"Vytvořila se tu atmosféra, že každý podnikatel je potenciální zloděj a musí na něj být tedy přísnost. Kde je ale ta přísnost na druhé straně?" ptá se Richard Jahoda, majitel společnosti Grinex Advisory a člen Komory daňových poradců.

Poukazuje při tom na případy z nedávné doby, které pronikly do médií. Finanční úřady například prohrály hned několik sporů, kdy soudy potvrdily, že na firmu byly zajišťovací příkazy uvaleny neoprávněně.

"Obavy z nedobytnosti předmětné daně nejsou namístě," rozhodl kupříkladu Nejvyšší správní soud v případě firmy Naryner Construction. Té finanční úřad vyměřil daň 2,3 milionu korun kvůli nedůvěryhodnému subdodavateli a obavě, že firma proto v budoucnu tuto daň nezaplatí. 

Sám Richard Jahoda zná ze své praxe řadu dalších podobných případů. I když je vázán mlčenlivostí, v obecné rovině podle něj platí, že se drtivá většina firem, které se dostanou do problémů kvůli zajišťovacím příkazům, nedočká spravedlnosti; nutnost složit vysoké sumy v hotovosti nezvládnou a zkrachují.

"Na rozsudek Nejvyššího soudu se čeká dva až tři roky, i déle" podotýká Jahoda.

Vyplnit lejstra a diskutovat s úřady

Podle statistik, které serveru Podnikatel.cz poskytlo Generální finanční ředitelství, počet vydaných zajišťovacích příkazů letos poprvé za několik posledních let poklesl.

Za prvních sedm měsíců letošního roku bylo vydáno 739 zajišťovacích příkazů, meziročně je to pokles o 221. Rekordní byl rok 2015 s celkem 1088 zajišťovacími příkazy, v dalších dvou letech byl počet zajišťovacích příkazů těsně pod tisícem.

Způsob vydávání a fungování zajišťovacích příkazů (po kliknutí se obrázek ukáže v plné velikosti) | zdroj: Hlídací Pes

Zajišťovací příkazy jsou přitom součástí českého právního (a daňového) řádu už od roku 1993. Oblíbeným nástrojem daňových úřadů se ale staly v poslední pětiletce.

"Institut zajišťovacích příkazů existuje již dlouho, ale míra jejich použití byla někde úplně jinde. Dnes se z toho stal se pro finanční úřady standardní nástroj," upozorňuje Jahoda. Podle něj sledujeme souboj privátního sektoru s byrokracií, která se stále prohlubuje.

Podobně na nárůst byrokracie upozorňují i další odborníci. "Nárůst platů produktivitu stále větší armády státních úředníků určitě nezvýší, spíše naopak. Čím více úředníků, tím více byrokracie, tím menší produktivita ve státním i soukromém sektoru. Firmy místo, aby vymýšlely inovace, vyplňují úřední lejstra a přou se s úřady," konstatuje hlavní analytička Raiffeisenbank Helena Horská.

Jen za poslední čtyři roky počet státem placených zaměstnanců narostl o 40 000, daňových úředníků přibylo 1500.

Lepší výkon by od armády úředníků čekala i předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová. "Kdyby státní sektor bobtnal a přitom se zlepšovala výkonnost státní správy, podnikatelé a občané by byli spokojenější, pak snad by ta situace byla oprávněná. Ale ta byrokracie bují, úředníci nejsou našimi dobrými sluhy, ale velmi často zlými pány,“ říká.

„My jsme jako občané i podnikatelé na kratším konci, povinnosti prostě plnit musíme, jinak jsme nějak penalizováni, dostáváme pokuty a podobně. Ovšem úředník vám klidně řekne, mám toho hodně, nestihl jsem to. Chtěla bych, aby byrokracie byla funkční, předvídatelná a aby byla vymahatelnost všech předpisů," doplňuje.

Kdo neplatí daně

Podle Richarda Jahody se zejména Andreji Babišovi podařilo šikovným marketingem a komunikační politikou nastolit veřejný zájem na výběru daní bez ohledu na to, že se přitom občas šlápne vedle.

Na daně se ale podle něj nelze dívat čistě jen prizmatem výše peněžního výběru. Příkladem je EET, které musejí mít povinně zavedeno hospodští bez výjimky.

"Aplikovat to plošně nedává smysl. Vůči malým hostinským někde na venkově, kde se hospoda drží zuby nehty, je to totální necitlivost, navíc daňově neodůvodněná. I když by hostinský vydělal ročně 800 tisíc, tak mu při započtení paušálu a nezdanitelné částky nevzniká daňová povinnost. Zajímalo by mne, kde je těch slibovaných 80 miliard, co se prý mělo díky EET vybrat navíc," namítá Jahoda.

Podle Generálního finančního ředitelství (GFŘ) daňové úniky na dani z přidané hodnoty klesly ze 71 miliard korun v roce 2013 na 66 miliard korun v roce 2015, letos by se objem úniků měl snížit na 43 miliard. V pořadu Otázky Václava Moravce to řekl šéf GFŘ Martin Janeček.

Mezi hlavní opatření proti únikům podle něj patří právě elektronická evidence tržeb, kontrolní hlášení nebo zajišťovací příkazy.

Nástup další fáze zavádění EET se díky rozhodnutí Ústavního soudu zdržel, vláda přišla i s ideou zvláštního režimu "offline EET" – používání papírových účtenek s pravidelným hlášením daňové správě. Tuto možnost by ale měli mít pouze neplátci DPH s nejvýše dvěma zaměstnanci a s výší příjmů v hotovosti do 200 tisíc Kč za posledních 12 kalendářních měsíců.

Podle Richarda Jahody jde o další zbytečnou komplikaci. Za rozumnou by považoval variantu, kdy by se EET povinně vztahovalo na plátce DPH (tedy podnikatele s příjmy přes milion korun ročně), neplátci by EET řešit nemuseli. S podobným návrhem přišli do sněmovny Piráti, vláda však při chystaném rozšiřování působnosti EET s takovouto variantou nepočítá.

To, že se možnosti kontroly že strany státu – i díky nedávné novele daňového řádu – stále zvyšují, podle Richarda Jahody ukazuje i fakt, že finanční úřady mají k dispozici seznam tuzemských pronajímatelů bytů přes službu Airbnb.

Generální finanční ředitelství potvrdilo, že má údaje o příjmech pronajímatelů za poslední tři roky, Bude po nich chtít doplatit daně včetně penále.

"Tisíce lidí tu procitlo ze snu, že se nemůže přijít na to, že oni pronajímají byty. Neví se, odkud ministerstvo financí ta data získalo, ale jsem osobně přesvědčen, že je to od bank, odkud Airbnb v Česku vyplácí peníze," říká Richard Jahoda s tím, že daně se pochopitelně platit mají.

Finanční úřady mají nyní mnohem snazší přístup k bankovním informacím. "I my se stále častěji setkáváme s protokoly z daňových kontrol, kde je zjevné, že kontrola má k dispozici čerstvé a rychlé informace z bankovních účtů," upozorňuje Jahoda.

Půl milionu pro novomanžele

Přesto podle něj stát zkouší, kam až dále může zajít. Ukazuje se to na případu z Přerovska, kdy se tamní daňová správa obrátila na novomanžele, aby poskytli informaci o počtu hostů na svatbě a jejich konzumaci a ubytování kvůli podezření, že provozovatel restaurace příjmy neuvedl v rámci EET.

Poté, co na případ upozornila média, šéf Generálního finančního ředitelství Martin Janeček musel na ministerstvu financí postup svých podřízených obhajovat.

"Proběhla schůzka ředitele finanční správy Martina Janečka s paní ministryní. Seznámil ji s analýzou, jak správa dříve postupovala v obdobných případech. Z ní vyplývá, že medializované kroky finanční správy nejsou v rozporu se zákonem," řekl po schůzce mluvčí ministerstva Jakub Vintrlík.

Finanční úřad tedy nadále trvá na tom, že v "kauze novomanželé" postupoval v souladu se zákonem.

Podle finanční správy dokonce těm, kteří na výzvu nereagují nebo bezdůvodně odmítnou podat informace, hrozí pořádková pokuta až 500 tisíc. Ministryně financí Alena Schillerová tak alespoň "daňaře" vyzvala, aby postupovali citlivěji. 

"Kde je ta hranice toho, co po nás budou chtít, kam až může stát zajít do našeho soukromí? Zákon byl myšlen tak, že povinnost vydat informace mají z principu finanční instituce, které tyto informace shromažďují v rámci své činnosti. Ovšem nějaký přičinlivý ouřada přišel s výkladem, že součinnost musí poskytnout každý a finanční úřad na takovém výkladu trvá," vadí Jahodovi.

Robert Břešťan pro Ústav nezávislé žurnalistiky