Michal Horáček nyní začíná shánět dobrovolníky pro kampaň. Ke kandidatuře bude totiž potřebovat sehnat 50 tisíc podpisů.

S ostrým spuštěním kampaně ale čeká na novelizaci zákona. "Není známo, jaká budou pravidla hry," řekl v deníku Právo. "Teď je nějaký zákon, který ale bude asi novelizován a nebude platit. Leží v Poslanecké sněmovně. Zákonodárci nás zdržují. Čekáme, až se rozhoupou. Pak do toho půjdeme."

Poprvé Horáček otevřeně promluvil o tom, co ho na prezidentské funkci láká, a proč zvažuje, že se postaví Miloši Zemanovi, letos v červnu v obsáhlém rozhovoru pro HlídacíPes.org.

My vám jej nyní – vzhledem k potvrzení kandidatury, přinášíme. Dozvíte se v něm například, co Horáčkovi na současném způsobu prezidentského vládnutí vadí, a proč ho tato funkce vlastně láká, nebo také, proč považuje podporu Zemana za gambling.

Už na počátku léta Horáček hovořil o tom, že "nastal čas změnit naše směřování a naplnit pravé poslání prezidentské funkce."

"Kdybych tohle nastolil a jednou se na to vzpomínalo, že to byl ten obrat, kdy se ukázalo, že přímá volba je dobrá, a že prezidentský úřad lze vykonávat inspirativně a vůbec správně, tak to by bylo ohromné," popisuje s jiskrou v očích v rozhovoru Horáček. "Na takový úkol je vzrušující jenom pomyslet."

Michal Horáček: Chci takové prezidentství, aby se vzpomínalo

• Proč vlastně chcete být prezidentem, co Vás na tom láká?

Já nechci, ale jsou chvíle, kdy si člověk řekne, že musí, že je potřeba něco změnit. Použil bych k tomu citát z Bible: "Nepřišel jsem zákon zrušit, ale naplnit." A to bych já chtěl, naplnit ten zákon – Ústavu ČR, která jasně definuje, co chce od prezidenta. To je ambice, která se vymyká i mé vlastní představivosti. Kdyby to udělal někdo jiný, tak samozřejmě budu rád.

• Můžete tedy už jasně říci, zda budete kandidovat, nebo ne?

Můj současný postoj je takový, že je ještě hodně času, 19 měsíců do voleb, měsíce do vyhlášení kandidatur. Já bych rád, aby mi lidé řekli, co si o tom myslí. Nemůžu to posoudit sám, protože to není jen moje záležitost, rozumíte? Možná to není takticky výhodné, připouštím. Ale je to poctivé. Dovolte mi, abych byl poctivý. Zvlášť v takhle závažné věci.

• Vnitřně ale přeci už musíte mít jasno, zda do toho chcete jít, či nikoliv?

Ne že to nechci říci. Jsem prostě ve fázi zjišťování, jestli to není hloupost. Pozvolna roste pravděpodobnost, že jednou přijdu a vyjádřím se jasně. Pak to řeknu důrazně, energicky, bez jakýchkoliv obezliček. Pak musí být zřejmé, že to myslím vážně.

• Umíte odhadnout, kdy to bude?

Nevím, až přijde ten správný impuls. Nyní se učím. Doučil jsem se například struktury EU. Z amerického politického systému jsem skládal zkoušky, tam jde o osvěžení paměti, ale hodlám si osvojit ruské reálie. A taky se třeba učím nazpaměť jména ústavních soudců, relevantní ustanovení Ústavy, nebo co to je Nord Stream 1, 2, co to je Eritrea, proč se odtamtud odchází. Sledoval jsem to už dříve, ale teď je potřeba to sledovat z těch technických hledisek. Učím se každý den všechno to, co mi v prezidentských debatách chybělo. Chyběla mi přesná znalost rozličných věcí a jejich vztahů. Je potřeba se to učit jako se učíme řídit auto. I kdybych nekandidoval, takové znalosti jsou cenné.

Kulička v hlavě

• Když ještě nechcete říci jasné ano-ne, zkuste tedy alespoň říci, proč si myslíte, že by Miloš Zeman už neměl být prezidentem?

To si nemyslím.

• Tomu nerozumím. Miloš Zeman by měl být znovu prezidentem?

To je na Miloši Zemanovi, aby řekl, zda chce být znovu prezidentem. A je to pak jen na voličích, aby se vyslovili, zda si to také oni přejí.

• Dobře, Miloš Zeman zastává nějakou funkci, ve které koná nějaké činy. Jak je tedy hodnotíte?

Mluvme o jeho činech, ne o panu inženýru Zemanovi, jehož neznám, a jehož si netroufám soudit. Chtěl bych mluvit o tom, jaký je jeho "track record" (přeneseně "záznam kroků" – pozn. red.) v prezidentské funkci. Je to záznam kroků, se kterými často nesouhlasím, a z nichž mě některé uvádějí v obavy.

Zejména způsob, jakým naplňuje prezidentskou funkci, je přesně opačný, než já si představuji. V jeho pojetí je to mocenská pozice, stejně jako to bylo za Klause, ale u Zemana je to ještě výraznější. Mocenská pozice, která v sobě má inherentní žárlivost a svár s vládou, která vládne. Vláda povstává z rozhodnutí voličů. Lidé si volí prezidenta a lidé si volí vládu. To jsou dvě různé věci a dvě různé instituce. Proč má jeden člověk, který Ústavou nemá ty pravomoci, zpochybňovat její politiku? Pro naše partnery jsme kvůli tomu nečitelní. O České republice najednou můžete říci, ta je proevropská, protievropská, všechno můžete použít. Jak se na nás asi dívají v Portugalsku, nebo ve Francii, tam si asi říkají to jsou nějací trotlové, že se neumí ani dohodnout. Prezident nevládne – zato podle Ústavy zastupuje stát navenek. To je něco, co je zásadně důležité. To má dělat s elegancí, šarmem, vtipem, má to dělat samozřejmě v zásadě tak, jak vláda nastoluje politiku.

• Jak to tedy dělá Miloš Zeman z Vašeho pohledu?

On to tak nedělá. Vláda například říká, že jsme pevnou součástí euroatlantických struktur a prezident řekl, že se musíme vymanit z tlaku Evropské unie, ačkoliv sám předtím říkal, že je eurofederalista. Takže to už člověk neví, jak to má chápat.

Pan prezident se projevil jako naprosto nevyzpytatelný, a to je podstata gamblingu. Tam se točí nějaká kulička v nějaký hlavě a někam spadne. Já nechci gambling. Ne!

• To znamená, že Miloš Zeman je v roli prezidenta nebezpečná a nevyzpytatelná kulička?

Ano. I on sám pro sebe je nevyzpytatelný, neboť sleduje momentální názory elektorátu, a ty se samozřejmě rychle mění. Nechci o tom ale víc mluvit, mluvím o tom jako o principu, který bych úplně obrátil. Já bych řekl: prezident ať zastupuje stát navenek, ať mluví dobře několika jazyky, ať se dobře obléká, nepotácí se a hlavně zastupuje Českou republiku zcela čitelně. Jakýkoliv prezident.

• Je situace, nebo vystupování Miloše Zemana v prezidentské roli, které Vám jakožto občanovi bylo nepříjemné?

Mohl bych to říci, ale já bych to prosím pěkně neříkal. Já nechci vystupovat proti někomu, ale pro něco. Už mě prosím do osobní kritiky tolik netlačte.

Velký náskok

• Proč byste Vy měl být prezidentem, splňujete to, co jste vyjmenoval jako kritéria pro prezidentský post?

Otevíráte stavidla, abych tady spustil sebechválu. Raději bych poprosil, aby se jiní podívali na můj životní příběh a sami to posoudili.

• Tak jinak, co Vy můžete českému národu přinést, co by získal tím, kdybyste byl prezidentem?

Především mám o tom silnou představu. To zklamání z přímé volby není proto, že by byl samotný mechanismus špatný, ale proto, že byl jeho duch zneužit. Litera zákona byla sice naplněna, ale duch určitě ne. Já chci takové prezidentství, aby se vzpomínalo: tenkrát se to změnilo! Od té doby máme prezidenty/prezidentky, kteří mají vzdělání, vystupování, umí jazyky, mají za sebou silný životní příběh, nějaké dílo. A nejsou svázaní s praktickou politikou na vysoké úrovni. Pak se vyhnou tomu, že se mstí svým odpůrcům a vychází vstříc svým příznivcům. To z toho dáváme pryč, máme přímou volbu, kdy ten vztah je naprosto přímý mezi kandidátem a každým voličem, kdy má každý jeden hlas, ať je to pokladní v samoobsluze z Hodonína, nebo univerzitní profesor v Praze. Takto je koncipovaná naše demokracie, tak ji musíme ctít a k tomu já chci přispět. Proto zdůrazňuji přímost, žádní podporovatelé jako politické strany, žádné spolky, jakékoliv platformy. Ať někdo přijde a řekne: "To jsem já, taková je má minulost a tohle je můj program pro budoucnost." To je podle mě jediné poctivé, jinak to nejde dělat.

• Co Vy byste jako prezident mohl národu nabídnout, co stojí za Vámi?

Mám za sebou 17 let studia na vysokých školách. Vzdělání jsem získal poctivě. Dokončoval jsem to v 59 letech, dal jsem tomu všechno. Ale také jsem sám vyučoval na vysokých školách v Praze na Univerzitě Karlově i v Brně na Masarykově univerzitě, a od podzimu budu vyučovat na Vysoké škole kreativní komunikace. Myslím, že by to člověk měl dělat, když si myslí, že má co nabídnout. A vůbec je to hezké být s mladými lidmi, já už mezi staršími necítím ten přetlak, tu dychtivost, tu naději, že změní svět. Mladí mě nutí, abych se pokoušel stačit jim.

Vytvořil jsem nějaké dílo, moje alba dostala ocenění Album nebo Píseň roku ve čtyřech dekádách, píší se o nich akademické práce. Napsal jsem spoustu esejů, devět knihy, dvě z nich na politická témata, obě bestsellery. Také jsem dělal velkou politickou akci v revoluci, Most. Tenkrát byla doba, kdy jsem se bál, to přiznávám, ale překonal jsem to. Nechci to zveličovat, ale myslím si, že to bylo důležité. Nejsem apolitický člověk, já události ve veřejném prostoru intenzivně cítím a myslím, že právě teď je taková chvíle, kdy je potřeba zase změnit naše společné směřování. Kdybych tohle nastolil a jednou se na to vzpomínalo, že to byl ten obrat, kdy se ukázalo, že přímá volba je dobrá, a že se prezidentský úřad lze vykonávat inspirativně a vůbec správně, tak to by bylo ohromné. Na takový úkol je vzrušující jenom pomyslet.

• Dá se porazit někdo jako Miloš Zeman, který stále dokola cestuje po českých krajích a může tak získávat své voliče?

Možná, že jednou dožene to, co jsem objezdil já. To mu přeji. Mám obavy, že to pan prezident nedožene. V tom mám velký náskok.

• Myslíte, že jste v Česku toho objezdil víc než on?

No, rozhodně smysluplněji. Nepřijedu někam, kde jsou středoškoláci, kteří mi čtou otázky z papírku. Setkávám se se skutečnými lidmi, kteří mají skutečné problémy. Ptám se jich, jak se jim tam žije. A pak: Vždycky své cesty podnikám za svoje, ne za státní peníze.

• Miloš Zeman má za klíčového poradce Martina Nejedlého, za kancléře Vratislava Mynáře, chtěl byste mí takové lidi kolem sebe?

Já ne. Vybral si je pan prezident, je to jeho svaté právo si vybrat lidi, kterým věří a považuje je za odborníky. Já považuji za odborníky jiné. Dal bych přednost nejužšímu týmu 3-4 lidi. Jinak bych se obracel do akademického prostředí na osobnosti, které své obory studují celý život.

• Kdo by to byli ti 3, 4 lidé?

Představu mám o okruhu několika desítek lidí, ze kterých bych si je vybíral, ale teď je na to příliš brzy. Zajíci se sčítají až po honu.

Nebýt ten pašák

• Je slovenský prezident Andrej Kiska Váš vzor, vzešel přeci jenom z podobného prostředí?

Miluji Slovensko, od začátku své umělecké dráhy, jsem vždycky Slováky považoval za své krajany. Takže sleduji slovenskou scénu a samozřejmě jsem sledoval pozoruhodný příběh pana Andreje Kisky. To on rozvrátil předsudek, že prezident má být kariérní politik. Dle mého soudu je pan Kiska vynikající prezident, daleko nejlepší, co Slováci zatím měli. I jeho projevy jsou výborně strukturované, i stylisticky. Ale zejména stavbou, která vede k jasné myšlence, k jasně vyjádřenému názoru, prýští z toho sebevědomí, touha posadit Slováky s ostatními národy k jednomu stolu. O to se efektivně zasazuje, přitom není populista. Neřekl bych, že je mým vzorem, ale sleduji ho a respektuji.

• Máte tedy nějaký jiný vzor ať už životní či politický, kdo Vás třeba nasměroval, či inspiroval…?

Pořád se snažím učit, je to až taková úchylka. Mám pocit, že když člověk něčeho dosáhne, začne být spokojený, začne se považovat za toho klasika a to je začátek směšnosti. Já se proto vždycky snažím začít dělat něco, co jsem v životě ještě nedělal. Teď jsem se začal učit italsky, abych chodil od první lekce k profesorce, která sedí naproti a říká mi, co všechno jsem řekl špatně. Znova se dostávám do role podřízeného, což je moc důležité pro psychiku. Jsem mimořádně nenadaný tenista, ale bouchám do míčku třikrát týdně, běhám do úplného vyřízení, protože mi trenér říká: musíte se zlepšit. To je výborný! Takhle to bylo i ve škole, kde mi profesoři o 15 let mladší říkali, tohle si musíte načíst. Spolužáci byli o 30 let mladší. To je tak dobrý, když si uvědomíte, že nejste ten pašák, že vlastně nic nevíte.

• Máte tedy nějaký konkrétní lidský vzor?

Spoustu lidí – v umění mě nesmírně inspiroval, až tak, že jsem se dal na dráhu textaře, Bob Dylan a Leonard Cohen. V literatuře pak Kurt Vonnegut, u kterého jsem měl to štěstí, že mě pozval na oběd, takže jsme spolu mluvili, to je nezapomenutelné. Miluji také Zdeňka Kratochvíla, odborníka na presokratické Řecko, který napsal světové dílo Délský potápěč – to je něco úžasného. To kdyby nenapsal česky, tak je světově proslulý. Nebo Ladislav Hejdánek, můj myšlenkový a etický guru. A také Roger Longrigg, Angličan, kterému jsem napsal z komunistického Československa dopis, a pak jsme spolu knihu. To mi neocenitelně pomohlo. Přepsal to krásnou angličtinou. Díky němu jsem se tak dobře naučil anglicky, že jsem si pak sám vysloužil novinářskou cenu v roce 1982 a díky ní dostal stipendium…

• V jakém roce jste napsali tu knihu?

V roce 1979, ale nikdy nevyšla, protože to bylo o historii dostihů a chovu plnokrevníka v zemích jako je Polsko, Maďarsko, Rakousko, Česko a Rusko, a to nevypadalo jako komerční trhák.

• Nevydáte ji teď?

Já jsem ji ztratil. Měl jsem jen jednu strojopisnou kopii na průklepáku a troje stěhování…

• Hodně kouříte. Měl by prezident kouřit?

Asi ne, nikdo by neměl kouřit. Už proto, že to člověka svazuje. Jsou ale věci, které nedokáži změnit. Ale nechci, aby mě někdo viděl s cigaretou na fotce – ne proto, že se chci dělat hezkej, ale kvůli tomu, že nechci dávat špatný příklad.

Obavy z Ruska

• Jaký máte názor na to, jak se v politice profiloval Andrej Babiš?

Rád bych se vyhnul hodnocení konkrétních politických sil, protože prezident má respektovat to, co si voliči zvolí.

• Vy ale ještě nejste prezident, můžete to zhodnotit jako prostý občan…

Ano. Chtěl bych na to jenom říci, že ANO je koncept, který je tady nový, který budí samozřejmě obavy z oligarchizace. Na kolik jsou ale oprávněné, to posoudit neumím. Nechal bych to politologům.

• Co si myslíte o tom, jak se zachoval v kauze Čapího hnízda?

Můžu k tomu mít lecjaké dojmy, ale pořádné stanovisko teprve, až vyřkne například OLAF expertní názor. Dejte mi nějaký nález, ne novinové články.

Život a podnikání Michala Horáčka. Pro úplné zobrazení rozklikněte obrázek | zdroj: Hlídací Pes

• Jak vnímáte narůstající vliv ruského a čínského kapitálu v Česku, znepokojuje Vás to?

Ruský a čínský kapitál není to samé. Jezdím hodně po světě a vím, že Afriku zvolna, ale vytrvale a neodbytně kolonizuje Čína. Náš prezident řekl, že domluvil 232 miliard z Číny, ale kolik to opravdu bude to není vůbec jasné. Jestli to jen znamená, že to co měl pan Šimáně, teď bude mít nějaký Číňan a Šimáně za to dostane peníze, tak to pro nás jako občany je úplně jedno.
Ruský vliv to je něco úplně jiného, zásadně důležitějšího.

• Máte tedy větší obavy z ruského než z čínského vlivu?

Ano, určitě mám větší obavy z ruského vlivu. V Ruské federaci není liberálně-demokratické prostředí a už vůbec ne důsledně tržní hospodářství. Všechno je tam navázáno mocensky, to je zásadní věc. Gazprom není nic jiného, než státní mašina. Ruku v ruce jdou s jeho expanzí i politické zájmy.

• V Číně je ta provázanost podnikání na politickou sféru možná ještě větší?

Máte pravdu, že ten fundament je podobný, ale přeci jenom je to jiná vzdálenost, jiná historie, jiná konfigurace. To potýkání západní Evropy s Ruskem je dědičné po staletí. Ruské carství sice mění uniformy, ale je to pořád carství… Stalin byl mnohem větší car než nějaký Mikuláš, stejně tak Vladimír Putin je car. Ruská paranoia, obava ze Západní Evropy, je ale pořád stejná. Být ruským carem tak to možná dělám také stejně, ale já jsem Čech a jako Češi potřebujeme, aby Rusko zůstalo v Rusku. Jinak já mám ale Rusko rád, moje babička je Ruska.

• Jak vnímáte migrační krizi?

To bych musel mluvit dvě hodiny. Migrační krize se stala, je to obrovský fenomén, který zastihl Evropu ve Fukujamově představě, že liberální demokracie zvítězila a je vymalováno. Takže ani nemá cenu mít jako společná entita společné ozbrojené síly, které by mohly plnit třeba roli ochrany společných hranic. Ale současně musíme vidět, že to je tragedie pro lidi, kteří opouští Sýrii nebo Afghánistán, kde zuří nebo zuřila skutečná válka a oni přišli o všechno. Já bych utíkal taky. Je to tragédie pro miliony lidí, kteří se bojí o život. Ale je to nespočet příběhů, takže i nespočet rozličných motivací, zhruba 40% těch motivací je čistě ekonomických, prostě pouť za lepším. Podle dohody OSN z 1951 o uprchlících je statut uprchlíka jasně definovaný: je jím každý, kdo se cítí být ohrožen na životě kvůli své etnicitě, náboženství apod… ale jestli je uprchlíkem to posoudí ti, které o politický azyl žádá. V roce 1998, 99 a 2000 k nám přišly 4 tisíce Afghánců, azyl dostalo jen 51 z nich. To byla největší vlna, teď je tu jen pár zoufalců, kteří sem zabloudili omylem, protože chtěli někam na Rujanu nebo do Hamburku a skončili v Humpolci.

• V současné době Českem otřásá policejní krize související s reorganizací ÚOOZ. Jak tuto situaci vnímáte?

Čtu noviny, sleduji kauzu online. Nicméně nevidím do toho hlouběji a zjišťuji, že velmi protichůdná stanoviska zastávají i přímí aktéři. Každopádně se domnívám, že pan prezident by měl být v případných zásazích do celé věci velice zdrženlivý.

• Nemyslíte si, že byste měl mít už nějaké PR poradce, kteří by vám pomohli s časováním kampaně?

PR poradce ani tiskového mluvčího nikdy v případné kampani mít nebudu. Mezi mnou a voliči by měl být co možná nejpřímější vztah, k čemu nějací prostředníci? Já žádnou strategii nechci, věřím v normální život a poctivost. Nemám strategii, jak se prezentovat, nejsem reklamní panák. Jsem skutečný člověk, který se obrací ke skutečným lidem.

Eliška Hradilková Bártová pro Ústav nezávislé žurnalistiky