Nový památkový zákon byl jedním z hlavních slibů vlády v oblasti kultury. Podle ministerstva umožňuje efektivní péči o památkový fond a dává úřadům nástroje, jak zakročit, když vlastník o památku nepečuje. Ministerstvo kultury pracovalo na nové normě od roku 2012, pokud projde Parlamentem nahradí mnohokrát novelizovaný zákon z roku 1987. S účinností zákona, který má řadu kritiků z řad památkářů i různých oborových sdružení, se počítá od 1. ledna 2018.

Vyjmout a zastavět

Podle viceprezidentky Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví (ASORKD) Marie Švábové má návrh zákona celou řadu slabých míst. Upozorňuje například na paragraf zákona, podle něhož lze vyjmout parcely a pozemky uvnitř památkové zóny, na kterých nebude nutno žádat projednání památkovou péčí.

"V takto vyňatém území, tedy například v centru Prahy, si bude moct postavit kdokoliv, co chce. Nestačí chránit samotnou památku. Musíme chránit i její prostorové vztahy. Zákon připouští, aby do takto vzácných a chráněných prostor vstupovala agresivní architektura," uvádí Švábová.

Ředitel Památkové inspekce ministerstva kultury Martin Zídek dnes v Českém rozhlase řekl, že úprava předpokládá vydání opatření obecné povahy, které je přezkoumatelné soudem. Vyloučení povinnosti žádat o závazné stanovisko památkové péče se prý předpokládá pouze v těch případech, kdy jde o "situace bagatelní" a práce, které by se na pozemku dělaly, nemohou porušit památkové hodnoty místa.

ASORKD ale kritizuje fakt, že se vůbec tato možnost v zákoně objevila. Účastník má sice právo iniciovat kontrolu Památkové inspekce MK, to lze ale až po vydání územního rozhodnutí či stavebního povolení. Stížnost nemá odkladný účinek pro další práci na přípravě stavby. Pokud se prokáže pochybení ze strany památkové péče, investor se odvolává k náhradě škody na své náklady - to je třeba případ Kozákova domu na Václavském náměstí.

Dlouhodobé spory skončí

Kritici návrhu zákona také již dříve připomněli, že ze zákona třeba vypadne možnost, aby návrh na prohlášení objektu za kulturní památku podal kdokoli, nově by měly být věci či stavby prohlašovány jen na návrh ministerstva. V minulosti však často právě podněty od veřejnosti dokázaly nemovitost ohroženou chátráním či zájmem investora na jejím zbourání zachránit.

Ministerstvo kultury naproti tomu upozorňuje, že nový zákon řeší jiné dlouhodobé problémy památkové péče v Česku. Zavádí totiž možnost kompenzovat náklady vzniklé v souvislosti s omezením vlastnických práv vlastníkům nemovitostí, které nejsou kulturními památkami, ale nacházejí se v památkových rezervacích a památkových zónách. V praxi jde o to, že i vlastníci takových objektů budou moci žádat stát o dotaci na péči o ně, což dnes nelze. Zákon prý také umožní úřadům lépe reagovat v případě, že vlastník památky se o ni nestará.