Sex na lékařský předpis: Má ho pacientům hradit pojišťovna?

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Má člověk právo na sex? Němečtí Zelení – nebo přinejmenším část z nich – se domnívají, že ano. Poslankyně Elisabeth Scharfenbergová proto navrhla, aby sexuální služby pro tělesně i duševně handicapované, těžce nemocné, seniory nebo pro pacienty vyžadující trvalou péči hradil stát – třeba ze zdravotního pojištění.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

Německo letos čeká volební rok a není to poprvé, co se na sebe opoziční Zelení snaží upozornit tím, že vytřepou z rukávu kontroverzní téma. V minulosti například přišli s nápadem na zavedení povinného bezmasého dne ve veřejných kantýnách, na čtyřnásobné zvýšení ceny benzínu, v 80. letech uvažovali dokonce o legalizaci pohlavního styku s dětmi a nedávno navrhli jednotné toalety pro muže i ženy - aby se vyšlo vstříc transsexuálům, kteří řeší dilema, zda zamířit do dveří s panáčkem nebo panenkou.

Inspirací je Nizozemsko

Sexuální asistenti pro duševně či tělesně postižené fungují v řadě zemí včetně Česka, služby si ale zpravidla hradí sami klienti. Výjimkou je Nizozemsko, kde se německá poslankyně také inspirovala. Tam totiž obce již po několik let poskytují finanční příspěvek na placené sexuální služby, ovšem za přísných podmínek.

Lidé musí prostřednictvím odborného posudku prokázat, že jejich handicap je hlavní příčinou neschopnosti ukojit sexuální potřeby, že sexuální asistence je pro ně v tomto ohledu jedinou možností a že si náklady na tyto služby nemohou uhradit ze svého. Také německé sdružení Pro Familia se už léta snaží vyjasnit, zda lze nároky jednotlivců na financování sexuální asistence krýt prostřednictvím zdravotního či sociálního pojištění, případně z jiných státních zdrojů.

Je ale nizozemská praxe z lidského hlediska důstojná? Experti i politici se vesměs domnívají, že nikoliv. Scharfenbergová se svou myšlenkou narazila dokonce i u svých stranických kolegů, její nápad tak velkou šanci na úspěch nemá. Například podle nadace na ochranu pacientů se postiženým zmíněným návrhem v ničem nepomůže.

"Kdo se denně potýká s tím, že se mu musí pomáhat s vykonáváním potřeby, mytím a jídlem, ten má opravdu jiné starosti," soudí předseda nadace Eugen Brysch. Sociálnědemokratický poslanec Karl Lauterbach zase prohlásil, že Německo nepotřebuje v domovech pro seniory prostitutky, ale naopak více intimity pro jejich obyvatele.

Co na to sexuální asistentky/asistenti?

A jak na návrh hledí ti, kdo zmíněné služby poskytují? Na jedné straně je podle nich dobře, že se o tomto víceméně tabuizovaném tématu vůbec veřejně mluví. Na druhé straně ale ani oni nepovažuji za smysluplné, aby třeba duševně nemocní lidé mohli takříkajíc na předpis navštívit nevěstinec.

Služby, které jim tam poskytnou, totiž nebývají přizpůsobeny jejich potřebám. Zacházet s postiženými chce přece jen něco víc než jen víkendové proškolení, řekla v rozhovoru pro Süddeutsche Zeitung Ute Himmelsbachová, která již několik let pracuje jako certifikovaná sexuální asistentka v Saarbrückenu.

Její kolegyně nejsou bývalé prostitutky, které by se jen přeškolily. Je tomu přesně naopak: řada z nich má pedagogické vzdělání, některé pracovaly jako terapaeutky – případně terapeuti, protože jako sexuální asistenti fungují i muži.

Na rozdíl od prostitutek nejsou asistenti či asistentky placeni za konkrétní sexuální služby, ale za čas, který dotyčnému věnují a který s ním stráví. Co během této doby dělají, se liší případ od případu a každý si určuje sám, kam až je ochoten zajít. Důležitá je v tomto případě lidská blízkost.

Klienti často jen chtějí, aby je někdo po dlouhé době zase vzal do náruče. Jde o něžné dotyky, mazlení či erotické masáže - nemusí nutně dojít k pohlavnímu styku.

U klasické prostituce chybí empatie i zpětná vazba od rodinných příslušníků, terapeutů a ústavů. Nessita, která je jedinou německou agenturou pro sexuální asistenty, dokonce pohlavní styk přímo vylučuje, aby vyhověla zákonům zakazujícím kuplířství. Tím pádem se na její spolupracovníky a spolupracovnice nevztahuje přihlašovací povinnost a ani zdravotní prohlídky.

Mnoho povyku pro nic

Mají tedy zdravotní pojišťovny hradit sexuální asistenci, když nehradí ani návštěvu nevěstinců? Na jedné straně by to v jistém smyslu znamenalo patologizaci sexuálních služeb, na straně druhé by ale chudoba ve stáří seniorům přístup k takovým službám znemožnila. Nessita navrhuje kompromisní řešení: ústavům by se mohl dát k dispozici určitý objem peněz na podobné účely. O jejich užití by pak rozhodovali pečovatelé, kteří své svěřence znají nejlépe.

Podle druhého článku německé ústavy má každý právo na svobodný rozvoj své osobnosti, pokud tím neporušuje práva druhých a nepřekračuje ústavní řád nebo pravidla mravnosti. Nikdo také nesmí být znevýhodněn kvůli svému handicapu.

To by sice hovořilo pro návrh poslankyně Scharfenbergové, nicméně navrhovaný sex na lékařský předpis nebere ohled na důstojnost pacientů a prostitutek. Jde o intimní záležitost, která by se neměla řešit veřejně - nehledě na to, že se výkony zdravotních pojišťoven hradí z kapes všech pojištěnců.

Jde tedy spíše o součást předvolebního boje Zelených, který sice nakrátko rozvíří politické vody, ale zřejmě brzy vyšumí do prázdna. Byli to přitom právě Zelení, kdo před patnácti lety (tehdy ještě jako vládní strana) s koaličními sociálními demokraty prosadili natolik liberální zákon o prostituci, že jej mohli zneužívat kuplíři a obchodníci s bílým masem. Nyní by si sami Zelení měli položit otázku, zda opravdu chtějí povolit de facto státem podporovanou prostituci.

Tagy: Německo zahraničí domácí lidská práva handicapovaní zajímavosti a kuriozity zdraví a životní styl

Zdroje: Vlastní