Ženy v minisukních a rozesmátí lidé: To byl předválečný Afghánistán

MAGAZÍN - Magazín autor: luk

Ti starší si připomenou zlaté časy, ti mladší budou jen nevěřícně koukat, jak vypadal Afghánistán před válkou. V zemi pod Hindúkušem se pustili do digitalizace oblíbených starých filmů, které se několika statečným podařilo zachránit před Talibanem.

Digitalizace snímků ve společnosti Afghánský film

Digitalizace snímků ve společnosti Afghánský film,zdroj: Profimedia.cz

Když bojovníci Talibanu vpadli v polovině 90. let do afghánské státní filmové společnosti s cílem zničit veškeré snímky, Habibulláh Alí riskoval život, aby je zachránil. Ukryl tisíce filmových kotoučů uchovávajících bohatou kulturní historii Afghánistánu, ačkoli věděl, že pokud to představitelé Talibanu zjistí, čeká ho jistá smrt, píše agentura AFP.

"Nečekali jsme, že se toho dne dostaneme domů živí," prohlašuje Alí s jedním z kotoučů pevně sevřeným v ruce. "Kdyby přišli na to, že jsme ty snímky schovali, zabili by nás," dodává tento šedesátník, který ve filmové společnosti pracuje 36 roků.

Členové ultrakonzervativního Talibanu, který během své brutální vlády v letech 1996 až 2001 zakázal zábavu, včetně kina a hudby, několik filmových kotoučů před odchodem skutečně spálili. Nepodařilo se jim ale najít asi 7000 cenných snímků, které Alí a jeho kolegové poschovávali na různých místech v areálu společnosti Afghánský film v Kábulu.

Digitalizace zpřístupní populární filmy divákům

O dvě desetiletí později tyto kotouče, které obsahují dlouho ztracené filmy a dokumentární záběry Afghánistánu z dob před tím, než zemi zpustošilo násilí, se nyní znovu zpřístupňují divákům prostřednictvím digitalizace.

Tento projekt oživí nesmírně populární afghánské celovečerní snímky, jejichž tématem jsou často milostné příběhy, a představí mladým Afgháncům jejich zemi v době míru, který oni sami nikdy nepoznali.

Na digitalizaci nahrávek - čítajících desetitisíce hodin - dohlíží generální ředitel společnosti Afghánský film Muhammad Ibráhím Árify. "Kotouče byly ukryté v plochých krabicích označených jako indické či západní filmy a v sudech zakopaných v zemi," vysvětluje Árify. "Mnohé se skladovaly v zazděných místnostech nebo pod falešnými stropy. Byla použita spousta triků," popisuje s úsměvem.

Árify říká, že jeho filmová společnost má nyní 32 000 hodin 16milimetrových filmů a 8000 hodin 35milimetrových filmů, ale katalogizace stále pokračuje, protože řadoví Afghánci dál přicházejí se snímky, které sami ukryli před Talibanem. "Nedokážu odhadnout, jestli skončíme s padesáti tisíci hodinami nebo se sto tisíci hodinami," říká Árify.

Proces digitalizace je nesmírně časově náročný. Nejprve se musí filmy zbavit prachu a škrábanců. Potom se film promítne a zaznamená se jeho název, datum výroby, číslo kotouče a to, zda se jedná o hraný či dokumentární snímek. Nakonec se záběr po záběru převede do digitální podoby. "Pokud se jedná o celovečerní film, může celý proces zabrat až čtyři dny. Pokud se jedná o filmový týdeník, pak stačí jeden den," uvádí zaměstnanec společnosti M. Fájiz Lútfí.

Oživení mrtvé afghánské kultury

Projekt byl zahájen v letošním roce a Árify doufá, že by proces mohl být dokončen během dvou let. "Jsme velmi hrdí na to, co děláme, protože převodem obrazové historie naší země do digitální podoby přivádíme mrtvou afghánskou kulturu znovu k životu," říká 27letý Lútfí.

Afghánské státem dotované filmy ze 70. let byly nesmírně populární. Tématy snímků natočených v darí a paštštině byly milostné příběhy, kultura a přátelství.

Dokumentární snímky pokrývají období od 20. let do konce 70. let minulého století - před sovětskou invazí, krvavou občanskou válkou, vládou Talibanu a šestnáctiletými boji vládních vojsk podporovaných mezinárodními silami proti islamistickým povstalcům.

Na záběrech je vidět Afghánistán, který se radikálně liší od dnešní, konflikty vyčerpané společnosti. Rozesmáté rodiny pořádají pikniky v parcích, v ulicích se procházejí ženy v minisukních a nikde kolem není ani stopy po betonových zdech budovaných na obranu proti explozím, jež nyní charakterizují metropoli Kábul.

"Byl jsem dojatý, když jsem ty záběry sledoval, protože já mám na svou zemi jen špatné vzpomínky. Neměl jsem to štěstí žít v takových dobách," řekl agentuře AFP 34letý Árif Ahmádí, který navštívil nedávné promítání na americkém velvyslanectví v Kábulu. 

Afghánský film doufá, že televizní společnosti budou staré filmy vysílat. Soukromá mediální firma plánuje, že za tímto účelem zřídí webový kanál. Společnost Afghánský film se rovněž chystá zorganizovat promítání snímků i v odlehlých vesnicích bez televize a internetu, a to navzdory tomu, že 40 procent území nemá vláda pod kontrolou a ovládají je povstalci, nebo o ně bojují.

Pro starší Afghánce budou filmy připomínkou šťastnějších časů a pro mladou generaci letmým pohledem na mírovou minulost Afghánistánu, která může podpořit naděje na lepší budoucnost. "Budeme riskovat a navštívíme každý kout naší země. Chceme, aby děti viděly, jak Afghánci kdysi žili," říká Árify. 

Tagy: Afghánistán zahraničí dokumentární film kultura a duchovno válka v Afghánistánu umění a kultura dějiny a fakta

Zdroje: ČTK