Demokraté na Trumpa podali ústavní žalobu a snažili se dokázat, že svými výroky o údajně zfalšovaných volbách a nutnosti tvrdě bojovat za jeho vítězství své stoupence vybízel k násilí. Dav jeho příznivců zaútočil na Kongres v den, kdy zákonodárci měli na programu potvrzení výsledků prezidentských voleb, v nichž zvítězil kandidát Demokratické strany Joe Biden. Nepokoje stály život pět lidí.

Pomocí tak zvaného impeachmentu chtěli demokraté Trumpovi především zabránit v tom, aby se mohl o prezidentský úřad znovu ucházet v roce 2024.

Výsledek sobotního hlasování nebyl samozřejmě žádným překvapením, byť pro Trumpovo odsouzení hlasovalo i sedm republikánů, což je v impeachmentu nejvíce. Nepochybně si to s nimi partaj vyřídí. Vůdce republikánské menšiny v Senátu Mitch McConnell sice prohlásil, že Trump je za vyvolání násilností morálně odpovědný, nicméně se vyslovil pro prezidentovo osvobození, protože proces proti Trumpovi po skončení jeho funkčního období považoval za protiústavní.

Falešné zprávy, alternativní fakta a roztrhané dokumenty

Trump byl, mírně řečeno, nestandardní prezident. Ponechme stranou jeho tweety (zvlášť když už si nezatweetuje), jeho výroky, jeho dehonestace soupeřů, „alternativní fakta“ a označování nepohodlných skutečností za „fake news“. On komplikoval život i zaměstnancům Bílého domu – třeba už jen tím, že měl ve zvyku trhat dokumenty a házet je do koše, kvůli čemuž museli zaměstnávat člověka, který je zase pečlivě lepil dohromady, protože všechny dokumenty, které se prezidentovi dostanou na stůl, se musí archivovat.

Útok na Kapitol jako na symbol americké demokracie byl tedy jen vyvrcholením Trumpova čtyřletého prezidentování, a především jeho několikatýdenní kampaně, během níž se prostřednictvím lží, pomluv a nátlaku pokoušel zvrátit několikrát potvrzený výsledek prezidentských voleb a udržet se u moci. Je samozřejmě velmi sporné, zda své příznivce skutečně naváděl k násilí v trestněprávním smyslu, rozhodně ale takový vývoj riskoval a následně se mu ani nepokoušel zabránit.

Nabízí se otázka, zda vůbec měla ústavní žaloba smysl, když už prezident beztak nebyl ve funkci. Odpověď zní: Ano, měla. Stejně jako mělo v Anglii velký symbolický smysl, když byl v roce 1661 posmrtně popraven královrah Oliver Cromwell poté, co byly exhumovány jeho ostatky.

Varování do budoucna: Tudy ne, přátelé

Demokraté neměli na výběr, i když bylo předem jasné, že s žalobou neuspějí. Celý institut impechamentu by totiž prakticky ztratil smysl, kdyby se jej poslanci tentokrát nepokusili použít, protože, co jiného už by proces mělo vyvolat, než právě události z 6. ledna? Bylo třeba vyslat jednoznačný signál, že toto je nepřípustné a nesmí se to již nikdy opakovat. Demokratům se kromě toho podařilo útok na Kapitol podrobně zdokumentovat a prezentovaný důkazní materiál nenechává nikoho na pochybách, že Washington toho dne jen těsně unikl krveprolití a že na tom má vinu právě Trump.

„Šestý leden se ve Spojených státech zapíše do historie jako den hanby. To, že Donald Trump nebyl odsouzen, se do historie zapíše jako hlasování hanby,“ řekl po rozhodnutí šéf senátní většiny, demokrat Chuck Schumer. Trump svým stoupencům následně triumfálně vzkázal, že „naše historické, vlastenecké a nádherné hnutí ‚Udělejme Ameriku znovu velikou‘ právě začíná“.

I když to tedy na první pohled vypadá, že Trump vyhrál, skutečnost je přece jen trochu jiná. Proces impeachmentu dal totiž jasně najevo, že 6. leden byl pro Spojené státy šok a že navzdory osvobození Trumpa zůstane toto datum a záběry davu devastujícího Kapitol navždy spojeny se jménem 45. prezidenta Spojených států.

„Žádný americký prezident dosud více nezradil svůj úřad a svou přísahu na ústavu,“ prohlásila republikánská poslankyně a dcera někdejšího viceprezidenta Liz Cheneyová, která jako jedna z mála republikánů ústavní žalobu proti Trumpovi podpořila.

Demokratům se sice nepodařilo znemožnit Trumpovi případnou další kandidaturu, přesto je málo pravděpodobné, že by se za čtyři roky mohl do Bílého domu vrátit. Republikáni se za něj sice postavili, ale vztah k němu je u řady z nich vážně narušený, stejně jako u jeho umírněných voličů. I mnozí jeho stoupenci si příště dají sakra pozor, aby se tohle všechno za čtyři roky neopakovalo. I když… čtyři roky jsou dlouhá doba a lidská paměť bývá krátká.