability dvou stran střídajících se u moci, nyní jsou tyto dny zřejmě u konce.

Rekordní podpora SNP

Konzervativci a labouristé se pohybují jen okolo třiceti procent a žádný z průzkumů za poslední rok nedává jedné ze stran šanci získat absolutní většinu. Posilují naopak strany menší, ať už je to Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP) na pravici toužící po opuštění Evropské unie, nebo na levici britští zelení, čerstvě čtvrtá nejsilnější strana v Británii co do počtu členů.

Ve většinovém systému nicméně ani jedna z těchto stran zřejmě nedosáhne na více než jednotlivá křesla. Také tradiční třetí vzadu, liberální demokraté, kteří s Cameronem sestavovali poslední vládu, se katastrofálně propadli a nyní se pohybují podobně jako zelení někde mezi šesti a deseti procenty.

Zbývají skotští nacionalisté.

SNP má totiž na rozdíl od menších celonárodních stran rekordní podporu téměř ve všech skotských obvodech, včetně těch tradičně držených labouristy; z 59 skotských křesel ve Westminsteru mohou nacionalisté podle nejnovějších průzkumů získat celých čtyřicet sedm, celonárodně pak jejich podpora dosahuje téměř poloviny všech voličů. SNP čeká úspěch i ve dvou symbolických obvodech, kde v končícím volebním období zasedali hlavní bojovníci proti skotské nezávislosti, Alistair Darling a Gordon Brown.

Oživlí Skotové 

Neuvěřitelná popularita SNP má paradoxně kořeny v již zmiňovaném referendu o odtržení. Salmondově energické až srdceryvné kampani se podařilo angažovat řady do té doby politicky neaktivních Skotů, členská základna se rozrostla a nyní se blíží sto tisícům. Většina Skotů je s vládou SNP spokojená kvůli vysoké životní úrovni, kvalitnímu zdravotnictví nebo bezplatnému školství.

Tradičně levicoví Skotové jsou navíc náchylní nevolit labouristy reprezentované neoblíbeným "Divným Edem" Milibandem (poslední průzkumy ukázaly, že jeho osobní popularita dosahuje jen 24 procent), který je považován za neobratného, špatně čitelného a s ještě menší dávkou charismatu, než má suchar David Cameron. Skotští voliči také nevěří slibům o zvýšení pravomocí jejich národního parlamentu a zdá se, že jsou připraveni se o to zasadit volbou své strany.

Miliband a jeho labouristé se samozřejmě snaží tento trend zvrátit, takže také oni nezahálejí s útoky na skotské nacionalisty. Levicové voliče například varují, že Cameron může z ovládnutí Skotska nacionalisty těžit, protože ho posune blíž k absolutní většině nebo ke koalici s oslabenými liberálními demokraty. Angličtí voliči labouristů navíc nejsou vůbec nakloněni koalici s SNP. Nicméně pokud se naplní předpoklady triumfu, vedení strany pravděpodobně nezbude jiná varianta, než právě spojení se skotskými nacionalisty, případně ještě v doprovodu podobně orientovaných velšských nacionalistů z Plaid Cymru anebo radikálních britských zelených.

Levicovější než kdy dříve

A jak by taková vláda za účasti skotských nacionalistů vypadala? Určitě by byla výrazně levicovější než všechny britské kabinety za posledních dvacet let. Slabý Miliband by se musel snažit uřídit pokusy o maximalizaci skotské autonomie a vyjednat dohodu, která by nepřipouštěla konání dalšího referenda o nezávislosti; tím by si totiž podepsal ortel politické smrti.

Skotští nacionalisté by nesouhlasili s prodloužením kontroverzního a mimořádně nákladného jaderného programu Trident, o němž se bude rozhodovat příští rok, a tlačili by na úplný konec úsporných opatření. Obě strany se nicméně shodnou v mnoha věcech, například v maximální podpoře obnovitelných zdrojů, mají srovnatelné programy na podporu zaměstnanosti mladých a shodně podporují setrvání v Evropské unii. Protože Skotsko je nejvíce proevropskou částí Spojeného království, SNP by zablokovala referendum o vystoupení z EU. Obávaný "brexit" by definitivně padl.

Nůž pod krkem

Alternativou otevřené koalice je podpora Milibandovy menšinové vlády, jak to naznačuje vedení SNP. Zkušenost liberálních demokratů přece jen praví, že na otevřenou spolupráci se doplácí. Tak či onak by Skotové drželi kabinet pod krkem.

Ani sebelepší výsledek v samotném Skotsku samozřejmě nemusí zabránit vzniku pravicové vlády, když v Anglii přesvědčivě zvítězí konzervativci a když se liberální demokraté dokážou alespoň trochu vzpamatovat. Nebo když převáží panika a dvě velké strany se raději spojí, než aby daly možnost problémovým sousedům rozvířit tradičně ustrnulé vody Westminsteru.

Svou roli ještě může zahrát i strach z polských a rumunských imigrantů zosobněný stranou UKIP, vítězem loňských voleb do Evropského parlamentu. I tak ale bude pomsta Skotů sladká, až do staré budovy anglického parlamentu, symbolu moci impéria, nakráčí výrazně početnější výprava v čele s poraženým a nyní znovu triumfujícím Salmondem, který málem dokázal rozložit 300 let starou unii.

 A možná ji teď bude mít tak jako Eda Milibanda na zmíněném plakátu v kapse.