"Dítě, které zklamalo své rodiče, zažije hanbu a bídu. Ať tato slova znějí jako varování pro mého vnímavého syna." Franzi Xaverovi bylo devět let a touto poznámkou jeho matky byl jeho osud částečně předurčen.

Mozartův dům v rakouském Salcburku, kde slavná rodina žila, ukazuje v nové stálé expozici osud muže vyrůstajícího ve stínu otce, jenž zemřel v roce 1791 ve věku pětatřiceti let, kdy Franzi Xaverovi bylo jen několik měsíců.

Prokleté dědictví

Franz Xaver a jeho starší bratr Carl Thomas byli jedinými ze šesti dětí Wolfganga Amadea Mozarta a Constanze, kteří se dožili dospělého věku. Franz Xaver však vyrůstal pod drtivým tlakem matčiných ambicí: Constanze se rozhodla, že se tento malý chlapec stane druhým Mozartem, vysvětluje Armin Brinzing, komisař nadace Mozarteum.

"Když mu byly dva roky, už musel chodit na hodiny klavíru a teorie," uvádí. Matka mu opatřila ty nejlepší učitele, mezi nimiž byl i Antonio Salieri, jehož žáky byli Franz Schubert a Ludwig van Beethoven.

Jak vyplývá z korespondence chlapce s jeho starším bratrem, žil Franz Xaver v té době pod silným tlakem a "doma se s ním nezacházelo příliš dobře".

Jeho první veřejné vystoupení, na němž hrál jeden z koncertů svého otce, se konalo, když mu bylo třináct let. Dočkal se chvály, ale také varování: "Nikdy by neměl zapomínat, že mu jméno Mozart dnes zajišťuje určitou míru shovívavosti, ale zítra na něho budou kladeny o to větší nároky," psal tehdy vlivný hudební časopis.

Franz Xaver si toho byl silně vědom. Své skladby podepisoval jako Wolfgang Amadeus Mozart syn. V sedmnácti letech se stal učitelem klavíru u jedné bohaté rodiny ve Lvově na Ukrajině, který tehdy patřil k habsburské říši.

V tomto městě založil hudební školu, z níž je dnes městská konzervatoř, cestoval po Evropě, učil hudbu a pořádal koncerty.

Jeho úspěchy však byly skromné: "Franz Xaver byl vynikající klavírista, když hrál koncerty svého otce, ale jeho vlastní skladby neměly úspěch", i když dnes se jejich kvalita cení, vysvětluje Brinzing. "Chyběla mu jiskra génia. Byl považován za schopného hudebníka a skladatele, ale nepatřil mezi ty největší," dodává.

Komplex z otce má i na náhrobku

Zdá se, že si z toho Franz Xaver vypěstoval komplex: když ho v roce 1842 požádali, aby složil dílo k otevření Mozartova památníku v Salcburku, odmítl a zdůvodnil to svými "malými schopnostmi".

Místo toho nabídl kantátu složenou ze dvou nedokončených skladeb svého otce. Zaslal ji rakouskému císaři Ferdinandovi I., který se nechal o mladém Mozartovi, o němž nikdy předtím neslyšel, informovat od svých poradců. "Jak každý ví, nadání svého slavného otce nezdědil," řekli mu tehdy.

Mozartova nadace v Salcburku se naopak zvláště věnuje tomuto nemilovanému hudebníkovi, který jí odkázal stovky neocenitelných dokumentů o Mozartově rodině, včetně otcových rukopisů. "Dějiny na Franze Xavera tak trochu zapomněly, ale pro nás má velký význam," zdůrazňuje Brinzing.

Mozart junior zemřel v roce 1844 na rakovinu žaludku při pobytu v Karlových Varech. Zde je také pohřben a jeho hrob nese nápis: "Ať je jméno jeho otce jeho epitafem, protože jeho obdiv k otci byl podstatou jeho života."