O tom, že se barokní stavba z dílny Kiliána Ignáce Dientzenhofera bude prodávat, se ví už několik let. Před třemi lety ji opustil i archiv ministerstva obrany a už tehdy se o chátrající budovu žádný soukromý investor nezajímal.

Podle skromných odhadů by základní rekonstrukce vyšla na víc než miliardu korun a vzhledem k tomu, že se budova zřejmě stane národní kulturní památkou, na vše by bedlivě dohlíželi památkáři.

"Nepřekvapilo mě proto, že se žádný zájemce nenašel. Byl by nucený respektovat charakter stavby. Kdyby chtěl by provést nějaké větší zásahy, určitě by u památkářů narazil. Pro komerční využití budova vhodná není," říká historik architektury Zdeněk Lukeš. Jediné pravděpodobné komerční využití se podle něj zužuje jen na hotel nebo administrativní prostory.

Prodej do soukromých rukou původně ani nebyl cílem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), který tendr v červnu vyhlásil. Opakovaně se mu však nedařilo historicky cennou budovu udat žádné státní instituci ani ministerstvu kultury, byť jim ji nabízel zdarma.

"Až několik dnů před aukcí jsme zaznamenali náznaky zájmu přes média, předtím o budovu třikrát nikdo zájem neprojevil," uvedl mluvčí ÚZSVM Radek Ležatka.

Národní památkový ústav jako zachránce

Na poslední chvíli se ozval Národní památkový ústav (NPÚ), tedy ten, kterému by mělo nejvíce záležet na záchraně a obnově zašlé slávy Invalidovny. Zřejmě si uvědomil, co by se mohlo stát a jak by musel s novým majitelem bojovat o každý krok rekonstrukce. Podle oficiálního prohlášení se však k památkářům nabídka bezplatného převzetí dřív nedostala.

Buď jak buď, pokud ministerstvo kultury ústavu převzetí povolí, mohlo by se s budovou, které zasadila poslední předsmrtnou ránu povodeň z roku 2002, konečně začít něco dít.

Př povodních v roce 2002 skončila Invalidovna pod vodou. Vyplaveny byly archivy, ale poškodila se i budova | zdroj: Profimedia

"Spodní část Invalidovny byla pod vodou. Je postavená z opuky, která nasává vodu, takže tam voda stála několik dní, než postupně opadla. Největší ztráta byla na exponátech, utrpěl ale i dům jako takový. Od té doby se s ním nic nedělo, jen opravili fasádu do parku," popisuje Lukeš s tím, že ani před povodněmi neprošla stavba žádnou rekonstrukcí.

Pokud NPÚ skutečně budovu dostane k dispozici, bude potřebovat peníze na rekonstrukci. Hlavní město už účast prostřednictvím grantu na obnovu památek přislíbilo, nicméně hlavní tíha bude ležet na státě. Ten bude muset dokázat, že umí nejen sehnat dost peněz nejen na obnovu, ale i na provoz. Oficiální požadavek na převzetí ale NPÚ teprve musí vznést.

Zpřístupní se Invalidovna veřejnosti?

Památkáři zatím mají v hlavě jen nástin toho, co by se s velkou barokní budovou dalo dělat. V úvahu připadá například přemístění Územní památkové správy, která se stará o hrady a zámky. "Ale to je všechno předčasné," poznamenala ústavu Naděžda Goryczková.

Ministerstvu chce ústav předložit koncept využití, jedno je ale jasné: Areál by se mohl alespoň částečně otevřít veřejnosti. "Protože si myslíme, že ta budova je velmi autentická, dochovaná, takže bychom ji chtěli veřejnosti trvale zprostředkovat," řekla ředitelka. 

Podle Lukeše se přímo nabízí, aby v přízemí vznikla stálá expozice věnovaná budově, případně muzeum vojenství, protože právě s vojáky je budova nerozlučně spjata. Invalidovna je nejen jednou z nejcennějších českých barokních památek, je unikátní i svým sociálním posláním, kvůli němuž byla v letech 1731 až 1737 postavena.

"Ač se to zdá neuvěřitelné, tak v té době ji vybudovali jako sociální ústav. Nabízela péči o válečné invalidy, kteří tam mohli nejen bydlet, ale také pracovat. Kolem byly i pozemky, na kterých mohli pěstovat plodiny. Svým způsobem to tvořilo město ve městě," popisuje Lukeš.

Aby nemuseli žebrat...

Na jejím vzniku má zásluhu florentský hrabě Petr Strozzi, úspěšný diplomat a vojenský velitel, který si několikrát jako voják vyzkoušel bezmoc raněného. V bitvě u Allesandria della Paglia utrpěl v roce 1657 těžká zranění, ze kterých se dostával téměř rok. V té době si uvědomil těžký osud vojáků, kteří se ve službě vlasti zraní a nemohou se o sebe sami postarat, pokud nemají dost peněz jako třeba on.

Sepsal proto o rok později závěť, v níž v případě své bezdětnosti odkázal všechen svůj majetek ve prospěch péče o válečné invalidy a jejich zaopatření. "Poněvadž v tomto pomíjejícím životě není nic jistého, než smrt, leč hodina její jest nejistá… já Petr hrabě Strozzi, pán na Hořicích… ustanovuji, aby zestárlí chudí důstojníci a vojáci, kteří ve službách válečných zneschopněli, z mého majetku a na něm… zaopatřováni byli jídlem, nápoji, šacením a jinými potřebami, aby na tom žili a nuceni nebyli po věrných a dlouholetých službách válečných žebrati nebo docela ve zkázu přijíti," psalo se v závěti datované 3. srpna 1658.

Invalidovna sloužila válečným veteránům. Na dobové fotografii z roku 1930 | zdroj: Profimedia

Vojáci měli štěstí, hrabě zemřel o šest let později, aniž by po sobě zanel dědice. Nestihl se tak už dožít éry, kdy sociální aspekty války začaly docházet i panovníkům, kteří následně začali stavět invalidovny. Francouzského Ludvíka XIV. následoval i rakouský císař Karel VI., který přikázal ze Strozziho fondu postavit v dnešním Karlíně Invalidovnu.

"Pařížská invalidovna je jasnou inspirací. Projekt původně pochází od jednoho z nejvýznamnějších evropských architektů barokní éry, Johanna Fischera z Erlachu. Samozřejmě je spojený i s Kiliánem Ignácem Dientzenhofferem, který vypracoval detailní plány," uvádí Lukeš. Účast obou barokních mistrů je tak jedním z hlavních důvodů, proč budova aspiruje na národní kulturní památku.

Postavila se jen devítina a i ta je obrovská

A to přesto, že se z původního velkolepého plánu podařilo postavit jen jednu devítinu. Dientzenhoffer počítal se čtvercovou budovou 300 krát 300 metrů, s mnoha dvory, dlouhým průčelím a s monumentálním kostelem na centrálním nádvoří.

"Kdyby byl projekt kompletně realizován, budova barokní Invalidovny by dnes zabírala převážnou část prostoru mezi Karlínem a Invalidovnou," nastínil v pořadu Historie.cs velikost historik Pavel Heřmánek.

Přestože na dokončení plánu nakonec nezbyly peníze, účel nenechat na holičkách válečné veterány plnila do poloviny minulého století na jedničku. "Nejvyššího stavu bylo dosaženo v roce 1858, kdy tady bylo 17 důstojníků, 1100 vojínů, 138 žen a 134 dětí," řekl Heřmánek s tím, že vojenský invalida si mohl přivést manželku a děti.

Kdyby původní monumentální plán na obří areál invalidovny vyšel, kupec nebo správce by se určitě hledal ještě hůř. Budově by tak hrozil podobný osud jako dalším obřím památkám, na jejich opravu nikdo nemá peníze. Podle Lukeše tím trpí zejména rozsáhlé klášterní areály. "To jsou také stavby, které už nikdy nebudou sloužit původnímu účelu, a s jejichž obrovitostí si dnešní doba neví rady," podotýká architekt.