Počítá s tím návrh nařízení, které na svém webu zveřejnila vláda. Změny času měly v EU skončit původně v roce 2019. Členské státy se ale na jednotném čase nedohodly. Následující termín zrušení časového střídání byl pak letos.

„Další jednání k této problematice od prosince 2019 nepokračují a není jisté, zda a kdy budou pokračovat,“ uvedlo v podkladech k navrhovanému nařízení ministerstvo práce.

Podle dosavadní evropské směrnice začíná letní čas v členských zemích poslední březnovou neděli a končí poslední neděli v říjnu. Podle chystaného nařízení tak letní čas příští rok potrvá od 27. března do 30. října, v roce 2023 od 26. března do 29. října, v roce 2024 od 31. března do 27. října, v roce 2025 od 30. března do 26. října a v roce 2026 od 29. března do 25. října.

„Jednotné vymezení časového období pěti let v členských státech EU je podstatné jak z organizačních důvodů pro tranzitní fungování dopravy a spojů, tak z důvodů ekonomických pro řádné fungování vnitřního trhu EU,“ píše resort práce.

Letní čas se zaváděl původně kvůli snížení spotřeby energie. Podle podkladů pro vládu analýzy z některých států ukázaly, že úspory jsou minimální. Podle zjištění Evropské komise z roku 2007 většina dotázaných unijních zemí uváděla, že letní čas nemá významnější vliv ani na zemědělství, dopravu či cestovní ruch, uvedli autoři nařízení.

Někteří experti naopak poukazují na dopady časových posunů na lidské zdraví. Výzkumu biorytmů se věnovala například bývalá předsedkyně Akademie věd ČR Helena Illnerová. Mluvila o tom, že přechod na letní čas s „chybějící hodinou“ způsobuje problémy s psychickou i fyzickou výkonností. Někteří lidé si stěžují na zhoršení spánku, únavu či nevolnost. Přenastavení vnitřních hodin jim pak nějakou dobu trvá.

Evropská komise před třemi lety kvůli sílící kritice střídání času uspořádala takzvané veřejné konzultace. Podle ministerstva práce dorazilo 4,6 milionu odpovědí. Po zrušení změn času se tehdy vyslovilo 84 procent respondentů. Komise poté předložila návrh směrnice, podle níž se čas měl měnit naposledy v roce 2019. Shoda na jednotném čase není.

K vydání nařízení s termíny střídání času zmocňuje vládu zákon z roku 1946. Trvale se přechod na letní čas v tehdejším Československu zavedl v roce 1979. Od té doby kabinety určují data začátku a konce. Poslední nařízení pokrývá pět let od roku 2017 do letoška.

Podle průzkumu agentury STEM/MARK z podzimu 2018 se zrušením střídání času souhlasilo 70 procent dotázaných. Dvě třetiny lidí uvedly, že jim posuny času nevyhovují. Celkem 44 procent respondentů si přálo trvale letní čas a 24 procent zimní. Expertky z Akademie věd ČR na únorovém semináři v Senátu uvedly, že kvůli zdraví by byl vhodnější zimní čas.

Při letním čase by se v zimě rozednívalo až kolem 9 hodin a řada lidí by podle vědkyň své biologické hodiny neměla s tímto nastavením seřízené, což by mohlo vést k civilizačním chorobám, nižší produktivitě i příjmům či ke zhoršení studijních výsledků. Zastánci letního času poukazují na to, že se život změnil a velká část lidí už nemusí začít pracovat se svítáním, naopak mohou po práci využít delší denní světlo k odpočinku a sportu.