Po sobotním útoku Spojených států na Sýrii, který byl reakcí na údajné použití chemických zbraní Asadovým režimem a k němuž se rovněž přidala Velká Británie a Francie, se na první pohled může zdát, že i v naší české kotlině někdo něco podezřelého odpálil. Buďto jakousi tajemnou bombu, která narušuje vlákna reality a proměňuje svět kolem sebe v absurdní grotesku, nebo nějakou výbušninu s nově vyvinutým nervovým plynem, jenž může některým jedincům způsobit rozdvojení osobnosti.

Jinak se jen těžko vysvětluje velmi podivná situace, která v české společnosti po útoku nastala. Totiž když právě část těch lidí, kteří u nás nejhlasitěji a někdy až fanaticky fandili v amerických prezidentských volbách Donaldu Trumpovi a po jeho vítězství prožívali takřka euforii, nyní naopak nejvíce hystericky křičí a nadává na to, že sobotní útok na Sýrii, který americký prezident nařídil, je div ne válečným zločinem.

Žádnou sebereflexi, která by celé situaci dala smysl, u těchto jedinců ale nehledejte. Čeští fanoušci prezidenta Trumpa, z nichž mnozí v období amerických voleb hrdě nosili čepice s hesly "Make America Great Again", případně placky a trička s podobiznou kandidujícího podnikatele nebo dokonce hrdě mávali v ulicích plakáty a točili na Trumpovu podporu videa (jako by cokoliv z toho mělo v České republice nějaký význam), se proti prezidentovi USA nijak nevymezili, i když se rozvášnili v otázce Sýrie.

Jak z absurdního dramatu

Vznikla tak vskutku krásně absurdní podívaná, kterou se bylo možné kochat především na sociálních sítích. Někteří čeští Trumpovi fanoušci, vášnivě kritizující zásah v Sýrii, kolem prezidentovy osoby obratně kličkovali a neurčitě mluvili o amerických zlounech a gangsterském státu. Celou vinu shazovali na abstraktní označení "oni" a ani zmínkou nezavadili o Donalda Trumpa.

Jiní šli ještě dál a rozjeli dokonalý doublethink, jak vystřižený z románu 1984 od George Orwella. Dokázali tak nadále veřejně propagovat obě protichůdné myšlenky - spojenecký útok na Sýrii byl odporná nehoráznost a Donald Trump je nadále dokonalý a úžasný muž a vůdce. Někteří výtečníci se to snažili vysvětlit tím, že prezident USA je vlastně v celém útoku na Sýrii nevinně a za vším stojí zlá americká protitrumpovská opozice. Vedle tweetů, které k tématu Donald Trump vypustil na svém osobním Twitteru, tohle tvrzení působí skutečně hodně šíleně.

"Rusko hrozí sestřelením všech raket vypálených na Sýrii. Připrav se Rusko, protože (rakety) přijdou, pěkné a nové a 'chytré'! Neměli byste být partnery toho plynem vraždícího zvířete, které zabíjí vlastní lidi a raduje se z toho," napsal americký prezident před útokem tweet útočící na Rusy a Asada. Po útoku si naopak na Twitteru liboval, jak se úder povedl, poděkoval Francii a Británii za spolupráci a misi prohlásil za splněnou. Opravdu vedle toho tvrzení, že Trump je za útokem na Sýrii nevinně, vypadá jinak, než jako nehorázná záměrná lež, případně těžký případ schizofrenie?

Aktivisté na scéně

Mezi ony výše zmíněné jedince patří například lidé z dnes prakticky rozpadlé a zapomenuté protiislámské scény, která se formovala kolem Martina Konvičky. Sociolog Petr Hampl, jenž se rád vyjadřuje politicky nekorektně a byl jedním z nejbližších Konvičkových spolupracovníků, označil útok na Sýrii za čin gangsterského státu. Samozřejmě vůbec nezmínil amerického prezidenta, jemuž ve velkém fandil. Stačí si vzpomenout na legendární video na podporu Trumpa, které se stalo klenotem českého politického bizáru, nebo na český pochod "Trump for President", kde Hampl mával plakáty a řečnil.

Podobný případ je i aktivistka Eva Hrdinová, která se rovněž pohybuje na protiislámské scéně a je známá především díky svému hnutí Naštvané matky. Ta po amerických prezidentských volbách napsala: "Donald Trump není žádná loutka, není to muž, který by se uchyloval k líbivým gestům. Politická korektnost není v jeho rejstříku předností, a to je obrovsky osvěžující. Nevíme, jaký bude prezident, ale můžeme očekávat změnu, a to je dobře!"

A reakce na sobotní útok? "Váleční štváči to rozjeli. Kdo to schvaluje, má vymytý mozek. Politici, kteří to podporují, jsou nevolitelní! Všímejte si…" stojí na Facebooku Evy Hrdinové. Opět ani zmínka o podílu prezidenta Trumpa, opět jsou cílem jen nějací abstraktní "oni" a žádná sebereflexe se nekoná.

Dalším z řady podobně zatvrzelých Trumpových fanoušků, kteří se opřeli do útoku na Sýrii, je i na sociálních sítích aktivní proruský aktivista vystupující jako Žarko Raptor Jovanovič. Opět byl v minulosti vidět po boku zmíněného Petra Hampla v pochodu na podporu Donalda Trumpa v krásném slušivém tričku s podobiznou kandidáta a rovněž na jeho Facebooku se v sobotu objevila vášnivá reakce na útok na Sýrii, který podle Raptora "není nic jiného, než válečný zločin". Je třeba uznat, že aktivista se nakonec tématu Donalda Trumpa okatě nevyhnul a prezidenta USA se nadále zastával. Tak trochu před vlastními názory.

Doublethink vysoké politiky

I v tomto bizarním prostředí aktivistických individuí působí celá situace velmi absurdně a komicky. Ale což teprve, když se totéž děje i ve vysoké české politice?

Podobnou situaci tak bylo možné sledovat kolem Institutu Václava Klause. Vzpomínáte na oficiální prohlášení, že vítězství Donalda Trumpa ve volbách je rovněž vítězstvím Institutu? Těžko říct, jestli to po sobotním kritickém prohlášení k útoku ještě stále platí, ač o prezidentovi USA tu opět nenajdeme ani slovo.

O Trumpovi se naopak nebál zmínit Václav Klaus mladší, který sobotní útok označil za čin válečných šílenců. Samotného prezidenta USA přesto, že právě on vydal rozkaz k útoku, považuje za nevinného. Ze všeho obviňuje americké "neokonzervativce" (těžko říct, co tímto termínem přesně myslí), kteří údajně dychtí po tom rozdmýchat globální válečný konflikt, a nebýt Donalda Trumpa, tak by se jim to prý už dávno povedlo. Zvláštní, ale od člověka, který ještě minulý měsíc vytahoval trumpovskou kšiltovku "Make America Great Again", se asi nedá čekat nic jiného, než že bude prezidenta USA hájit až do posledního dechu i proti svým vlastním názorům.

A pozadu samozřejmě nezůstal ani Hrad, jehož osazenstvo v čele s prezidentem Milošem Zemanem, který Donalda Trumpa v minulosti rovněž otevřeně podporoval, rozjelo snad ten nejpříkladnější doublethink ze všech. Především prostřednictvím hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka, jenž se tentokrát na Twitteru odvázal ještě více, než je i u něj zvykem.

Zmatený Ovčáček

Na jednu stranu tu byla Ovčáčkova série tweetů ostře kritizujících útoky na Sýrii, pod kterými stačil pozurážet jak USA, neziskové organizace, tak údajné válečné veterány a během kterých se ve svůj prospěch neštítil použít ani starou sovětskou propagandu proti Americe. Na stranu druhou bylo k vidění, jak mluvčí prezidenta ČR "lajkuje" Trumpův tweet chválící útok a prohlašuje, že "Prezident USA Donald Trump ustál těžkou zkoušku ve prospěch celého světa. Vybral ve vysoké rychlosti smrtící zatáčku."

Jde z toho trochu hlava kolem, ale Jiřímu Ovčáčkovi to všechno, zdá se, dává perfektní smysl a žádný rozpor ve svých tvrzeních nevidí. Ostatně svůj postoj obhajuje podobně jako Václav Klaus mladší tím, že Trump byl do celé situace vmanipulován svými americkými odpůrci. 

Znamená to snad, že podle Jiřího Ovčáčka je Trump lehce ovlivnitelný idiot, kterého jeho nepřátelé jednoduše dokopou k tomu, aby psal bojovné řeči na svůj osobní Twitter a vydával rozkazy k útokům? Proč se tedy takového člověka nadále zastává, považuje ho za takového velkého pána a tvrdí, že celou situaci vlastně zvládl, když na druhou stranu říká, jaké neštěstí je, že k sobotním událostem došlo?

Co tímhle absurdním chováním nejen Hrad sleduje? To je pro české Trumpovy fanoušky, kterým se zásah v Sýrii hrubě nelíbí, tak těžké spolknout hrdost a přiznat, že se jeho podporou mýlili, a budou se nadále raději tvářit, že je pro ně v pohodě?

Nebo mnozí podporovali Trumpa jen kvůli svému tíhnutí k Vladimiru Putinovi a Rusku, pro jehož zájmy americký prezident vypadal zpočátku jako vhodná volba a spojenec, a teď se bojí proti Trumpovi naplno vystoupit, aby se neprozradil jejich původní proruský zájem?

Nebo někdo z nich skutečně dokáže věřit dvěma odlišným tvrzením zároveň, a úroveň naší společenské diskuse se tak posunula ještě níž?

Těžko říct, ostatně u každého to může být něco trochu jiného. Kdo ví, co je ve výsledku vlastně horší. Jestli tak chorobně neumět přiznat chybu, být zapálený služebník Ruska, nebo jednoduše bláznit.