Víte, kdo pronesl následující větu? "Evropská unie potřebuje Turecko víc, než Turecko Evropskou unii."

a) Angela Merkelová

b) Jára Cimrman

c) Recep Tayyip Erdogan

Správně je pochopitelně c) - byl to turecký prezident Erdogan.

Evropská komise ve středu potvrdila, že jeho výrok platí. Doporučila Turecko pro bezvízový režim s unií. Popřela tak sama sebe, protože ustoupila z klíčového požadavku, kterým před třemi lety zrušení víz podmínila. Tehdy Turkům dala najevo, že musí garantovat práva menšin, zejména Kurdů. Erdoganův režim přitom Kurdy šikanuje čím dál víc. A sotva svou politiku v dohledné době změní.

Jistě, komise jen "doporučuje", konečný verdikt o vízech vysloví v červnu Evropský parlament a vlády unijních států. Jejich rozhodnutí – "zrušit" – je však téměř jisté. Stačí k němu "kvalifikovaná" většina – návrh bude přijat, pokud s ním vysloví souhlas alespoň 55 procent států, ve kterých žije nejméně 65 procent obyvatel Evropské unie.

Vyrazí Kurdové na cestu?

Je ale rozumné rušit víza pro obyvatele státu, který vede nevyhlášenou válku proti kurdské menšině? Vždyť v zemi půlměsíce žije na 16 milionů Kurdů. Pro některé z nich nebude nic snazšího, než koupit si letenku, odletět do Evropy (až na výjimky do Německa, kde už žije na 800 tisíc Kurdů) a požádat tam o azyl.

Bavorský ministr financí Markus Söderv deníku Die Zeit předpovídá: "Skončí to tak, že k nám podstatně méně migrantů (Syřanů, Iráčanů, Afghánců) připluje ve člunech, o to víc jich (Kurdů) ale dorazí v letadlech.

Kurdové jsou přitom v Turecku utlačováni, vězněni, mučeni a přesídlováni. Podle německých zákonů (stejně jako zákonů platných v dalších evropských zemích) tedy mají nárok na azyl nebo aspoň na mezinárodní ochranu.

Americký analytik Andrew Hammel, který vyučuje na Univerzitě Heinricha Heineho v Düsseldorfu, se v německém listu Süddeutsche Zeitung ptá: "Proč by si mělo mírumilovné, stabilní a prosperující Německo dovážet násilný etnický konflikt, se kterým nemá nic společného, kterému Němci ani pořádně nerozumí a který je ani nezajímá?"

Důsledky tohoto konfliktu však Němci, v jejichž státě žije na 800 tisíc Kurdů a tři miliony Turků, už mohli zaznamenat. V dubnu otřásaly Mnichovem, Kolínem a Frankfurtem nad Mohanem divoké potyčky Turků s Kurdy, po kterých zůstaly na zemi kaluže krve a sanitky rozvážely zraněné do nemocnic.

Nesahat na majestát

Erdoganův režim pronásleduje nejen Kurdy, ale všechny prezidentovy kritiky. Za urážku "sultána" předstoupily před soudy už dvě tisícovky lidí.

Co víc, Erdogan posílá policisty a vojáky "dělat pořádek" do opozičních médií. Jeho režim zavírá novináře, kteří si dovolí kritizovat prezidentský majestát a jeho politiku, vězní akademiky za to, že ho v petici vyzývají, aby přestal pronásledovat Kurdy.

Erdoganova moc a ješitnost přitom nekončí na tureckých hranicích. Sultán pronásleduje své kritiky až v Německu. Zažaloval satirika Jana Böhmermanna. Prokuratura v Mohuči tak bude brzy rozhodovat, zda ho má vyšetřovat pro urážku představitele cizího státu podle archaického zákona, který pochází z dob německého císařství.

Evropská komise přitom upozorňuje, že Turecko udělalo "pozoruhodný pokrok" a chystá se s ním obnovit rozhovory o vstupu do společenství.

Jaký pokrok má komise na mysli? Vždyť Erdogan, který hlásá, že "křesťanská Byzanc byla temnou kapitolou dějin" táhne Turecko od demokracie k diktatuře, v lepším případě autoritářskému státu.

Trpaslík Juncker

Příliv uprchlíků ze Sýrie je však pro Evropu a zejména pro Německo momentálně nejnaléhavější problém. Když Turci pohrozili, že pokud bezvízový styk do konce června nebude, nepřijmou zpět uprchlíky z Řecka, evropští lídři se před sultánem začali kroutit jako tanečnice v harému.

Mocný panovník se s nimi nemazlí. Důkaz o tom, s jakou arogancí vyjednává, poskytl záznam z jeho rozhovorů s unijním prezidentem Donaldem Tuskem a předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem. Přepis jednání získal zpravodajský portál Euro2day.

Když Juncker během schůzky Erdogana upozorňoval, že komise bude hodnotit, zda Turecko plní podmínky dohody o bezvízovém režimu a readmisi (navracení uprchlíků), dal turecký prezident najevo, kdo je v Evropě pánem, tedy sultánem. Junckera, bývalého premiéra Lucemburska, napomenul, aby si uvědomil, že mluví se šéfem osmdesátimilionového státu a projevil mu náležitou úctu. "Lucembursko je jako městečko v Turecku," upozornil ho sebevědomý sultán.

Na důkaz úcty mu Evropané vzápětí začali snášet tři miliardy eur, v přepočtu 81 miliard korun (příspěvek na péči o uprchlíky). Poté, co blahosklonně naznačil, že to je málo, slíbili další tři.

Sultán Erdogan je nepochybně dostane. A kdo ví, o co si řekne zítra.