Politické vzestupy a pády krále, který dal české zemi hranice

MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Přemysl Otakar, slavná postava našich dějin. Panovník "železný a zlatý" je však až druhým nositelem známého jména. První Přemysl Otakar byl osobností neméně významnou. Pro Království české dědičně získal královskou hodnost. 

Český král Přemysl Otakar I.

Český král Přemysl Otakar I.,zdroj: Archiv

S narozením budoucího panovníka je malý problém. Přesné datum známo není, a tak nám historici nabízejí vcelku široké rozmezí mezi polovinou padesátých a šedesátých let 12. století. Jistým je naopak fakt, že byl nejstarším synem českého krále Vladislava. Ovšem až z druhého manželství.

Přemyslovou matkou byla Judita Durynská, "paní znamenité krásy, ducha neobyčejného a téměř mužského, mysli smělé a podnikavé, milovnice nauk a literatury, sběhlá i v řeči latinské a ve věcech politických". Jejím jménem byl ostatně nazván předchůdce dnešního Karlova mostu. Vcelku poklidný rodinný život se dramaticky změnil rozhodnutím krále Vladislava rezignovat na český trůn ve prospěch nejstaršího syna. Nikoliv Přemysla, ale Bedřicha z manželství prvního.

Nediplomatický čin totiž pobouřil císaře Fridricha Barbarossu, původně příznivce českého panovníka. Bedřicha neuznal, a z dosavadní královské rodiny se obratem stali nepohodlní vyhnanci. Přemysl se dostal na markraběcí dvůr míšeňských Wettinů, kde coby charismatický mladík okouzlil dívčí srdce Adléty Míšeňské, méně už její příbuzenstvo. Přes odpor otce Oty Bohatého si Adléta roku 1178 sňatek s nemajetným Přemyslovcem prosadila. A nemusela toho litovat.

S Bedřichem zpět do Čech

Téhož roku se zapuzený Bedřich vrátil na český trůn a Přemysla vzal s sebou. Udělil mu markrabství moravské. V Čechách to ovšem poněkud vřelo, a tak po vypuknutí vzpoury získal knížecí stolec další z Přemyslovců Konrád Ota.

S ním pro změnu nesouhlasil císař římský, a vrátil znovu do hry Bedřicha. Po boku s věrným Přemyslem, který tak v prosincových dnech roku 1185 vedl bratrova vojska do známé bitvy u Loděnice na Moravě: "...v místě, řečeném Loděnice, svedl bitvu krvavou a dlouho nerozhodnou s takovou zuřivostí, že křik a hluk bojujících, vřava lidí i koní a lomoz zbraní bylo slyšeti v Kúnicích, které odtamtud vzdáleny jsou více než dobrou míli." V těžkém boji Moravanů proti Čechům zvítězili ti druzí.

V roce 1189 Bedřich zemřel a nastaly další rošády - vrátil se Konrád Ota, po něm nastoupil Přemyslovec Václav. Tomu už Přemysl nehodlal nečinně přihlížet, Václava svrhl a zaujal jeho místo.

Dík slibu značného finančního závazku měl podporu císařských kruhů i pražského biskupa Jindřicha Břetislava. Ovšem když nehodlal platit slíbené hřivny, a navíc nebyl zrovna poslušným vazalem, do roka byl nahrazen i on – svým původním přívržencem pražským biskupem, mimochodem vlastním bratrancem. Ach, ty rodinné vztahy Přemyslovců!

Další exil

Tedy znovu exil. Ještě že měl vlivné míšeňské příbuzenstvo. Po smrti knížete-biskupa byl v roce 1197 pro změnu zvolen Vladislav Jindřich, mladší Přemyslův bratr. A Přemysl se rovnou chystal k bitvě.

Stala se ovšem věc nečekaná – oba bratři se usmířili. Mladší ustoupil staršímu, přenechal mu knížecí stolec, a navíc mu věrně stál po boku až do smrti. Téměř neuvěřitelné. Však byl také Vladislav Jindřich roku 1200 stavitelem prvního kostela v slavném poutním místě Mariazell…

V Čechách tedy nastal klid zbraní, zato v Říši bylo veselo. Probíhal boj o císařský trůn mezi Štaufy a Welfy. Ostřílený bojovník Fridrich Barbarossa utonul v roce 1190 při třetí křižácké výpravě, o pár let později zahynul i jeho syn. Následně byl vyvolen Filip Švábský, nejmladší Barbarossův potomek. A nespokojená část panstva si rovnou zvolila protikrále, Otu Brunšvického z konkurenčního rodu Welfů. A kde stál český kníže? Na straně Filipa Švábského. Zatím.

Konečně českým králem, jen s novou manželkou

Filip byl uznalý - nechal v roce 1198 svého spojence korunovat českým králem. Jaká radost pro Adlétu a míšeňské příbuzné! Popravdě ani ne. Přemysl totiž shledal potřebu manželky nové, mladší a urozenější. Ukončil svůj dvacetiletý svazek a pojal za choť Konstancii, sestru uherského krále. Učinil tak se svolením biskupským, nikoliv však papežským. Na toho se obrátila zapuzená Adléta.

Papež Inocenc III. byl mocným mužem. Kromě manželských problémů řešil i poměry v Říši. A podporoval Otu Brunšvického, jehož na jaře 1201 prohlásil právoplatným římským králem. Filipa Švábského postupně opustili jeho věrní, mezi nimi i Přemysl.

Český panovník strany změnil ještě několikrát, nutno však přiznat, že podobně pragmaticky jednala většina tehdejší nobility. Opuštěný Filip kontroval - v roce 1203 udělil Čechy v léno Přemyslovci Děpoltovi.

Ještě jedna korunovace, pro jistotu

Sesazený Přemysl nezoufal, a téhož roku se nechal korunovat podruhé, tentokrát protistranou. Titul nyní uznal i papež, který navíc svatořečil Prokopa, zakladatele Sázavského kláštera. Přemysl byl evidentně žádaným spojencem.

Ale přece jen něco za něco – na pražský dvůr se v roce 1204 vrátila Adléta. Ne nadlouho. Občasný manžel přitom výhodně provdal jejich dceru Markétu za panovníka Dánska, kde se z ní stala slavná královna Dagmar. Zapuzená Konstancie však ještě téhož roku porodila mužského dědice – a všechno bylo jinak. Přemysl nelenil a obě manželky opět vyměnil. Uvrhl tím na sebe církevní klatbu.

Inu nevadí, český král byl mezitím zpět v řadách Filipa Štaufského. I on se vrátil zpět na římskoněmecký trůn. Kajícímu se straníkovi odpustil, a dokonce zasnoubil svou dceru s jeho dvouletým synkem. O půl roku později bylo opět vše jinak.

Na němu knížat v Bamberku došlo 21. června 1208 k tragédii "u Němců dosud neslýchané", římský král byl zavražděn bavorským falckrabím Otou z Wittelsbachu, který mu v biskupském paláci v době polední siesty prořízl krční tepnu. Uprchlého vraha dopadli teprve po roce.

Tedy nová změna na říšském stolci! A pro Přemysla krajně nepříznivá. Znovunastolený Ota Brunšvický nebyl zdaleka tak shovívavý jako býval Filip. Ale co se nestane? Než se rok s rokem sešel, byl Ota exkomunikován. Inu, taková středověká politická houpačka.

Zlatá bula sicilská

Rok 1211 přinesl českému králi nejednu důležitou událost. Zemřela zapuzená Adléta, papež uznal legitimními všechny jeho potomky z obou manželství. A za vydatného Přemyslova přispění se zvolil nový římský král. Fridrich II., kontroverzní Barbarossův vnuk.

I on odměnil "své věrné", a českého krále především - 26. září 1212 vydal v Basileji tři důležité listiny, stvrzené zlatou pečetí, slavnou Zlatou bulou sicilskou (Fridrich byl původně sicilským králem). A co Přemysl získal? Královskou hodnost pro sebe a své nástupce, záruku svobodné volby českého krále a neporušitelnosti zemských hranic, navíc právo investitury pražského i olomouckého biskupa.

Přemyslovo snažení tak bylo v podstatě završeno, království i potomstvo zajištěno. Nechal ještě pro jistotu uznat syna Václava králem na obecném shromáždění Čechů v roce 1216. A svou dceru Anežku, později svatořečenou, zasnoubil s císařovým synem.

Tady se mu ovšem plány nevydařily. Císařský sňatek zhatil věrolomnost rakouského vévody, jemuž svěřil dívku do výchovy, a který Anežku nahradil vlastní dcerou Markétou. Ta se ovšem svatou rozhodně nestala, a coby padesátiletá se ještě podruhé vdala za Přemyslova vnuka, "krále železného a zlatého". Který ji posléze zapudil…

Obávaný a silný panovník zemřel v zimních dnech 15. prosince 1230. Odpočívá po boku svého slavného vnuka v Ostatkové kapli katedrály sv. Víta na Pražském hradě.

A nakonec malé upřesnění jména – Přemysl nebo Otakar? Přemyslem nazývali českého krále především doma, za hranicemi byl znám jako Otakar, z germánského Odowakar neboli "strážce majetku". Ano, přes všechny své chyby strážil a uhájil Přemysl Otakar I. svěřené království více než dobře.

Tagy: Česko domácí královské rodiny dějiny a fakta české dějiny

Zdroje: vlastní