Vaše dítě se bez vás ani nepohne? Jak učit děti radosti z vlastní fantazie

Dětský pokoj plný hraček, barevné pastelky, omalovánky, police knih i krabice lega. Přesto to nestačí. Dítě stojí ve dveřích a naléhá: „Mami, pojď si hrát!“ Kde se bere tato potřeba, že ani ty nejzajímavější věci nezabaví dítě samotné? A lze vůbec naučit malého člověka, aby si vystačil sám se sebou?

Když hra nestačí: proč dítě volá o pozornost

„Pojďme si hrát!“ křičela v kresleném filmu holčička na lišku, která toužila jen po klidu. Podobně se cítí mnohé maminky po celém dni, kdy dítě nechce povolit ani minutu oddechu. A přitom rodič potřebuje nejen odpočívat, ale i zvládat práci, domácnost, sebe.

Psychologové připomínají, že žádost o hru není vždy o hračkách. Někdy je to prosté volání po blízkosti, jistotě, doteku. Ale Hora hraček neznamená automaticky hodiny zábavy. Pokud dítěti nesedí věkově, složitostí nebo prostě neodpovídají jeho osobním zájmům, bude je odmítat. Chlapec, který sbírá kameny a herbáře, těžko propadne autíčku na dálkové ovládání.

Magazín

Dítě v manželské posteli? Blízkost, hranice, ztracená intimita a následky

2. Chybějící dovednost

Samostatná hra je dovednost. Některé děti ji mají vrozenou, jiné se ji musí učit a kdo jiný je to naučí než rodič? Pokud rodič navíc vnucuje své představy o správné hře a bere dítěti jeho spontánní radost, dítě si raději přijde pro „instrukce“ rovnou.

3. Potřeba blízkosti

Za voláním „pojď si hrát“ se často skrývá touha po společném čase. V rodinách, kde rodiče nemají prostor na emoce, nebo jsou pracovně přetížení, dítě hledá chvilky, kdy má mámu nebo tátu jen pro sebe.

A ano, někdy může jít i o signál, že se vývoj nevyvíjí optimálně- pokud starší dítě dlouhodobě nezvládá ani krátkou samostatnou hru, stojí za to poradit se s odborníkem.

Jak posílit schopnost dítěte hrát si samo

Dobrá zpráva: tahle dovednost se dá trénovat. Neznamená to hodit dítě mezi hračky a odejít. Jde o postupné kroky, které mu dodají jistotu a radost.

Udělejte pořádek v hračkách

Méně je někdy více. Společně projděte hračky, nechte jen ty, které baví a odpovídají věku. Ostatní schovejte a postupně střídejte, pro dítě to bude pokaždé „novinka“.

Vysvětlujte a hrajte na začátku spolu

Novou hračku nejdřív ukažte, vysvětlete, předveďte hru. Dítěti tak dáte rámec a pocit, že „ví jak na to“. Teprve potom se můžete stáhnout.

Krátké, ale intenzivní chvíle s rodičem

Stačí 10-15 minut denně, kdy má dítě stoprocentní pozornost rodiče- čtení, povídání, objímání. Když tuhle jistotu dostane, snáz pak zvládne hrát si o samotě.

Dejme jim svobodu

Pokud si dítě chce hrát na kuchaře s opravdovým hrncem nebo dát si do postele autíčko místo plyšáka- proč ne? Zakazujte jen to, co je skutečně nebezpečné.

Magazín

Když vás rodiče i děti potřebují najednou: proč je střední věk nejtěžší maraton života

Postupné vzdalování

Zvlášť malé děti potřebují, aby rodič „byl nablízku“. Hru začněte spolu, pak se stáhněte v téže místnosti, a nakonec do vedlejšího pokoje. Vždy ale dítěti vysvětlete, kam jdete a že vás může zavolat.

Společnost vrstevníků

Nic nenaučí Nejcitlivějším dětem bývá odloučení nejtěžší. Ale i pro ně platí, že trpělivost rodiče a laskavé povzbuzování dokážou zázraky. Jednoho dne zjistíte, že vaše dítě si spokojeně staví kostkovou věž a vy můžete konečně dopít kávu v klidu.“Nedělejte z hraní povinnost. Dítě nepotřebuje maminku nebo tatínka 24/7, potřebuje vědět, že když je opravdu zavolá, někdo přijde. To mu dává odvahu zkoušet si svět i samo.”