V USA se momentálně rozvířila debata kolem zpřísnění zákonů o potratech, která se promítla i do českých médií. V některých státech, jako je Georgia, se konzervativci snaží omezit možnosti žen jít na potrat zavedením takzvaného "zákona tlukoucího srdce”. Ten zakazuje odstranění plodu od chvíle, kdy je u něj možné zaznamenat bití srdce. Což bývá přibližně v šestém týdnu těhotenství, kdy řada žen ještě ani nemusí vědět, že je v jiném stavu. Mimochodem - taková Alabama by chtěla zajít ještě dál a zakázat potraty prakticky úplně, a to i v případě znásilnění nebo incestu, proti čemuž se vymezil i prezident Donald Trump.

Proti těmto zákonům se pochopitelně zvedla vlna nevole a mezi lidmi hájícími právo žen na potrat stanula i herečka Alyssa Milanová, která dlouhodobě jako aktivistka bojuje nejen za ženská práva. Milanová, známá například ze seriálu Čarodějky, se v tomto případě odhodlala k na první pohled poněkud neobvyklému protestu. Vyhlásila sexuální stávku, jinak řečeno vyzvala ženy k protestní sexuální abstinenci. Ve své výzvě doslova říká, že dokud ženy nebudou mít legální kontrolu nad svými těly, nemohou riskovat těhotenství.

Our reproductive rights are being erased.

Until women have legal control over our own bodies we just cannot risk pregnancy.

JOIN ME by not having sex until we get bodily autonomy back.

I’m calling for a #SexStrike. Pass it on. pic.twitter.com/uOgN4FKwpg

— Alyssa Milano (@Alyssa_Milano) May 11, 2019

Reakce na hereččinu výzvu, která na twitteru nasbírala takřka padesát tisíc srdíček a přes deset tisíc retweetů, byly pochopitelně různé. Někteří její nápad uvítali s nadšením, jiní považují sexuální stávku jako takovou za problematickou věc, protože svým způsobem degraduje ženy na objekty sexuálního potěšení.

Těžko říct, jestli bude mít snažení Milanové nějaký reálný úspěch, nebo zda ve výsledku půjde jen o atraktivní mediální bublinu. Druhá varianta zní asi pravděpodobněji a celá hereččina sexuální stávka se může jevit jako poněkud groteskní záležitost. Je ale třeba říct, že sexuální stávky nejsou nijak nová věc a jsou ve světě častější, než by se na první pohled mohlo zdát. A překvapivě někdy i uspějí, přičemž ne vždycky za nimi stojí pouze ženy odmítající pohlavní styk mužům.

Za vším hledej antiku

Historie nenásilného sexuálního protestu sahá až do antického Řecka do 5. století před naším letopočtem. Dramatik Aristofanes, jeden z hlavních představitelů antické komedie, tehdy napsal protiválečně zaměřenou hru Lysistrata, pojmenovanou podle jména hlavní hrdinky. Humorné dílo vypráví fiktivní příběh zasazený do peloponéské války, kterou se rázně rozhodnou ukončit ženy, jež se společně spiknou proti válčícím mužům a zapřisáhnou se, že jim budou odpírat sex, dokud boje neskončí.

"Ni milenec ni manžel nesmí teď se ke mně v touze přiblížit. Chci jako panna doma cudně žít, tělíčko v šafránovém šatě, nalíčená, aby byl muž tím více roznícen, a dobrovolně se mu nepoddám," přísahají ženy společně v komedii, která končí - jak jinak než šťastně - když aténští i spartští muži podlehnou tlaku svých manželek a uzavřou společně mír.

Aristofanovo drama je dodnes oblíbené, stále se hraje a inspiruje i další umělce. Před pár lety vznikl například radikální snímek Chi-Raq, zasazující dění do moderní doby, konkrétně do Chicaga zmítaného válkou gangů. Místo Řekyň zde vystupují manželky členů gangů, které se snaží ukončit masakr ve městě s ostrými slogany jako "No Peace, No Pussy". Aristofanem se pak inspirovala také třeba interpretka Jesca Hoop ve své písni Peacemaker.

Za mír v Africe

Aristofanovo dílo je ale inspirací i pro aktivismus a řada účastnic sexuálních stávek se odvolávala právě na Lysistratu. Velmi oblíbeným způsobem nenásilného protestu se odpírání sexu stalo v Africe. Například ženské hnutí Women of Liberia Mass Action for Peace, vedené dnešní držitelkou Nobelovy ceny za mír Leymah Gboweeovou, bojující úspěšně proti občanské válce v Libérii v roce 2003, používalo protestní sexuální abstinenci jako jeden ze svých nástrojů, jimiž se snažilo dotlačit muže k ukončení bojů.

Politickou krizi ve své zemi se stejným způsobem rozhodli řešit i keňské ženy v roce 2009, když hrozilo, že se rozpadne vláda a budou se opakovat povolební boje z roku 2008. Tehdy se jich tisíce vrhly do týdenní sexuální stávky a odmítaly mužům poskytnout potěšení. Keňanky se údajně složily i na "odškodné" pro prostitutky, které se k jejich protestu připojily.

Podobné to bylo i v Jižním Súdánu, kde se ženy, včetně několika členek parlamentu, rozhodly v roce 2014 bojovat proti občanské válce. K protestní abstinenci tehdy vyzývaly i manželku prezidenta i vůdce rebelů. V Togu zase v roce 2012 ženy držely týdenní sexuální půst za odstoupení kontroverzního prezidenta. V Kamerunu v roce 2003 šest tisíc žen protestně nespalo s muži celé dva měsíce kvůli sporu o půdu, kterou obdělávaly. A tak dále.

Poněkud nezvyklá situace nastala v Ugandě v roce 2010. Role se zde totiž otočily, a místo žen vyhlásili sexuální stávku muži. Konkrétně se jednalo o akci jednoho z opozičních politiků, který vyzval své mužské stoupence, aby svým partnerkám neposkytovali potěšení, dokud jim ženy neslíbí, že budou volit opozici.

Je libo novou silnici?

Na sexuální stávky lze ale narazit i mimo Afriku. V Kolumbii v roce 2006 takto Latinoameričanky bojovaly proti násilí gangů ve městě Pereira. V roce 2011 pak opět kolumbijské ženy, tentokrát z vesnice Barbacoas, vyhlásily akci "zkřížených nohou", kdy svým partnerům odmítaly sex, dokud nebude zařízena výstavba nové cesty do jejich obce. Kolumbijky vydržely stávkovat přes tři měsíce - a nakonec dosáhly svého.

I v Evropě máme několik případů sexuálních stávek. V roce 2003 se například dánské divadelní herečky svérázně vrhly do celosvětových protestů divadel proti válce v Iráku a inspirované Aristofanem pod heslem "No Peace, No Sex” vyhlásily sexuální stávku. Ve svých prohlášeních rovněž pobízely, ať se k nim přidá i manželka tehdejšího prezidenta USA George Bushe nebo britského premiéra Tonyho Blaira.

Výrazně větší úspěch slavily v roce 2008 ženy z okolí Neapole. Ty pomocí odpírání sexu bojovaly proti nebezpečným, podomácku vyráběným a ilegálním silvestrovským ohňostrojům, které měly na svědomí řadu zranění a někdy i životů. Jejich protest pod heslem "Milujte se, nedělejte exploze" podpořili i tamní politici.

V roce 2011 se do sexuální stávky zase vrhly Belgičanky, bojující tak za složení nové vlády. Hlavní organizátorka protestu - senátorka Marleen Temmermanová - se dle svých slov inspirovala právě zmíněnou stávkou keňských žen. Senátorka tehdy vyzývala partnerky všech vyjednavačů, aby jim odpíraly sex, dokud nebude dosaženo dohody a nebude složena nová administrativa.

Nebudu mít sex v Česku

A máme tu třešničku na dortu. Sexuální stávka byla totiž před sedmi lety vyhlášena i u nás. Ač se nejedná ani tak o skutečnou stávku, jako spíš o politický vtípek hnutí Inventura demokracie. To s hercem Tomášem Hanákem natočilo virální video "Nebudu mít sex, dokud si politici neomezí imunitu!", narážející na hlasování o návrhu na omezení poslanecké a senátorské imunity.

"Jsouce krajně frustrováni z české politiky nemáme již prakticky co ztratit. Při vědomí všech dopadů na demografickou křivku máme možnost sexuální abstinence a nebudeme se bát ji použít, pokud nebudou splněny naše požadavky na nápravu uvedené legislativní absurdity v české ústavě," stojí v prohlášení u videa, kde se k sexuální abstinenci krom Hanáka hlásí desítky dalších lidí. Pro zasmání dobré.