Němci debatují o tom, zda ze země vypakují americkou jednotku s jadernou municí. Nejvyšší čas, říká Martin Schulz, šéf tamní sociální demokracie a její volební lídr, který téma rozvířil.

Bývalý předseda Evropského parlamentu prohlásil, že zařídí, aby z Německa zmizely americké jaderné zbraně. Pochopitelně za předpokladu, že sociální demokraté zvítězí ve volbách do Spolkového sněmu (neděle, 24. září).

"Trump chce jadernou výzbroj. My jsme proti. Pokud se stanu kancléřem, slibuji, že jaderné zbraně opustí naši zemi," prohlásil Schulz na volebním mítinku v Trevíru.

Proč s tímhle slibem Schulz vyrukoval až měsíc před volbami, je nasnadě: Naděje na vítězství sociálních demokratů jsou mizivé. V průzkumech mají jasně navrch křesťanští demokraté kancléřky Angely Merkelové. Sociální demokraté (SPD), kteří teď s křesťanskými demokraty (CDU) a křesťanskými sociály (CSU) tvoří velkou koalici, ztrácí podle průzkumu společnosti Infratest na Merkelovou 16 procent.

Tonoucí Schulz se proto stébla chytá. A stéblem je protiamerický, přesněji protitrumpovský sentiment. Stěží byste v Německu našli neoblíbenějšího politika než Donalda Trumpa, byť 45. americký prezident má německé kořeny, jeho dědeček připlul do Ameriky z Kallstadtu v Porýní.

S odporem vůči americkým jaderným zbraním není Schulz v SPD osamocen a nálady voličů se mění, takže dříve, nebo spíš později sociální demokraté budou Německu vládnout. Poté by Američané, ale i jejich spojenci, mohli mít starosti. Zejména vlády pobaltských států a Polska pokládají jaderné odstrašení za klíčový prvek strategie NATO.

Klíče ke zkáze

Američané mají v Německu dvě desítky jaderných bomb v podzemním skladu na letecké základně v Büchelu. Každá z bomb typu B61 má sílu čtyř až třinácti pum svržených na Hirošimu.

Je to zbytek rozsáhlého jaderného arzenálu, který Američané rozmístili za studené války v západním Německu.

Pro bomby platí zásady "jaderného sdílení" ("nuclear sharing"), které je od padesátých let minulého století součástí strategie jaderného odstrašování NATO.

Princip je jednoduchý: Jaderné zbraně (jejich údržbu i aktivaci) mají pod palcem Američané – v Büchelu americké letectvo. "Doručení" munice adresátovi je úkolem hostitele – v Německu pro jaderné bomby upravili letadla Tornado IDS.

Jaderné sdílení umožňuje státům bez jaderného arzenálu začlenit do vojenské strategie jaderné zbraně, aniž by je musely vlastnit, čímž by porušily smlouvu o nešíření jaderných zbraní (Non-Proliferation Treaty, NPT). Jejich nasazení je podmíněno souhlasem vlastníka i hostitele – v Německu Američanů a Němců.

Říká se tomu také systém dvojího klíče. Spojenci ho pokládají za bezpečné zajištění proti svévolnému postupu některé země. Češi nicméně zajišťují své korunovační klenoty důkladněji – sedmero klíči, které drží sedm klíčníků.

Rakety se vrací

Martin Schulz vynesl jadernou kartu v době, kdy se o jaderném odzbrojení nemluví, zato se přetřásá jaderné zbrojení a ve hře je nová jaderná munice v Evropě.

"Svět čelí nové fázi nukleární militarizace. Jsme uprostřed studené války 2.0," upozornil v rozhovoru pro deník Bild šéf německé diplomacie Sigmar Gabriel, Schulzův souputník z SPD.

V Evropě se vrací do hry rakety středního doletu. Rusové loni tuto kategorii zbraní s doletem od 500 do 5500 kilometrů začali modernizovat, zkoušet a patrně i rozmisťovat. Američané v reakci připravují výpověď třicet let staré smlouvy o raketách středního doletu (Intermediate Range Nuclear Forces Treaty, INF), na jejímž základě byly rakety z Evropy staženy. Chtějí od ní odstoupit v roce 2019.

Důsledkem může být návrat těchto raket osazovaných jadernými hlavicemi na území evropských spojenců. Pokud by Američané takový postup schválili, Německo by patrně bylo první volbou.

Trumpovy sympatie k bigotní polské vládě by na tom příliš nezměnily. V Německu mají americké jednotky nejlepší zázemí a potřebnou infrastrukturu.

Je ale jasné, že nové jaderné zbraně v Německu by se pro tamní politiky staly noční můrou. Němci mají v paměti protesty proti americkým raketám Pershing, které v osmdesátých letech otřásaly zemí.

Pionýr tě ochrání

Zpět k jaderným bombám v podzemním skladu na letecké základně v Büchelu. Jsou jaderným arzenálem skladovaným nejblíže Česku.

Do Büchelu na jihozápadě Německa to je po A3 a A70 z Chebu 486 kilometrů, tedy pět a půl hodiny jízdy autem. (Další jaderné zbraně jsou "až" na amerických základnách v Belgii, Itálii a v Nizozemsku a celkem je v Evropě na 180 jaderných náloží.)

Pokud by se studená válka 2.0 vyostřila a Američané přesunuli do Evropy další jaderné zbraně, nejspíš bychom je měli ještě blíž, "za humny".

Pro našince by to však nebylo nic nového. Každý, kdo v této zemi žil před rokem 1989, obrazně řečeno – na jaderných zbraních seděl.

Sklady určené pro sovětskou jadernou munici, které měla pod kontrolou Rudá armáda, byly u Bíliny, Míšova a poblíž Bělé pod Bezdězem. Areály byly vedené jako spojovací útvary. Sověti to nikdy nepotvrdili, ale jaderné zbraně v nich nepochybně byly (nejspíš hlavice do raket SS-20, nazývaných Pioněr), jinak by je nestavěli a neudržovali.

Češi, na rozdíl od Němců, Belgičanů nebo Italů, o jejich nasazení přitom rozhodnout nemohli. Sověti měli v Československu vlastní raketové brigády.

A protože se tady se nic neutají, vznikla v osmdesátých letech zlidovělá říkanka: "Maminko, tatínku, bojím se Pershingů! Neboj, dítě, SS-20 ochrání tě!"

Legraci si prostě můžete udělat ze všeho, i z politiky vzájemně zaručeného zničení (Mutually Assured Destruction, MAD). Ostatně, Němci říkají že "legrace je, když se navzdory všemu smějeme".