Německo platí za motor evropské ekonomiky. Jeho největší banka je však označována za největší riziko světových financí.

Jak to jde dohromady? Inu, každý premiant má své slabiny.

Hříšní bankéři

S Deutsche Bank to jde s kopce. Kondice bankovního obra se povážlivě zhoršuje. Mezinárodní měnový fond ho v létě vyhodnotil jako nejnebezpečnější banku (hned za ní následují britská HSBC a švýcarská Credit Suisse).

Deutsche schází kapitál, její tržní hodnota za osm let poklesla na dvanáctinu (!), kdekdo se zbavuje jejích akcií. Důvěra v někdejší vlajkovou loď německého bankovnictví vzala za své.

V minulých letech a měsících se na banku provalilo hodně špíny. Vyšlo najevo, že tajila miliardové ztráty a prala špinavé peníze ruských oligarchů zařazených na černou listinu Evropské unie. Banka také podváděla se sazbou LIBOR, za kterou si banky mezi sebou půjčují peníze a ze které se odvozují úroky hypoték a firemních úvěrů po celém světě. Banka sídlící ve Frankfurtu je nadto podezřelá, že poškozovala své klienty, kteří obchodovali s měnami ve Forexu.

Právníci zastupující klienty tvrdí, že Deutsche při tom používala podvodný software. (Nepřipomíná to snad dieselgate – skandál Volkswagenu se softwarem pro naftové motory?)

Mimosoudní urovnání za tyto a další hříchy zatím Deutsche stála devět miliard dolarů. A aby toho nebylo málo, americké ministerstvo spravedlnosti po ní požaduje dalších 14 miliard dolarů (340 miliard korun). Je to cena za urovnání žaloby za prodej nadhodnocených hypotečních cenných papírů na americkém trhu.

Jaderný výbuch

I bez hrozby této závratné sankce je Deutsche v prachmizerné formě. Její čistý zisk se v letošním druhém čtvrtletí propadl o 98 procent na pouhých 20 miliónů eur (540 milionů korun). A k tomu banka stojí na hliněných nohou. V minulých letech ostošest nakupovala rizikové deriváty – cenné papíry kryté například akciemi, dluhopisy, půjčkami nebo hypotékami.

Právě deriváty stály za finanční krizí v roce 2008. Jeden z nejúspěšnějších investorů všech dob, "prorok z Omahy" Warren Buffett, je nazval "zbraněmi hromadného ničení".

Ratingová agentura Standard and Poor's už loni srazila hodnocení Deutsche z "A" na "BBB+", pouhé tři stupně nad spekulativní pásmo. Banka má v derivátech 55 bilionů dolarů (1,49 trilionu korun).  Dovedete si představit, co tohle číslo obnáší? Je to patnáctinásobek (ročního) výkonu Německa a 260násobek výkonu českého.

Někteří analytici přirovnávají Deutsche k jaderné bombě. Kdyby nakrásně vybuchla, propukla by ve finančním světě nukleární zima. Byl by to patrně počátek ještě větší krize, než ta, kterou před osmi lety odstartoval krach americké banky Lehman Brothers a ze které se Deutsche ještě nevzpamatovala. Do kolen by šla nejen eurozóna, ale i česká ekonomika a finanční zemětřesení by se přehnalo také dalšími kontinenty.

To musím zvládnout sám

John Cryan, šéf Deutsche Bank, se snaží zpevnit základy banky. Zbavuje ji některých rizikových aktiv, propouští desítky tisíc zaměstnanců a ruší stovky poboček. Tento týden prodal za 935 milionů liber (29 miliard korun) britskou pojišťovací divizi Abbey Life. A výprodej patrně bude pokračovat.

Banka ale dlouhodobě z prodeje aktiv žít nemůže, musí vydělávat. To je pochopitelně za nulových nebo dokonce záporných úrokových sazeb obtížné. Na vkladech se vydělat nedá. A na úvěrech? Firmy o ně mají nízký zájem.

Deutsche ujišťuje, že situaci zvládne bez vládní pomoci. "Jsme pevně rozhodnuti vyřešit problémy vlastními silami," píše se v nedávném prohlášení banky. 

Copak ale může banka prohlašovat něco jiného? Pokud by přiznala, že se bez pomoci neobejde, byla by to výzva k runu na banku (k hromadnému výběru vkladů). A do kategorie prohlášení, jejichž smyslem je nepodnítit paniku, patří rovněž prohlášení mluvčího kancléřství, že "vláda nevidí důvod k zásahu".

Na velikosti záleží

Některým bankám se říká "too big to fail", tedy příliš velká na to, aby padla. Pokud by tyto finanční domy zbankrotovaly, mohly by s sebou do propasti stáhnout další obchodní společnosti, dokonce celé státy. A tak, když se dostanou do vážných problémů, vlády je zachraňují – nalévají do nich peníze vybrané od daňových poplatníků.

Do této kategorie patří Deutsche Bank. Je jasné, že bankrot takového monstra německá vláda nemůže připustit a že situaci v bance ministr financí Wolfgang Schäuble a jeho lidé bedlivě sledují. Dá se předpokládat, že ve chvíli, kdy by se kolem banky utáhla smyčka, vláda by do banky vstoupila a navýšila její kapitál – z peněz poplatníků.

Tento názor sdílí Andreas Utermann, ředitel Allianz Global Investors. "Pokud se akcie (Deutsche Bank) budou dál propadat, vláda bude muset zasáhnout... Banka je pro německou ekonomiku (a nejen pro ni) příliš důležitá," řekl agentuře Bloomberg.

Zbývá otázka: Kam musí akcie Deutsche Bank spadnout, aby německá vláda zasáhla?