Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček se vyjádřil v tom smyslu, že Miloš Zeman není pokrytec, tudíž na Vlkův pohřeb nepůjde a zašel jen věnec. Kardinálovi prý bude věnovat tichou vzpomínku. Proč se takto Zeman rozhodl?

Kardinál Vlk jej v minulosti kritizoval, například za neudělení vyznamenání Jiřímu Bradymu nebo kvůli dohodám o majetkovém vyrovnání mezi církví a Pražským hradem, které považoval za protizákonné. Dá se tedy říct, že Zeman neměl Vlka v lásce (jako ostatně žádného svého kritika) a jelikož byla jeho antipatie všeobecně známá, rozhodl se zkrátka na pohřeb nejít.

Z lidského hlediska snad ještě nějak pochopitelný postoj, ovšem z hlediska politického či státnického hrubá chyba. Zeman klidně mohl na pohřeb přijít a říct něco ve smyslu, že přestože si s kardinálem v některých věcech nerozuměli nebo měli odlišné názory, v den jeho pohřbu mu jde vzdát čest nejen jako vysokému představiteli církve, ale hlavně mravnímu a morálnímu člověku. Jeho přítomnost na pohřbu by v takovém případě byla vykládána nikoliv jako pokrytectví, ale projev státnické velikosti. Zeman však těchto lidských poloh není zjevně schopen a tak poslal věnec. Na kondolenci, kterou jinak posílá i v případě úmrtí mnohem méně významných osob, jaksi zapomněl.

Připravte se, bude řev

Tady někde by celá kauza mohla skončit a byla by zapomenuta jako jeden z mnoha Zemanových zlobných vrtochů, na které už si česká veřejnost za ty roky stačila zvyknout. Jenže mělo být hůř. Rakev s tělem kardinála Vlka byla vystavena pro veřejnost v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Před chrámem se kvůli tomu vytvořila fronta, přišly stovky lidí, nechyběli ani politici v čele s premiérem Bohuslavem Sobotkou. Na čestné stráži stáli Skauti i Orlové.

V ten samý den, prezident Zeman dával rozhovor svým oblíbeným Parlamentním listům. A zatímco kolem mrtvoly kardinála defilovaly zástupy lidí, Zeman vykládal novinářům, že Vlk byl radikální prelát, ke kterému nechoval žádnou úctu. Článek se následně objevil s titulkem Připravte se, bude řev: Miloš Zeman PL sdělil, co si doopravdy myslí o kardinálu Vlkovi.

Jestliže se snad Miloš Zeman chtěl vyhnout tomu, aby byl označován za pokrytce, tak tímto vyjádřením nejen že ukázal, že pokrytec je, ale navíc je i hulvát. Tady vůbec nejde o to, co si o Vlkovi myslí, co si kdy udělali nebo kdo koho za co kritizoval. Právě zemřel jeden ze dvou českých kardinálů a prezident republiky ani nevyčká na jeho pohřeb, a už plive po jeho osobě a tančí na jeho hrobě. To je nechutné divadlo, které je potřeba jasně odsoudit.

Samozřejmě, v české ultraateistické zemi se najde mnoho těch, kteří si ještě přisadí. Hlášky o prelátech, černoprdelnících a hamižné církvi už sice patří ke koloritu českých hospodských a internetových debat, nicméně prezident země by měl být schopen těmto nejnižším pudům odolat a zachovat mlčení, když už nic jiného.

Zeman však měl nutkavou potřebu sdělit národu to, co řekl, a tak to prostě řekl. Hradní politika je prostá lidské slušnosti nebo nějakých jemných nuancí, Zeman loví voliče na to, že říká věci takříkajíc natvrdo a bez takzvané 'politické korektnosti'. Co na tom, že při této snaze tak často zapomíná na obyčejnou lidskou slušnost.

Zeman podřízl Forejtovi větev

Na věc se však dá pohlížet ještě z jiného úhlu. Miloš Zeman je svými obdivovateli a podřízenými považován za génia zahraniční politiky, který myslí několik tahů dopředu a má své výroky promyšlené. Tady si však doslova vstřelil vlastní gól.

Není žádným tajemstvím, že prezident prosazuje jako velvyslance do Vatikánu bývalého šéfa hradního protokolu Jindřicha Forejta. Tento „neznámý bílý prášek šňupající“ protokolář postrádá bezpečnostní prověrku, navíc proslul bujarým soukromým životem zdokumentovaný na kompromitujících videích. Podle Zemana ideální kandidát do Vatikánu. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek se zdráhá žádost do Vatikánu podat a dobře ví proč. Když pomineme formální nedostatky, jako je právě absence bezpečnostní prověrky, skandály Jindřicha Forejta jsou jistě svatému stolci dostatečně známé. Papež František příznivcem tvrdých drog jistě není, a tak by podobná žádost vypadala jako nejapný žert nebo diplomatické faux pas nejvyššího řádu.

Papež František byl také osobním přítelem kardinála Vlka. Nedlouho před jeho skonem mu osobně telefonoval, aby mu dodal sil a ujistil ho, že se za jeho uzdravení modlí. Když se nyní dozvěděl, že Miloš Zeman Vlka považuje za „radikálního preláta“, šance, že by snad kdykoliv v budoucnu souhlasil se jmenováním Forejta velvyslancem, se limitně blíží nule. Zeman svým výrokem ještě více podkopal už tak chatrnou pozici svého oblíbence a Vatikán je asi úplně to poslední místo, kde by Jindřich Forejt mohl v tuto chvíli skončit.

Český volič už si zvykl, že nechutnosti z Hradu tečou doslova proudem a není to jen případ Miloše Zemana. Jeho předchůdce Václav Klaus měl podobně obsesivní touhu hanit a urážet zesnulého Václava Havla a rovněž mu to nepřipadalo nemístné, ba právě naopak. Útočit na své mrtvé odpůrce je zkrátka oblíbenou hradní kratochvílí. K celé věci už lze říci už jen jediné. Miloš Zeman si musí být opravdu mimořádně jist, že nic jako Bůh neexistuje. Pokud se náhodou mýlí, pak si urážkou významného služebníka Krista udělal tam nahoře pořádný vroubek.