Přestože hlavní zprávou z nedělního švýcarského referenda bylo posílení pravomocí tajných služeb, hlasovali Švýcaři o dalších dvou otázkách, které naopak odmítli. Své "ne" řekli omezení využívání přírodních zdrojů, ale hlavně desetiprocentnímu zvýšení důchodů, proti kterému se postavilo 60 procent lidí.

Tradice referend ve Švýcarsku sahá až do 13. století. Ve své současné podobě funguje prakticky od poloviny 19. století, kdy se musí svolat povinně referendum o každé změně ústavy. Svolání nepovinného referenda je možné po zisku určitého počtu podpisů od roku 1874.

Pokud se započtou referenda na všech úrovních, tedy od obce přes kantony až po celou zemi, vyšplhá se jejich počet ke dvěma stovkám ročně. Na celostátní úrovni Švýcaři hlasují zpravidla o pěti šesti otázkách ročně. To je silná politická moc, která se může snadno zvrhnout v katastrofu.

Ekonomové chválí, levice a odbory si rvou vlasy

Švýcarsko však není jen neutrální, ale má i neskutečně uvědomělé obyvatele, kteří rozhodování o státních otázkách neberou na lehkou váhu a uvědomují si dopady. Ostatně před každým hlasováním nafasují podklady s poznámkami pro i proti, aby se mohli rozhodnout správně.

Výsledkem jsou tak často rozhodnutí, nad nimiž levice pláče, zatímco ekonomové pějí ódy na švýcarskou zodpovědnost. Vůči státu i budoucím generacím. Pokud by se podobná referenda odvážily vypsat jiné státy, zejména pak ze střední a východní Evropy, byly by výsledky předem téměř jisté. A s těmi švýcarskými by měly společného jen velmi málo.

Shoda by panovala tak maximálně se zákazem stavby minaretů u mešit, který Švýcaři odhlasovali v roce 2009. O rozšíření pravomocí tajných služeb by se dalo ještě diskutovat, pod strachem z terorismu a neviditelných uprchlíků v zemi by možná i Češi skousli mírnější omezení práv.

Poškodí to ekonomiku země? Tak odmítáme!

Švýcaři však za poslední desetiletí zarytě odmítají cokoli, co by mohlo ohrozit prosperitu a konkurenceschopnost jejich země. Začalo to zamítnutím prodloužení délky dovolené ze čtyř na šest týdnů v roce 2012 (proti bylo více než 66 procent hlasů), protože s přílišným volnem by vzrostlo riziko, že se zemi sníží produktivita, a tedy konkurenceschopnost.  

Na základě stejného pragmatismu letos v červnu odmítlo téměř 77 procent občanů nepodmíněný měsíční příjem v přepočtu zhruba 60 tisíc korun pro všechny obyvatele. Oba návrhy byly sice zdánlivě v nejlepším zájmu obyvatel, ale významně by poškodily ekonomiku země.

Proto není takovým překvapením, že zatímco v Česku se bojuje o každou stokorunu navíc, Švýcaři v neděli odmítli paušální zvýšení důchodů o deset procent. S návrhem přišly odbory a levicové strany, většina politických stran i některé občanské organizace byly proti, protože kontroverzní populistický nápad by zemi vyšel na dalších v přepočtu téměř sto miliard korun ročně. Rozhodnutí bylo na občanech.

"Výsledky referenda ukázaly, že voliči nemyslí jen na své zájmy, ale na to, co je nejlepší pro jejich zemi," shrnul referendum politolog Georg Lutz.

Takový pragmatismus a jistá dávka sebeobětování na úrovni obyvatelstva – dříve odmítli například i snížení ceny léků – se ale jen tak nevidí. Švýcaři jednoduše nemají populismus v krvi.

Na druhou stranu, zachováním stávající výše důchodu místní senioři trpět rozhodně nebudou. Podle indexu výše penze sestavovaného společnosti Mercer má Švýcarsko jeden z nejlepších penzijních systémů na světě a průměrný senior dostává od státu důchod zhruba ve výši 46 tisíc korun.