Farmář Phineas Gage (1823-1860) z amerického New Hampshire se nechal najmout na stavbu železnice v sousedním Vermontu. Při ražbě cesty dělníci zpravidla vyvrtali do skal díry, nacpali do nich trhavinu, upěchovali směs železnou tyčí, umístili rozbušku a odpálili.

Třináctého září 1848 ale měl 25letý Gage smůlu. Železná pěchovací tyč hodila při otěru o kámen jiskru, nastal předčasný výbuch a vystřelená metrová šestikilová tyč tlustá přes tři centimetry se mu zabodla pod levou lícní kost, projela mu hlavou a temenem opět vylétla ven. Střela byla tak prudká, že tyč dopadla na zem až 20 metrů za ním.

Muži, kteří se k nešťastníkovi seběhli, byli v šoku. Gage se postavil na nohy a mluvil, přestože do díry v hlavě mu mohli strčit prst. Přestože přišel o levé oko, dal se po deseti týdnech léčení dohromady a mohl opět pracovat. Normálně zacházel s nářadím, neztratil své intelektuální schopnosti, i paměť mu stále fungovala.

Velmi se ale změnil povahově. Před nehodou ho kolegové znali jako tichého a nenápadného člověka, který se vyznačoval výjimečnou dochvilností a naprostou spolehlivostí. Teď bylo všechno jinak. Gage se v práci vztekal, nadával, měl sklony k cholerickým výlevům, byl náladový a na štíru byl i se svou někdejší pečlivostí a důsledností. Později se přidaly i epileptické záchvaty.

Čtyři pohledy na lebku Phinease Gage | zdroj: Profimedia

Není divu, že se této senzace chopil tisk. Gage se objevoval na lékařských kongresech, vystupoval ve známé Barnumově show a nakonec utekl před publicitou na jih, kde v roce 1860 zemřel po jednom ze svých epileptických záchvatů. To byl však jen začátek jeho existence jako výzkumného objektu: V roce 1866 nechal jeho bývalý lékař John Harlow tělo exhumovat.

Hlava pro něj totiž byla ideálním objektem pro výzkum, zda charakterové a morální vlastnosti mají v mozku své pevné místo. Harlow a jeho kolegové dospěli k závěru, že železná tyč poškodila části levého čelního mozkového laloku. Proto Gageovo analytické chápání a jazykové schopnosti, které přiřadili pravé mozkové hemisféře, zůstaly z velké části beze změn; emoční struktura utrpěla, protože se nacházela vlevo.

Téměř o 130 let později v roce 1994 se americký výzkumný tým pokusil dokázat, že byl zasažen i Gageův pravý čelní lalok. K tomu vědci poprvé použili trojrozměrný model Gageovy lebky. V roce 2012 pak počítačová simulace ukázala, že pravá část sice zasažena nebyla, ale byla poškozena neuronová spojení. To také mohlo způsobit extrémní změny chování oběti nehody.

Počítačový model Gageovy hlavy po nehodě | zdroj: Profimedia

Tyto vědecké poznatky ovšem nic nemění na 175 let starém zázraku, že člověk může přežít probodnutí mozku železnou tyčí. Phineas Gage zemřel v pouhých 36 letech, díky svému případu se ale stal nesmrtelným – přinejmenším v odborných kruzích.