Kdyby se Fidel Castro zeptal svého zrcadla, kdo je na Kubě nejpopulárnější, patrně by mu odpovědělo: "Barack Obama". 

Věřte nevěřte, ale americký prezident je na Kubě oblíbenější než "el Comandante". Americká agentura Bendixen & Amandi přímo na ostrově zjistila, že o Obamovi smýšlí kladně téměř 80 procent obyvatel ostrova, zatímco o penzionovaném vůdci revoluce jen 44 procent.

Důvod je nasnadě: Vůdce revoluce Fidel patří do historie, zato Obama (byť v Bílém domě dosluhuje) dává Kubáncům naději na lepší budoucnost, snaží se je vymanit z embarga.

Teď na karibský ostrov přilétá jako první úřadující americký prezident po Calvinu Coolidgeovi, který na Kubu v roce 1928 připlul v bitevní lodi. No a tři dny po jeho odjezdu dostanou Kubánci britský nářez – v Havaně budou hřmít Rolling Stones, kubánskými komunisty označovaní za nástroj imperialistů.

Přísný strýček Sam

Desítky let strýček Sam dusil komunistický režim na Kubě ekonomickými a finančními sankcemi a trpělivě čekal, že se pod jejich tíhou zhroutí. Marně. Až Obama z nejstaršího sankčního režimu na světě udělal cedník.

"Když děláte něco, co nefunguje přes padesát let, je nejvyšší čas zkusit zase něco jiného," prohlásil. Nato začal prezidentskými dekrety navrtávat americké embargo vůči Kubě, vyhlášené po vítězství vousatých revolucionářů a znárodnění amerických podniků na ostrově počátkem šedesátých let dvacátého století.

Američané, byť v omezené míře, se teď mohou pouštět do byznysu, který pro ně byl dlouho zapovězen. Začínají obchodovat se zemí, do níž to přes Floridskou úžinu mají, co by doplaval či spíš dopádloval.

Loni v létě Obama obnovil diplomatické vztahy s Kubou. Dalšími dekrety ze září dal firmám z USA právo otevřít na Kubě kanceláře, obchody a sklady a provozovat tam dceřiné společnosti nebo společné podniky. Zpřístupnil také telekomunikační a internetové služby mezi oběma zeměmi, zvýšil limit pro převod peněz. Americké firmy nebo autorizovaní jednotlivci si mohou na Kubě otevřít bankovní účty.

Od ledna smí Američané na Kubu vyvážet počítače, mobily nebo internetové technologie a v omezené míře investovat. Na Kubě smí používat jak debetní, tak kreditní karty a domů mohou dovézt rum i doutníky.

Prezident také uvolnil pravidla pro cestování na Kubu. Teď smí Američané na ostrov i jako jednotlivci, nemusí tvořit skupiny. Formálně mají zakázáno jezdit na Kubu na dovolenou, musí si vybrat jeden z dvanácti úředně povolených důvodů pro cestu – například návštěvu příbuzných nebo blízkých, vzdělávání, misijní účely. Nemusí však už žádat vládní úřad o svolení.

Obama nechce zůstat u pouhého uvolnění. Požaduje, aby kongres ve Washingtonu odstranil všechny zákazy a odpískal embargo jako celek - aby zrušil zákony, kterými ho vyhlásil a rozšiřoval. Prezident sám to udělat nemůže.

Proč by mu zákonodárci měli vyhovět? Mají pro to přinejmenším čtyři dobré důvody:

1. Embargo Kubánce bolí

Cílem sankcí bylo podkopat komunistický režim. Předpoklad, že Kubáncům musí být hůř, aby režim svrhli a měli se líp, se ale nepotvrdil. A sotva se někdy potvrdí, protože Kubánci se už nejhůř měli. Když se rozpadl Sovětský svaz, následnické Rusko výrazně omezilo pomoc Kubě. Hrubý domácí produkt země tehdy spadl o třetinu. Kubánští revolucionáři to ale ustáli.

Ukazuje se, že embargo (na Kubě nazývané "el bloqueo" - blokáda) posílilo vzdor Kubánců vůči Spojeným státům. Je to pochopitelné, protože trestá hlavně řadové obyvatele "ostrova svobody".

Deník The New York Times k tomu napsal: "Uřvaní exulanti, žijící v bavlnce na Floridě lobují za rozšiřování embarga Kuby, a tím způsobují ještě větší bolest chudým příbuzným na ostrově."

Kubánští pohlaváři embargo téměř nepocítili. Jak je v komunistických režimech zvykem, opatřili si vše, co nebylo na pultě – i zboží Made in USA.

2. Měří dvojím metrem

Kuba není pro Spojené státy hrozbou, na jejím území už nejsou rakety schopné zasáhnout americké území. A Američané bez zábran obchodují s jinými komunistickými státy – s Čínou a Vietnamem.

Americký kongres uzákonil zásadu, podle které embargo nemůže být odvoláno dřív, než kubánský režim vypíše svobodné volby. Pro obchod s Čínou nebo Vietnamem přitom tuto podmínku nekladl.

4. Kdekoho štve

OSN v rezolucích opakovaně vyzývá ke zrušení obchodního embarga. Loni kromě Američanů hlasovali proti rezoluci pouze Izraelci. Co víc, z průzkumu Atlantic Council vyplývá, že proti embargu je také většina Američanů.

Rozezlení ve světě vyvolaly Spojené státy tím, že za obchod s Kubou trestaly třetí země. V šedesátých letech minulého století například přestaly poskytovat pomoc státům, které Kubu podporovaly.

Zákon z roku 1996 (Helms-Burton Act) dokonce zakázal přístup na trh v USA zahraničním firmám, které obchodují a investují na Kubě. Zákon však Američané neuplatňují. Jedno z jeho ustanovení dává prezidentům právo normu pozastavit. A prezidenti toho využívají.

4. …A kazí byznys

Embargo zasahuje nejen kubánskou, ale rovněž americkou ekonomiku. Harvard Political Review odhaduje, že americké obchodníky ročně připraví o 1,2 miliardy dolarů. Vláda v Havaně vyčíslila kubánské ztráty na více než čtyři miliardy dolarů.

Kubánci se na Obamu těší

Obama se na Kubě setká s prezidentem Raúlem Castrem, ale i disidenty a kardinálem Ortegou a zajde na baseballový mač Tampa Bay Rays s kubánskou reprezentací.

Podle zmíněné sondy agentury Bendixen & Amandi devět z deseti Kubánců Obamovu návštěvu vítá. Jeho spoluobčané na Kubu už jezdí. Ročně jich na ostrov dorazí 50 tisíc. Jsou vítáni – pochopitelně, každý "gringo" je pro Kubánce šance, jak přijít k dolarům. Kubánci své domky čile přestavují na penziony.

Až bude zrušeno embargo, přijede Američanů ještě víc. Bude příležitost dovézt na Kubu americká auta a stroje, Američanům prodávat doutníky i rum ve velkém. Jenže ani to Kubáncům neumožní vybřednout z mizérie, protože víc než americké embargo Kubu brzdí centrálně plánovaná ekonomika. (Dříve narození Češi o ní vědí své.)

Americké embargo slouží kubánským revolucionářům jako alibi. Skrývají za ně neúspěchy své politiky a problémy země.

Tohle alibi však dříve nebo padne. A kdo ví, zda konec embarga nebude začátkem konce jedné z posledních komunistických diktatur.