Rada pro rozhlasové a televizní vysílání upozornila Českou televizi, že porušila zákon a v rámci svého zpravodajského pořadu k americkým prezidentským volbám odvysílala nevyvážené a neobjektivní zpravodajství, během kterého bylo nadržováno Hillary Clintonové. Podle Rady byl soustavně a zcela jednostranně ve vysílání kritizován Donald Trump.

Role veřejnoprávních médií je klíčová. Česká televize má nastavovat laťku a sloužit jako vzor seriózní žurnalistiky. V době, kdy se média ocitají pod tlakem, jejich vlastníky se stávají miliardáři a existují pochybnosti, zda je pak nevyužívají k prosazování svých vlastních zájmů, je to právě Česká televize a Český rozhlas, jejichž nezávislost, důslednost a serióznost hraje zásadní roli. O to důležitější je, aby bylo možné se na ně v tomto ohledu spolehnout.

Konstatování Rady pro televizní a rozhlasové vysílání, že Česká televize porušila zákon, vzbudilo rozporuplné reakce. Přesto může být prospěšné pro vyjasnění si toho, čeho je dobré se ve zpravodajském pořadu vyvarovat, aby veřejnoprávní médium nepůsobilo jednostranně a zaujatě.

Věty typu "Trumpův sexismus korunovala nahrávka z roku 2005", "Nakolik se (Trump) oprostí od těch dosavadních zvyklostí, kdy on měl opravdu ve zvyku se lidem, kteří mu zkřížili cestu, kteří se mu nějakým způsobem postavili, i mstít" či "Je otázka, nakolik ta bizarní někdy až divoká kampaň se přenese do výkonu funkce Donalda Trumpa" zaznívající od moderátorů či reportérů v sobě opravdu obsahují hodnotící komentář či interpretaci a měly by být odděleny od informací zpravodajského charakteru, jak uvádí Rada.  

Televizi zestátnit a učinit závislou 

Česká televize by měla dbát na to, aby její zpravodajství nevyvolávalo dojem, že někomu nadržuje i z toho důvodu, že podobné lapsy mohou být snadno zneužitelné k útokům a snahám podlomit její nezávislost. Ve skutečnosti jsou vodou na mlýn snahám změnit její právní či finanční zakotvení a tím ve výsledku dostat Českou televizi pod větší kontrolu.

Pokud by byl dostatek dokladů, že veřejnoprávní televize v současné podobě nefunguje a neplní svoji veřejnoprávní funkci, není nic snadnějšího než upravit způsob jejího financování či volbu Rady České televize, která volí generálního ředitele ČT.

Můžeme se tak dočkat například zrušení koncesionářských poplatků a zahrnutí hospodaření České televize pod státní rozpočet, k čemuž už dříve vyzval prezident Miloš Zeman. Tento nápad se zamlouvá i ministrovi financí Andreji Babišovi.

Ať už by ale Česká televize měla svoji samostatnou rozpočtovou kapitolu, nebo by šlo o součást rozpočtu ministerstva kultury, bylo by to v první řadě ministerstvo financí, které by rozhodovalo o tom, jak vysoký rozpočet televize ten který rok bude mít.

Její ředitel by tak byl závislý na vůli ministra financí a každý rok by ho musel znovu a znovu žádat (osobně či případně prostřednictvím ministra kultury), aby mu rozpočet navýšil nebo ho alespoň zachoval ve stejné výši. Taková situace by nezávislosti ČT neprospěla bez ohledu na to, pod kterou stranu či hnutí by ministerstvo financí zrovna spadalo.

Slabé spolky půjdou ovlivnit 

Určité riziko ohrožující nezávislé postavení veřejnoprávní televize však představuje i novela zákona o ČT, jež je nyní ve sněmovně a se kterou přišla skupina poslanců v čele s Martinem Komárkem (ANO) a kterou podporuje platforma Svobodu médiím!, v níž působí například také bývalá náměstkyně ministryně spravedlnosti Hana Marvanová.

Úprava, kterou navrhují, sice výrazně snižuje vliv politických stran na obsazování míst v Radě České televize, zároveň ale vzbuzuje řadu pochybností. Obsahuje seznam organizací, které by nově do Rady jmenovaly po jednom členovi.

Není však zcela jasné, proč v uvedeném seznamu je ta či ona organizace a jiná tam naopak chybí. Zvláštní je už to, že organizace, které nyní za novelu nejvíce lobují a tlačí na její schválení, jsou ty samé, které by podle návrhu měly nominovat členy Rady.

Dalším sporným momentem je i to, že dnes sice mají volbu Rady v rukou politické strany zastoupené v Poslanecké sněmovně (libovolný spolek jim může někoho navrhnout a ony pak z nominovaných volí nové radní), zmanipulovat však volbu ve sněmovně a prosadit si své lidi do Rady ČT je pro zákulisní hráče teď těžší, než by tomu bylo v novém systému. Politické strany jsou přeci jen silnější, stabilnější a odolnější organizace než spolky, které v některých případech mají pět a půl člena.

Aby Česká televize nebyla snadnou kořistí 

Do toho navíc přichází volba nového generálního ředitele České televize. Ten současný Petr Dvořák končí ve své funkci letos v září. Předseda Rady ČT Jan Bednář už předeslal, že nového ředitele by Rada chtěla volit už na jaře, což má na jednu stranu své opodstatnění, ale také to představuje jisté riziko. Důvodů, proč nového ředitele volit s takovým předstihem je podle předsedy Rady hned několik.

Nově zvolený ředitel bude mít jednak více času vyřešit si své stávající pracovní závazky a na svou funkci se připravit. Rovněž bude lepší, když se volba ředitele České televize odehraje dříve než v nejžhavější fázi kampaně před volbami do sněmovny.

A v neposlední řadě na začátku července končí mandát třem z patnácti radních a pokud by se dolní komora nedokázala na nových radních domluvit a zvolit je, což se v atmosféře před sněmovními volbami docela dobře může stát, mohlo by to zkomplikovat i samotnou volbu generálního ředitele ČT, k jehož zvolení je potřeba minimálně deset hlasů, které se ovšem nemusí podařit nalézt, pokud Rada v té době bude jen dvanáctičlenná.

Urychlení volby nového ředitele České televize má tak své důvody, ale zároveň lze očekávat, že to vyvolá kritiku jako snaha "starých" radních ještě na poslední chvíli si zvolit "svého" ředitele na šestileté funkční období a tím rozhodnout o osudu televize na mnoho let dopředu, přestože oni sami už v Radě ČT dávno nebudou.

Tento krok se dá obhájit, ale v kombinaci s tím, že televize někomu straní, to může být ta poslední kapka, která i v očích veřejnosti učiní legitimní legislativní změny, jež ve svých důsledcích mohou vést k omezení její nezávislosti. Veřejnoprávní média jsou pro mediální prostředí v České republice zásadní, ale aby mohla plnit svoji roli, nesmí vznikat pochybnosti o tom, zda nekopou za tu kterou partu či sociální skupinu.

Česká televize nemůže stranit žádnému politickému uskupení, ovšem ani Pražákům, lidem na venkově, vysokoškolákům či těm se základním vzděláním. Musí to být televize pro celou společnost. Pokud takovou nebude, může se stát snadnou kořistí někoho, komu nejde o její veřejnoprávní funkci, ale o své vlastní zájmy.