Není to tak složité. Herrnhut je obec v saské Horní Lužici nedaleko českých hranic, jejíž název zní v českém jazyce Ochranov. Tady kdysi našli útočiště tzv. Moravští bratři - odtud tedy pojmenování "moravská". A právě z Herrnhutu se mnohacípá hvězda vydala do světa.

Odkud? Vlastně - ze školy. Tamní žáci se totiž v rámci výuky matematiky a geometrie učili na papírových modelech konstruovat tzv. rombokubooktaedry neboli archimedovské mnohostěny. Jejich šestadvacet stěn (18 čtverců a 8 rovnostranných trojúhelníků) vytváří osmnáct hvězdných paprsků, současná hvězda má ovšem o jeden méně, poslední je totiž nahrazen háčkem pro zavěšení. První doložená zpráva o existenci klasické hvězdy pochází z roku 1821, a dnes jich v Herrnhutu vyrobí ročně na pět set tisíc.

Do oken a na vánoční stromky si ovšem oblíbenou ozdobu zavěšují nejen v sousedním Sasku, ale také v Americe, Africe, a dokonce i v himálajském Ladakhu či v Grónsku. Až na taková místa hvězda doputovala spolu s misijním působením Moravských bratří. A jak se moravští evangelíci ocitli právě v Herrnhutu? Historie začíná "moravským Mojžíšem" Kristiánem Davidem (1692-1751), který tam přivedl první pronásledované bratrské rodiny z Moravy.

První  bratři

David pocházel z katolické rodiny v Ženklavě, otec byl Čech a matka německého původu. Rodiče jej vyslali do Životic, kde se měl vyučit tesařem. Tady se hloubavý mladík seznámil s tajnými následovníky Jednoty bratrské, což jej přimělo přemýšlet o svém náboženském přesvědčení, aby se nakonec přes zkoumání katolické, židovské a evangelické víry přiklonil k té poslední.

Díky řemeslu a vojenské službě se dostal do německých zemí, kde zkoušel poněkud neúspěšně navazovat styky s luterány. Vřelého přijetí se mu dostalo teprve na panství hraběte ze Zinzendorfu v Horní Lužici, kde Kristián David těžce onemocněl. Tamní přívrženci směru zvaného pietismus (z franc. pieté = zbožnost, protestantské reformní hnutí, kladoucí důraz na praktickou zbožnost) se mladíka ujali a obětavě se o něj starali.

Kristián se tam spřátelí s hrabětem Mikulášem Ludvíkem ze Zinzendorfu a Pottendorfu (1700-1760), taktéž pietistou (zakladatel pietismu Spener byl Zinzendorfovým kmotrem), známým českého hraběte Františka Antonína Šporka. Kristián líčí nelehkou situaci moravských nekatolíků, a Zinzendorf nabízí azyl na svém panství.

Z Moravy tedy zanedlouho přichází prvních deset bratří. Severomoravský rodák vozí do svého rodiště "zakázanou literaturu" a přivádí další evangelické rodiny do saské Lužice. Ostatně Zinzendorf z toho má časem nemalé problémy, neboť je mu připisováno podněcování nepokojů v cizí zemi.

Odchod do exilu

Roku 1724 přichází ze Suchdola nad Odrou také David "Kolář" Nitschmann (1676-1758), budoucí první biskup Obnovené Jednoty bratrské, pozdější misionář v Severní Americe. Jeho dcera Anna Caritas, básnířka a pomocnice v otcově misijním díle, se stává druhou ženou hraběte Zinzendorfa, spolu s nímž ovšem už za tři roky umírá, ošetřujíce jej při nakažlivé chorobě.

A jak to vlastně bylo s tzv. Moravskými bratry? Po porážce stavovského povstání odešlo mnoho přívrženců Jednoty bratrské do exilu. Potomci těch, kteří zůstali, pak o sto let později získali azyl právě na panství hraběte Zinzendorfa. "Božský tesař", jak občas Kristiána Davida jeho příznivci nazývali, porazil 17. června 1722 první strom určený k výstavbě nově založené osady Herrnhut čili Ochranov (tedy "ochrana Páně").

Dalším milníkem byl rok 1727, kdy došlo k oficiálnímu přijetí nově vytvořené herrnhutské ústavy a k ustanovení Obnovené Jednoty bratrské, která se ovšem se svou prostou, někdy až naivní zbožností s původní církví úplně nekryla. Moravští bratři (Moravian Brethern), prosazující "teologii srdce" ve spojení s činorodým křesťanstvím, následně začínají za klíčové hraběcí podpory se svými rozsáhlými misijními cestami do celého světa.

Amerika, Afrika i Himálaj

První bratři jsou vysíláni už počátkem třicátých let, a ze saského Ochranova nakonec odchází přes dvě stovky misionářů. Pronikají do mnohých zemí, kromě Evropy také do Ameriky, Afriky, či třeba do himálajského Ladakhu, kde se mimo jiné zaslouží o vydání bible v tibetštině. Cesta Kristiána Davida směřuje roku 1733 do Grónska, kde už přes deset let existuje malá protestantská základna.

Spolu s bratranci Stachovými tady pomáhá založit novou bratrskou osadu a misii. Nejprve budují malou zemljanku, později dům a také školu. David tu není naposledy, do země sněhu a ledu se navrací ještě dvakrát ve čtyřicátých letech osmnáctého století, aby vysvětil a slavnostně otevřel bratrský kostel, na jehož výstavbě se spolupodílel. Grónská misie nakonec funguje až do roku 1900, kdy je předána dánské církvi.

Coby proslulý kazatel působí Kristián David také ve Švýcarsku, Holandsku a baltských zemích, koncem čtyřicátých let pak míří s několika desítkami přívrženců na americký kontinent. Moravští bratři přistávají v dnešním New Yorku a pronikají dále směrem západním a jihozápadním. David pomáhá při výstavbě pensylvánského Nazarethu a Bethlehemu, dnešního ústředí Moravské církve.

"Tvůrce Ochranova" nakonec umírá v jím založené obci 3. 2. 1751. Na Davidově rodném domku v Ženklavě můžete spatřit bronzovou pamětní desku s nápisem: Zde se narodil L. P. 1690 Kristián David, exulant, zakladatel Ochranova, spoluobnovitel Jednoty bratří, svědek evangelia mezi pohany. Jeden jest Mistr váš – Kristus, vy pak všickni bratři jste!

Pro zajímavost – výraznou stopu zanechal v Grónsku ještě jeden z Moravských bratří, ovšem až o století později. Samuel Kleinschmidt (1814-1886), také původem ze severu Moravy, vytvořil a zavedl písemnou formu grónského jazyka – inuitštiny.

"Kleinschmidtovu lampu", červený sloup, na jehož vrcholku stále svítila rozsvícená lucerna pro věřící, přicházející v temných polárních nocích na bohoslužby do misijní stanice, můžete v Nuuku, hlavním městě Grónska, spatřit i dnes. Po severomoravském rodákovi se tu ostatně nazývá více míst, třeba ulice či škola. A budova grónské univerzity, kterou vybudovali a kde učili Moravští bratři, nese jméno Nová Morava.