Spojení mlčenlivých mužů: Svobodní zednáři slaví 300 let

MAGAZÍN - Magazín autor: Lukáš Strašík

Moderní svobodné zednářství slaví tento měsíc významné výročí. Před 300 lety, 24. června 1717, se čtyři londýnské lóže spojily do první velkolóže v čele s velmistrem. A navzdory mýtům a temném tajemnu, které je provázejí, pokládají za svůj hlavní úkol sebezdokonalování, humanitu a bratrskou lásku zbavenou veškerých předsudků.

prapůvodu zednářů existují různé teorie, které sahají od doby budování Šalomounova chrámu až po stavitele středověkých dómů a katedrál. A kdo vlastně jsou svobodní zednáři? Nebezpečný tajný spolek? Spiklenci? Naivní esoterikové? Okultisté s temnými sklony? Jsou opředeni řadou mýtů a konspiračních teorií.

Všechny tyto předsudky ale souvisejí především s faktem, že se zednářům podařilo zachovat interní tajemství. Tato diskrétnost iritovala společnost už v dobách dávno minulých a o to víc irituje dnes, v době naprosté transparentnosti.

Společenství svobodných se daří jen ve svobodných zemích

Pochybnosti ovšem nejsou namístě, píše švýcarský magazín Die Weltwoche. Jednak proto, že se z lóží už dávno stala soukromoprávní sdružení s demokratickými strukturami, a také proto, že společnost svobodných neohrožuje svobodnou společnost, ale naopak ji obohacuje.

Demokratický stát pokládá za svou povinnost chránit nestátní sféru: rodiny, spolky, církve – a také svobodné zednáře a jejich tajemství. Proto se zednářství může dařit pouze ve svobodných zemích. Kdekoliv triumfovaly rudé, hnědé nebo islamistické diktatury, byly zednářské lóže zakázány, jejich členové pronásledováni, vyháněni a často i vražděni.

Dalším pozitivem je to, že v dnešní době masovosti a ohlupování, kdy všichni lidé téměř stejně vypadají, stejně se oblékají a konzumují totéž, je obohacením každý, kdo se nějakým způsobem vyděluje z masy. To platí především pro svobodné zednáře, kteří velkou část svého volného času a svého dospělého života věnují sebezdokonalování a postupu v hierarchii spolku, píše švýcarský týdeník.

Nepovažují se výslovně za náboženskou náhražku; naopak jsou otevřeni lidem jakéhokoliv vyznání, kladou důraz na toleranci a lásku k bližnímu a dělají mnoho dobrého. Sociální angažovanost na rozdíl od mnoha jiných nevytrubují do světa, protože i zde platí naprostá mlčenlivost.

Na celém světě je kolem šesti milionů svobodných zednářů činných v mnoha oborech, kteří ve svém okolí nepochybně mívají nadprůměrný vliv. Jejich přínos v politice, hospodářství, vědě a kultuře je nezměrný. Už na začátku se jim podařilo získat do vlastních řad významné osobnosti, jako byli panovníci František I. Štěpán Lotrinský nebo Bedřich Veliký. Politické nebo náboženské spory byly tabu, hlavní myšlenkou bylo bratrské společenství.

Prosadil se především anglicko-skotský ritus, i když se vytvořily i vedlejší linie a samozřejmě docházelo i ke zneužití pláštíku svobodného zednářství k všemožnému šarlatánství. V roce 1982 například byla kvůli spojení s mafií a plánům na státní převrat rozpuštěna římská lóže P2.

Kouzelnou flétnu bez znalosti zednářství lze pochopit jen obtížně

Není podstatné, zda se zednáři odvolávají na antické vzory, středověké templáře, kamenické cechy či katedrální hutě. Formovalo je hlavně osvícenství, stejně jako oni recipročně spoluformovali osvícenství.

Svobodnými zednáři byli například Voltaire, Charles Maurice de Talleyrand-Périgord, Johann Wolfgang Goethe, Giuseppe Garibaldi, Joseph Haydn nebo Wolfgang Amadeus Mozart. Jeho Kouzelná flétna je – pokud se člověk nenechá očarovat pouze hudební stránkou – obsahově bez znalosti svobodného zednářství jen obtížně pochopitelná.

Svobodní zednáři stáli rovněž u zrodu americké nezávislosti, ať už šlo o Benjamina Franklina nebo prvního prezidenta George Washingtona, který v zednářské zástěře dokonce pokládal základní kámen Kapitolu. Svobodnými zednáři bylo 14 amerických prezidentů, mimo jiné Theodore Roosevelt nebo Gerald Ford. Socha svobody je rovněž dílem svobodných zednářů a na jednodolarovce je zobrazeno Boží oko nad pyramidou, což jsou dva důležité zednářské symboly.

V čele britských velkolóží stojí dodnes příslušníci vysoké šlechty a ve Skandinávii dokonce korunovaní představitelé tamních monarchií.

Sherlock Holmes, Ford, Trója a Toblerone

Svobodní zednáři vyzdvihovali internacionalismus a odmítali národní stát. Svobodné zednářství je dodnes v konfliktu s dogmaty katolické církve, opravdu nebezpečné pro ně ale bylo za války pronásledování ze strany Hitlera a Mussoliniho, kteří mohli za své nepřátele na život a na smrt označit dokonce hned tři prominentní svobodné zednáře: Winstona Churchilla, Franklina Delano Roosevelta a Harryho Trumana.

Ke vzniku svobodných zednářů vedla potřeba mužů různého stavu předávat dál prastaré vědění a specifické znalosti a po celý život pracovat na sebezdokonalování. Navíc hledali sféru důvěry a vzájemné výměny znalostí a zkušeností. Chápou se jako humanitární, kosmopolitní a mezinárodně provázané sdružení. Jsou organizováni v národních velkolóžích, z nichž každá pracuje suverénně a nezávisle.

Svobodný zednář má ve svém okolí – v rodině, zaměstnání a společenství – působit pozitivně a příkladně a v rámci svých možností napomáhat rozvoji společnosti. Jejich veřejná role je dnes jistě méně významná než v dobách minulých a stejně jako u podobně zavazujících sdružení, stran či klubů existují jisté obavy z nedostatku nových členů.

Svobodným zednářům přitom vděčíme třeba za vynález parního stroje, objevení Tróje, postavu Sherlocka Holmese, Knihu džunglí, automobily Ford a Chrysler, penicilin nebo čokoládu Toblerone.

Bratrstvo svobodných zednářů si zaslouží nejméně dalších 300 let existence, uzavírá Weltwoche a připomíná jejich hlavní úkol, který formuloval Goethe: Pěstovat čisté lidství, humanitu a bratrskou lásku zbavenou všech předsudků vůči rase, stavu či víře. 

Tagy: Švýcarsko Velká Británie zahraničí Ilumináti svobodní zednáři

Zdroje: Weltwoche