Po víkendovém sjezdu hnutí ANO byla česká média zaplavena takovým množstvím komentářů, že se zdá, že není co dodat - zkusím jednak názorovou škálu shrnout a zkusit dodat něco nového.

Válka – jinak se to nazvat nedá – o východní Ukrajinu je intenzívnější než dříve a po "Je suis Charlie", po řeckých volbách a po české intenzivní debatě o dalších Zemanových tupostech (což je také příznačné pro rozměry našeho zájmu) se pozornost opět obrací tam, kam má.

Jak se zapojit do současné intenzivní debaty o islámu a neopakovat již stokrát řečené? Nemožnost, ale kus vlastního pohledu na věc přidat mohu; alespoň vybídnu k diskusi, které, pokud je slušná a přemýšlivá, není nikdy dost.

Podíváte-li se na polistopadovou cestu České republiky k demokracii, je možné konstatovat: "nic zvláštního se nestalo". Získali jsme možnost svobodně žít a volně podnikat a využili jsme ji podobně a dle očekávání jako země okolo nás: s chybami, ale vesměs kupředu. Je samozřejmé, že chvíle přechodu od totalitnímu systému k budování základu demokracie, až nepochopitelné okamžiky pokojného předávání moci patří k úžasným a vzrušujících chvílím českých dějin. Nelze na ně zapomenout a nikdy na ně nezapomenu. Ale nezaujatým pohledem šlo o celkem očekávanou a nepřekvapivou transformaci země, její společnosti a její ekonomiky.

Připravovaná rozsáhlá smlouva mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií vyvolává hodně pozornosti – zaslouží si jí ale ještě více. Jedná se o největší jednorázovou změnu obchodních a dalších vztahů mezi těmito ekonomickými a politickými mocnostmi za mnoho desítek let, takže prosím hlavně neříkejme, že "nás se to asi moc netýká". (Z českých politických stran se k ní vyjadřují jen Piráti, pro ostatní je to zřejmě zcela nedůležitá věc).

Volebních analýz a komentářů se vyrojilo hustě, zkusím tedy být stručnější než obvykle.

A je zase před volbami. Jak se rozhodnout? Dám tři rady - nezavrhujte tradiční strany, uvědomte si, že hnutí ANO je místní chalifát a věnujte přízeň a pozornost černým koňům.

I když to nejdůležitější se stále odehrává v hraničních ukrajinských regionech, kde se boje stále zostřují, zdá se, že Evropu zajímají více sankce a protisankce. Ačkoli, Evropu… hledáte-li na titulní straně BBC nebo německých online novin, sankce nenaleznete ani v první desítce ekonomických zpráv, natož pak u headlinů. V Česku, sledujeme-li zpravodajství téměř všech médií, jsou na prvním místě sankce. Mají být, nemají být? Přinesou něco, nepřinesou, neměli bychom raději nikoho nesankcionovat? Neměli bychom najít nějaký moudrý a vyváženě znějící důvod, proč schovat hlavu pod polštář?