Německý neurolog a psychiatr Hans Berger (1873-1941) je pokládán za zakladatele klinické elektroencefalografie. Poprvé ji úspěšně použil v červenci 1924, objev ale publikoval až o pět let později. Pomocí této diagnostické metody, známé spíše pod zkratkou EEG, lze měřit a zaznamenávat elektrickou aktivitu mozku.

Bergera k výzkumu motivoval podivný zážitek z mládí, který by se dal zařadit do oblasti parapsychologie. Jako devatenáctiletému studentovi se mu při jarním vojenském cvičení ve Würzburgu stala nehoda, při níž jen o vlásek unikl smrti. Po pádu z koně se na úzké pěšině dostal pod kola těžkého kanonu taženého šesti koňmi, který jen těsně stihl zastavit. Rodák z Coburgu vyvázl z incidentu jen s leknutím.

Ještě téhož večera obdržel telegram od svého otce s dotazem, zda je v pořádku. Telegram ovšem nedorazil náhodou: K poslání vzkazu otce přiměla Hansova nejstarší sestra, s níž měl velmi blízký vztah. Byla si prý stoprocentně jistá, že se jejímu bratrovi něco muselo stát. Berger byl přesvědčen o tom, že šlo o telepatii, tedy přenos myšlenek na dálku. To ho přimělo k tomu, že se rozhodl lépe porozumět mozkové aktivitě člověka, čemuž pak zasvětil celý svůj profesní život.

Berger začínal v roce 1897 jako asistent na psychiatrické klinice v Jeně, později se stal jejím ředitelem a v roce 1927 rektorem tamní univerzity. Byl (zřejmě spíše ze strachu) podporovatelem SS a do roku 1938 přísedícím lékařem jenského soudu dohlížejícího na ochranu genetického zdraví německého národa. Když byl v roce 1941 požádán, aby opět dělal přísedícího u zmíněného soudu, sice naoko souhlasil, krátce poté se ale oběsil v jižním křídle kliniky v Jeně. Za svůj objev encefalografie byl několikrát nominován na Nobelovu cenu.