Už desítky let jsou v australském Národním parku Uluru-Kata Tjuta cedule se skromnou prosbou, aby se lidé nedrápali na slavnou posvátnou horu Uluru. Zdvořilé prosby "Please don't climb" ovšem nikdo nedbal, a tak holt musely zasáhnout úřady. Od soboty bude přísně zakázáno na horu lézt a hotovo.

Více než tříkilometrový pískovcový monolit, který byl od koloniálních dob do roku 2002 známý pod názvem Ayers Rock, se tyčí ve středoaustralské poušti do výšky 348 metrů. Pískovec navíc podle geologů sahá do hloubky přesahující pět kilometrů a figuruje na seznamu světového dědictví UNESCO.

Turistické lákadlo opředené tajemstvím a legendami

Tvar a barva, která se v závislosti na slunečním světle mění od tmavě žluté přes oranžovou až po temně rudou, udělaly z tohoto nejobjemnějšího monolitu na světě jeden z nejznámějších symbolů Austrálie. Ročně jej navštíví kolem 300 tisíc turistů, a to přitom není žádná sranda ke skále dorazit - z nejbližšího města Alice Springs to sem je daleko asi jako z Aše do Vídně.

Uluru je ale zároveň posvátnou horou pro domorodý kmen Ananguů, který tu žije už dobrých 30 tisíc let. Tito kočovní Aboridžinci neznají stálé budovy pro náboženské rituály. Pro ně je posvátná samotná krajina – včetně hory Uluru, která je opředena tajemstvím a legendami.

Smějí na ni vylézt jen někteří speciálně vybraní mužští příslušníci kmene. Navíc jsou na ní místa, která jsou naprosté tabu, což platí zvláště pro fotografování a týká se to například jeskyní, kde ženy rodí děti nebo kde jsou obřezávání chlapci. V puklinách a jeskyních jsou navíc starobylé malby zachycující život původního australského obyvatelstva a každá rýha způsobená erozí má pro domorodce zvláštní mystický význam.

Ananguové věří, že v hoře sídlí duchové jejich předků, kteří bdí nad dušemi živých, a že všechny, kdo na vrchol vystoupí nebo si z hory odnesou kamínek, postihne neštěstí. Možná na tom něco bude: Od 50. let, kdy se začaly na vrchol hory pořádat výpravy, zahynuly při výstupu na čtyři desítky lidí.

Potíž je ale především v tom, že návštěvníci tradici domorodců dostatečně – nebo dokonce vůbec – nerespektovali: odpalovali na hoře golfové míčky, obnažovali se tu nebo na skálu prostě močili. V 90. letech vylezly na posvátnou horu tři čtvrtiny návštěvníků, a dokonce ještě v roce 2015 ignorovalo výše zmíněné cedule 50 až 140 lidí denně. A jak by také ne: řetězy instalované pro snazší výstup (video ZDE) k tomu přímo vybízely.

Do pátku – a dost!

Správa parku tedy nakonec před dvěma lety rozhodla, že vyhoví dlouholetým snahám Ananguů o znepřístupnění skály pro turisty a učiní znesvěcování hory přítrž, třebaže řada australských politiků byla proti.

Striktní zákaz výstupů na Uluru oficiálně vstoupí v platnost 26. října, tedy přesně 34 let po navrácení území parku původním obyvatelům. Stezka kolem skály ovšem zůstane i nadále přístupná a kdo chce vrchol monolitu spatřit na vlastní oči, tomu jsou k dispozici vyhlídkové lety vrtulníkem nebo letadlem.

Ohlášený zákaz nicméně přilákal v posledních dnech rekordní počet turistů, kteří přes protesty Austrálců ještě narychlo chtěli na Uluru vystoupat. Denně jich bylo kolem tisícovky, navíc dělali v parku nepořádek, nechodili po vyznačených stezkách, navzdory zákazům tu tábořili a nechávali po sobě sajrajt. Z tohoto pohledu je třeba říct, že zákaz přichází – v nejlepším případě - pět minut po dvanácté.

A komu stačí omrknout Uluru alespoň na záběrech z dronu - tady jsou:

zdroj: www.youtube.com