Tisíce Kubánců vyšly v neděli do ulic. V řadě měst na Kubě se protestovalo proti autoritářské vládě, kterou viní z potlačování lidských práv i z ekonomické krize, prohloubené pandemií covidu-19.

V sedmdesátých letech mělo Německo (respektive pouze jeho východní, komunistická část) to štěstí, že se stalo hrdým majitelem zámořského území v Karibiku. Jak k němu přišlo a jak to s ostrovem vypadá dnes?

Nechci je mistrovat, už jsem šedivý, ale myslím si, že běžný mladý člověk neřeší, jestli byl lepší Stalin, Kim Ir-sen nebo Mao Ce-tung, říká v rozhovoru pro Tiscali.cz o některých mladých komunistech poslanec za KSČM a bývalý místopředseda strany Jiří Dolejš. Hovoří také o Číně a respektu k jejím ekonomickým výsledkům a rozdílu mezi levičákem a levicovým člověkem.

Jedna z obětí mi popsala, jak ležela v posteli a partner, který byl přitom na stejné posteli, neslyšel nic, ani se mu nic nestalo. Je to záhada, kterou možná nikdy nevyřešíme, popisuje reportér prestižního amerického časopisu New Yorker Adam Entous. Kauzu kolem onemocnění 40 amerických diplomatů na Kubě mapuje přes rok. 

Před 80 lety odmítlo několik zemí, včetně Spojených států, přijmout loď se stovkami židovských uprchlíků. Stovky z nich později za tato rozhodnutí zaplatily životem. Události vešly do historie pod názvem "cesta zatracených".

Největším tuzemským prodejcem kubánského třtinového rumu se česká vláda hned tak nestane. I když možnost, že by "ostrov svobody" svůj sedmimiliardový dluh vůči Česku splácel částečně v naturáliích, je i nadále ve hře, píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes. 

Vedli vzrušující život, za jehož trvání je milovaly, obdivovaly, a někdy také řádně nenáviděly, miliony lidí. Pak zemřeli - a ani po smrti neměla jejich těla klid. Naopak, čekalo je někdy pořádně bizarní cestování.

Rum, doutníky a ruské rakety. Moskva má chuť se opět vrátit na Kubu. Spekuluje se o vybudování nové vojenské základny.