Republikán James Abram Garfield (1831-1881) byl po Abrahamu Lincolnovi druhým americkým prezidentem, který se během funkčního období stal obětí atentátu. Po něm pak tento smutný osud potkal ještě Williama McKinleyho a Johna F. Kennedyho.

Chudý poloviční sirotek, který chtěl vymýtit kořistnický systém

Garfield se narodil 19. listopadu 1831 v Ohiu a jako poloviční sirotek (otec mu zemřel, když mu bylo 18 měsíců) vyrůstal v prostých, či spíše chudých poměrech. Vzdělání získal na křesťanské Hiram College, kde později pracoval jako pedagog a ředitel. Díky svému velkému řečnickému talentu působil jeden čas rovněž jako kazatel. Na regionální úrovni také zahájil politickou kariéru v tehdy ještě mladé Republikánské straně (vznikla v roce 1854) a v roce 1861 se jako velký odpůrce otroctví na straně Severu zapojil do občanské války. Do politiky se vrátil v roce 1863 jako člen Sněmovny reprezentantů a uznávaný finanční expert. Usiloval o křeslo v Senátu, strana jej ale nečekaně nominovala jako svého prezidentského kandidáta.

Devatenáctý prezident Rutherford Birchard Hayes se totiž vzdal možnosti obhajovat mandát kvůli tomu, že panovaly pochybnosti o legitimitě jeho zvolení v roce 1876. Tehdy totiž zvítězil o jeden jediný hlas ve sboru volitelů, třebaže jeho demokratický soupeř získal nadpoloviční většinu hlasů a několik volitelských hlasů bylo značně sporných.

Prezidenti byli v té době zpravidla nominováni na základě zásluh v občanské válce a spoustu času věnovali udělování nejrůznějších postů a politických funkcí. To mělo za následek, že v letech 1860 až 1900 počet vládních zaměstnanců stoupl ze 36 tisíc na 200 tisíc. Garfield šel do voleb s cílem tento „kořistnický systém“ ve státní správě i ve vlastní straně společně s korupcí vymýtit. Po jeho boku ale stál jako kandidát na viceprezidenta zastánce starých pořádků Chester Alan Arthur. Garfield ve volbách těsně zvítězil nad demokratickým soupeřem Winfieldem Scottem Hancockem a 5. března 1881 byl inaugurován.

Smrt z rukou zhrzeného stoupence

Mnoho ze svých cílů ale Garfield prosadit nestihl. Druhého července 1881 zamířil z Bílého domu na washingtonské nádraží Baltimore and Potomac, odkud se chystal odcestovat na letní dovolenou. Doprovázel jej ministr zahraničí James Blaine, synové James a Harry a několik dalších spolupracovníků. Ochranka tehdy ještě nebyla zvykem.

V čekárně k prezidentovi zezadu přistoupil 39letý chicagský právník Charles J. Guiteau, vytáhl pistoli a dvakrát vystřelil. První střela škrábla prezidenta na rameni, druhá jej zasáhla do zad a těžce zranila. Atentátníka zadrželi policisté, kteří z ulice slyšeli výstřely, a odvedli jej na stanici poté, co jej dav chtěl lynčovat.

Osudná však nebyla kulka, ale otrava krve, kterou zřejmě později způsobila chyba lékařů, kteří prezidentovi do rány zanesli infekci, když se marně snažili kulku v těle najít. Garfield se v bolestech trápil deset týdnů, a když 19. září 1881 zemřel, měl za sebou právě 199. den svého prezidentství. Fakticky však už od atentátu místo něj úřadoval viceprezident Chester Arthur, který se po jeho smrti stal 21. prezidentem USA a odsloužil celé funkční období.

Atentátník Guiteau byl přitom Garfieldovým stoupencem a ve volbách jej podporoval. Činil tak ovšem v domnění, že za to bude patřičně odměněn postem velvyslance v Rakousku, případně konzula v Paříži. Po vítězství republikánů pak bombardoval svými žádostmi prezidentův štáb a po inauguraci i přímo Bílý dům. Jeho prosby byly ale buď laskavě odmítnuty, nebo zcela ignorovány.

Nebylo to vlastně nic divného, protože ukončení kořistnického systému jako základního principu veřejné služby ve Spojených státech i v zahraničí bylo hlavním tématem Garfieldovy kampaně.

Guiteau se tak z Garfieldova příznivce stal jeho fanatickým odpůrcem. Cítil se zneuctěn a zrazen, protože byl přesvědčen, že právě on nejvíce přispěl ke Garfieldovu zvolení. Prezidentovu smrt proto považoval za jediný možný trest. U soudu později prohlásil, že byl ke svému činu pověřen Bohem. Třebaže u něj byla úředně potvrzena duševní choroba, byl odsouzen k trestu smrti a 30. června 1882 oběšen.

Kulka, která ukončila život 20. amerického prezidenta, se našla až při pitvě. Atentát také výrazně pošramotil pověst washingtonského nádraží Baltimore and Potomac a přispěl k tomu, že mělo jepičí život. Slavnostně otevřeno bylo v roce 1873 a zbouráno v roce 1908. Na jeho místě dnes stojí Národní galerie.