Na polích Nizozemska roste více než 40 procent veškeré světové nabídky tulipánů. Přesto po několik desetiletí nechtěli (nejen) Nizozemci o této elegantní cibulovině ani slyšet.

Ve 30. letech 17. století totiž připravila o úspory a někdy i o střechu nad hlavou stovky lidí a způsobila jednu z prvních ekonomických krizí v novodobé Evropě. Do dějin vstoupila jako "Tulipánová horečka".

Na počátku byly cibulky přivezené z Turecka a nizozemský botanik Carolus Clusius, který v 90. letech 16. století založil významnou botanickou zahradu Univerzity v Leidenu. Kromě ní měl ale ve městě i vlastní zahradu, kde si hýčkal rozsáhlou sbírku tulipánů.

Clusius byl jejich studiem fascinovaný, zvlášť poté, co květy najednou začaly měnit barvu a místo klasických jednobarevných měl záhony plné žíhaných. Mohlo za to napadení virem, na což se ale přišlo až o dvě staletí později.

Žíhané tulipány se líbily nejen botanikům, cena rostla

V Clusiově době ale záhadná barevná proměna vyvolala pozdvižení. Květiny byly navíc hezčí, zajímavější a zároveň vzácnější než tradiční jednobarevné odrůdy. Botanici je nazvali "kultivary" a začali si jejich cibulky předávat mezi sebou jako vzácnost.

Dokud si je mezi sebou vyměňovali jen botanici, bylo vše v pořádku. Jejich krásu ale počátkem 17. století objevili nizozemská šlechta i měšťané, kteří jimi chtěli ozvláštnit své zahrady a parky. Místo přátelské výměny mezi jednotlivci do hry vstoupil tvrdý obchod. S poptávkou rostla i cena, tehdejší luxusní a vzácné květiny sloužily jako investice.

V roce 1623 nabídl jeden znalec tulipánů za deset cibulek nejžádanější odrůdy Semper Augustus 12 tisíc guldenů, což bylo víc, než kolik stál dům v Amsterdamu. Přesto se jeho nabídka prodejci nezdála dostatečná.

Odrůda Semper Augustus na dobové kresbě byla počátkem 17. století nejcennější | zdroj: tisková zpráva

Pravé cenové šoky ale začaly až během třicátých let, kdy se tulipánové cibule prodávaly za stále vyšší a vyšší ceny. Vznikl dokonce zákon, který za jejich poškození sliboval vězení.

Brzy se s cibulemi tulipánů začalo obchodovat na burze, což dalo příležitost spekulantům a nejeden obchodník vydělával závratné sumy jen nákupem a prodejem tulipánů. Někdy jeden kus změnil majitele třeba desetkrát za den.

V roce 1633 tak už jedna jediná cibulka odrůdy Semper Augustus stála 5500 guldenů, o další čtyři roky později neuvěřitelných 10 tisíc guldenů. Platilo se za ně nejen penězi, ale i majetkem či zvířaty. Začátkem roku 1937 například údajně tři cibulky vyměnil jejich nový hrdý majitel za svůj pivovaru v Utrechtu.

Žádné obrazy s květinami, připomínaly ztracené peníze

Za pár dní ale už byl bez pivovaru i bez peněz. V únoru 1637 trh s tulipány zkolaboval, nafouknutá ekonomická bublina praskla a ceny, které už neměly kam stoupat, se přes noc propadly na dno. Lidé, kteří brali tulipány jako investici, utrpěli rázem až devadesátiprocentní ztráty. Cibulky byly najednou bezcenné.

Z ekonomické krize, kterou tulipománie způsobila, se Evropa dostávala několik desetiletí. Měla dopad i na umění, a to nejen z hlediska jeho nákupu. I když je holandské umění 17. a 18. století bohaté na květinová zátiší, z 30. a 40. let 17. století se z neznámého důvodu nedochoval téměř žádný obraz s květinovou tematikou.

Historici umění si to vykládají právě tulipánovou krizí, v níž přišli bohatí sběratelé umění o peníze a neměli tak chuť koukat se na obrazy květin, které v nich vyvolávaly nepříjemné vzpomínky.