Když Taliban 28. září oznámil, že dobyl třistatisícové město Kundúz, slíbil chránit civilisty a jejich majetek. Hnutí se tehdy vydávalo za osvoboditele.

Podle místních obyvatel ale povstalci okamžitě zahájili ve městě razie, začali drancovat obchody a zabíjeli ty, kdo jim stáli v cestě. "Všude ležela těla," popsala Šáh Bibiová, která uprchla do Kábulu se svými šesti dětmi poté, co ozbrojenci vtrhli do domu souseda a postříleli v něm pět chlapců.

Obhájci ženských práv a žurnalisté vypověděli, že po nich Taliban usilovně pátral, a mnozí z nich se připojili k hromadnému exodu z města. Z Kundúzu podle OSN utekla na přelomu září a října polovina obyvatel. Zatím není jasné, kolik se jich vrátilo zpátky.

Zběsilý úprk

Fauzía, která v Kunduzu vedla místní organizaci na podporu zdraví, vzdělání a práv žen, se ukrývala ve sklepě, dokud k domu její rodiny nepřijeli členové Talibanu na motorce a nezačali se po ní vyptávat. "Neměla jsem takový strach z toho, že mne zabijí, jako ze znásilnění," prohlásila.

Když začali ozbrojenci klepat u nich na dveře - a manžel ji zahrnul výčitkami, že již dřív neuprchla - přelezla zadní plot a dala se na útěk. Nakonec se jí podařilo dostat se až do Kábulu.

Za vlády Talibanu v letech 1996-2001 měly ženy zakázáno pracovat a vzdělávat se a směly opouštět domov pouze v doprovodu mužských příbuzných, oblečené v burce zahalující celé tělo. Taliban v souladu s přísným islámským právem šaría nechával kamenovat cizoložníky, usekával ruce zlodějům a vykonával další kruté tresty.

Džíta Bašárdóstová pracovala pět let v Kundúzu pro ženské centrum, finančně podporované ze zahraničí. Setkávala se s muslimskými učenci a dalšími náboženskými vůdci a jednala s nimi o rovnoprávnosti žen a o míru. Poté, co Taliban přepadl Kundúz, "z města zmizeli normální lidé". "Byli zde jen příslušníci Talibanu na motorkách se zakrytými obličeji," popsala.

Někteří místní obyvatelé podle Bašárdóstové pomáhali Talibanu vyhledávat domovy aktivistů, soudců a novinářů. Bašárdóstová, která byla v sousedství díky své práci dobře známá, věděla, že nakonec Taliban dorazí i k jejím dveřím. Oblékla si tedy burku a uprchla do metropole.

Pracující žena, a ještě novinářka?!

Taliban se rovněž v Kundúzu zaměřil na zaměstnance médií, plenil jejich kanceláře a kradl a ničil jejich vybavení, jak vylíčili reportéři, kteří z města utekli.

Soukromá organizace Výbor pro bezpečnost afghánských novinářů poskytla nouzové ubytování a finanční prostředky nejméně 65 žurnalistům, kteří opustili Kundúz. Reportéři se báli, že "budou zajati, zmláceni a usmrceni" Talibanem, dodala organizace. "Svoboda vyjadřování není v souladu s jejich ideologií," konstatoval ředitel výboru Nadžíb Šarífí.

Parísa Aimaková, známá reportérka pracující pro místní soukromou televizi, uvedla, že stejně jako jiné kvalifikované pracovnice v Afghánistánu byla na výhrůžky smrtí zvyklá. "Avšak když přišel Taliban, situace začala být kritická," podotkla. Otec ji i její dvě sestry poslal do Kábulu. O pár dní později byl zastřelen cestou na ranní modlitby.

Afghánští novináři si opakovaně stěžují, že jim povstalci z řad Talibanu vyhrožují, jelikož média nezveřejňují veškerá tvrzení hnutí o vítězstvích rebelů v bitvách. Podobné zprávy často nelze nezávisle ověřit a Taliban je známý tím, že své úspěchy zveličuje.

"Bál jsem se o život," zdůvodnil svůj útěk z Kunduzu Bašír Chán Safí, reportér pracující pro místní rozhlasovou stanici. "Novináři čelí nepřetržitě hrozbám extremistů, kteří si myslí, že jsme proti Talibanu, ačkoli my se pouze snažíme o vyvážené zpravodajství. A někteří z nás po odchodu z města obdrželi výhrůžné telefonáty," dodal.