Z chudého muslimského chlapce starostou evropské metropole

ZA OBZOREM - Magazín autor: František Kalenda

Jmenuji se Sadiq Khan a jsem starostou Londýna. Těmito slovy zahájil svůj inaugurační projev nejdůležitější přímo zvolený politik Británii. Ve čtvrtečních volbách obdržel téměř jeden a půl milionu hlasů a jako kandidát Labour Party na hlavu porazil svého soupeře Zaca Goldsmithe. Stalo se přesně to, co průzkumy předpovídaly už od podzimu. Londýn je ostatně spolu s Walesem jedna z tradičních labouristických bašt, kterou se v minulém volebním období podařilo konzervativcům dobýt spíš náhodou. Potud by tedy bylo vše normální. Jenže tohle klání bylo přeci jen výjimečné. Sadiq Khan je totiž syn pákistánských přistěhovalců a muslim.

Sadiq Khan během slavnostního převzetí úřadu starosty

Sadiq Khan během slavnostního převzetí úřadu starosty,zdroj: Profimedia.cz

To se nutně muselo projevit na kampani. Zac Goldsmith a část jeho kolegů Konzervativní strany začali hrát "muslimskou kartu" rychle. Už koncem minulého roku se ukázalo, že dobrovolníci konzervativní kampaně roznášeli letáčky strašící před volbou muslima a hlavně v posledních týdnech se konzervativci snažili všemi možnými způsoby spojit protivníka s islámským radikalismem.

Dělo se tak buď přes osobu kontroverzního předsedy strany, Jeremyho Corbyna, který v minulosti mluvil pozitivně o Hamásu a Hizballáhu, anebo s poukazem na to, že se Khan paktuje s extrémisty. V pozadí každopádně jasně figurovalo kandidátovo vyznání.

Goldsmith například neváhal napsat článek pro bulvární The Mail on Sunday s ilustrací bombových útoků z roku 2005 a s titulkem: "Opravdu předáme nejlepší město světa labouristům, kteří se přátelí s teroristy?"

Do diskuze silně vstoupil ministr obrany Michael Fallon, podle kterého by Khanovo zvolení mohlo ohrozit bezpečnost Londýna, a sám premiér David Cameron se na půdě parlamentu vyjádřil o nebezpečí Khanova vítězství, protože se stýkal s islámskými extrémisty včetně prominentního imáma Sulaymana Ghaniho. Cameron konzervativního duchovního označil za příznivce tzv. Islámského státu.

Posléze paradoxně vyplulo na povrch, že islamista Ghani ve skutečnosti podporoval právě Zaca Goldsmithe, s nímž se mimo jiné objevil na řadě fotografií ze společenských událostí Konzervativní strany.

Řada prominentních konzervativců následně celé vedení kampaně ostře a veřejně odsoudila: třeba Andrew Boff, šéf londýnských konzervativních radních, ji označil za "nehoráznou" a zkritizovala ji nakonec i Goldsmithova vlastní sestra, podle níž je naopak Sadiq Khan "skvělým příkladem pro mladé muslimy".

Labouristický kandidát si jistě od začátku uvědomoval potenciální volební rizika svého náboženského vyznání, a tak se proti islámskému extrémismu tvrdě vymezoval. Těsně po pařížských útocích 19. listopadu 2015 emotivně promluvil o "klíčové úloze" evropských muslimů při boji proti teroristické hrozbě a varoval, že se příliš mnoho muslimů uzavírá do vlastní komunity, aniž by měli pochopení života a názorů většinové společnosti.

V projevu dokonce vyjádřil obavu o to, že by jeho dvě nezletilé dcery mohly "podlehnout islamistické propagandě na internetu". Khan se v tomto ohledu vyjadřoval opakovaně, a navíc bylo těžké udělat extrémistu z někoho, kdo se celou svou kariéru profiloval jako liberál, feminista a zastánce svazků osob stejného pohlaví, za což mu mimo jiné opakovaně vyhrožovali smrtí.

Příkladně se zachoval i během antisemitské aféry, která vypukla mezi labouristy těsně před volbami, když bývalý londýnský starosta Ken Livingstone prohlásil, že Hitler byl původně sionista. Následné vyšetřování ukázalo, že za podobné výroky bylo několik desítkám jeho kolegů, často muslimského vyznání, pozastaveno členství.

Khan na Livingstonovy výroky okamžitě zareagoval s jasným požadavkem na provinilcovo vyloučení. "Komentáře Kena Livingstona jsou odporné a neomluvitelné," napsal na Twitteru. "V naší straně pro něco takového nesmí být místo."

Svůj odpor vůči antisemitismu vyjádřil i těsně po uvedení do úřadu, když se během prvního veřejného vystoupení v neděli zúčastnil pietního aktu za oběti holokaustu po boku vrchního londýnského rabína a izraelského velvyslance.

Že se přes veškeré problémy jeho strany a přes na anglické poměry neobvykle očerňující kampaň podařilo Sadiqu Khanovi s 57 procenty drtivě zvítězit v londýnském klání, jen potvrzuje jeho mimořádný politický talent a zřejmě hvězdnou budoucnost.

Zatím vychází neporažen z jedněch nepříznivě vyhlížejících voleb za druhými; původně se nečekalo ani to, že by měl šanci vyhrát labouristické primárky.

Velkou zásluhu na tom má jistě osobní charisma a skvěle podaný životní příběh vzestupu chlapce z chudé pákistánské přistěhovalecké rodiny – Khan na rozdíl od svého protivníka Goldsmithe nestudoval na elitních školách, nepocházel z vyšších vrstev, ani nezdědil značné jmění, naopak se musel těžce vypracovat.

Možná jako vůbec nejdůležitější se však ukázala jeho mnohokrát prověřená schopnost projevit maximální osobní nasazení v dosud každé volební kampani, v kombinaci se šťastnou rukou při výběru nejbližších spolupracovníků. Není divu, že se o něm začíná mluvit jako o možném labouristickém kandidátovi na premiéra.

Nyní má ale před sebou Sadiq Khan jinou výzvu. Jako první muslimský starosta evropské metropole a možná tedy vůbec nejvlivnější evropský muslim bude hrát klíčovou roli při určování osudu islámských menšin napříč kontinentem.

Svým životním příběhem a následným výkonem funkce londýnského starosty má příležitost přispět ke zmírnění vzájemné nedůvěry a rostoucího mezi těmito menšinami a většinovými společnostmi, ve kterých doposud hlavně sílily strany považující muslimskou integraci a vzájemné pokojné soužití za nemožné.

Tagy: Londýn Velká Británie zahraničí britská politika

Zdroje: Vlastní