Elektrárna byla postavena v 70. letech na stejnojmenném ostrově nedaleko Harrisburgu - hlavního města Pensylvánie. Druhý jaderný blok byl zprovozněn teprve v roce 1978, a to dost narychlo.

Už během dokončování bylo zaznamenáno několik závad, společnost Metropolitan Edison Company, která elektrárnu provozovala, však měla naspěch. Díky spuštění reaktoru na sklonku roku ušetřila 100 milionů dolarů na daních. A právě ve druhém bloku o pár měsíců později došlo k havárii.

Řada nešťastných náhod

Řetězec poruch a pochybení začal ve středu 28. března před čtvrtou hodinou ráno výpadkem čerpadla sekundárního chladícího systému. Porucha to nebyla závažná, normálně by bývala spuštěna rezervní čerpadla.

To se však nestalo, protože opraváři při poslední směně zapomněli otevřít ručně ovládaná šoupátka. Kontrolky signalizující problém si nikdo z lidí v řídícím středisku nevšiml, protože prý byla zakryta papíry.

Havarijní automatika odstavila oba turbogenerátory a vstřelila do reaktoru tyče havarijní ochrany. Teplota i tlak v primárním okruhu stoupaly, automaticky se tedy otevřela doplňující čerpadla a také pojistný ventil regulující tlak. Měl být otevřený jen na chvilku, jenže se zasekl a obsluha to kvůli chybně fungující kontrolce opět nezaregistrovala.

Radioaktivní voda byla vstřikována pod tlakovou nádobu a nakonec zamořila provozní budovu bloku. Ve snaze zvládnout nehodu také řídící středisko špatně vyhodnotilo situaci a vypnulo jedno ze spuštěných havarijních čerpadel. V důsledku vysoké teploty a nízké hladiny v primárním okruhu se část reaktoru roztavila. Zaměstnanci se snažili odvrátit hrozící výbuch vodíku, poruchu ventilu pak obsluha zjistila až kolem šesté hodiny ráno.

Během nehody do ovzduší unikla radioaktivní pára, ale obyvatelé okolí netušili, že se děje něco výjimečného. Brzy je však začaly sužovat jisté obtíže - pálení kůže, očí, nevolnost a jakási kovová pachuť v ústech. Novináři si také povšimli, že z chladících věží neodchází pára, zato je v elektrárně nadstandardně rušno. A začali sondovat, co se stalo.

Už v dopoledních hodinách byla oficiálně oznámena porucha, avšak viceguvernér Pensylvánie prohlásil, že obyvatelstvo není ohroženo. V elektrárně mezitím pokračovala snaha dostat reaktor pod kontrolu, což se podařilo až navečer. Tehdy také v médiích zaznělo, že šlo o nejhorší havárii na území Spojených států a že země byla jen krůček od katastrofy.

Nervozita lidí z okolí elektrárny stoupala. Když pak viceguvernér doporučil evakuaci předškolních dětí a těhotných žen ve vymezeném okruhu, vypukla panika. Na útěk se dalo přes 140 tisíc lidí.

Obavy měl zmírnit příjezd tehdejšího amerického prezidenta Jimmyho Cartera, který si čtyři dny po havárii prošel část elektrárny. Většina lidí se pak vrátila domů během tří následujících týdnů.

Prudký pokles popularity

Ačkoliv při nehodě nikdo nezemřel, incident Američany vyděsil a měl masivní dopad na vnímání jaderné energetiky. Oficiální vyšetřování prokázalo hrubé chyby v technických záležitostech i selhání lidského faktoru. A také to, že zástupci společnosti provozující elektrárnu některé skutečnosti kolem havárie zkreslovali či zamlčovali.

Byla výrazně zpřísněna bezpečnostní a provozní opatření v jaderných elektrárnách a klesla též jejich popularita. Přitom právě v 70. letech, i v důsledku ropné krize, zažívala jaderná energie rozkvět. "Případ Harrisburg" však zasel nedůvěru a povzbudil protijaderné aktivisty. Likvidace škod po havárii trvala až do roku 1993 a vyšla na miliardu dolarů.

Oficiální závěry neprokázaly, že by se v okolí například zvýšil výskyt různých typů rakoviny. U některých lidí však byly zaznamenány vyšší hodnoty bílých krvinek či chronické záněty. A diskutovalo se také o dopadu na přírodu a život divokých zvířat v okolí.

Teprve několik let po havárii bylo možné spustit do roztaveného reaktoru kameru. Potvrdilo se, že k tragédii nechybělo mnoho.

Poměrně paradoxní pak je, že pouhé dva týdny před nehodou měl v amerických kinech premiéru thriller Čínský syndrom. Ten pojednává právě o jaderné havárii...