Menšinová vláda Andreje Babiše by ráda upravila služební zákon. Premiérovi v demisi se nelíbí, že zákon "zabetonoval úředníky". Stěžuje si na to, že systém je natolik byrokratický, že když ministr nastoupí do funkce, nemá žádnou možnost vybrat si nějakého náměstka.

Babiš se ohání tím, že nechce žádné čistky, ale jde mu o to, aby ministr byl schopný vůbec fungovat. Když má mít odpovědnost za svůj úřad a nemůže si vybrat ani nejbližšího spolupracovníka, má podle šéfa ANO problém.

Babiš už dříve na svém facebookovém profilu uvedl, že každý ministr by měl mít právo přivést si lidi, kterým věří. "Alespoň si vybrat své náměstky. To je první linie, na kterou se potřebuje spolehnout. Jinak se nedá ničím efektivně pohnout," napsal. Rozčiluje se, že státní tajemníci a náměstci jsou těžko odvolatelní, i když někteří na své funkce profesně nemají. Také s nelibostí poukazuje na to, že státní tajemníci mají de facto větší pravomoci než ministři.

Služební zákon výměnou za Babiše 

Se služebním zákonem jsou potíže od samého začátku. Poprvé byl schválen v roce 2002 za Vladimíra Špidly, ale jeho platnost se pravidelně odkládala, takže nikdy platit nezačal. V roce 2013 si pak dal prezident Miloš Zeman podmínku, že pokud nový zákon o státní službě projde prvním čtením, jmenuje Babiše ministrem financí a nebude od něj vyžadovat negativní lustrační osvědčení, ačkoli původně tvrdil, že bez toho žádného ministra nejmenuje.

Nakonec byl zákon přijat jako kompromis mezi ČSSD, hnutím ANO, lidovci, TOP 09 a ODS. Místo nezávislého Generálního ředitelství státní služby, které mělo fungovat jako samostatná nadresortní organizační jednotka při Úřadu vlády, tak vznikla zvláštní sekce na ministerstvu vnitra s náměstkem pro státní službu.

Výsledný zákon byl kritizován, že ve skutečnosti nevede k důslednému oddělení státních úředníků od politických vlivů. Náměstek pro státní službu se stal totiž podřízený ministru vnitra a jednotliví státní tajemníci na ministerstvech byli jmenováni vládou na návrh ministrů. I přesto se však služební zákon snaží alespoň částečně naplnit tři základní principy - odpolitizování, stabilizaci a profesionalizaci státní správy - jejichž uplatnění bylo původně jeho cílem.

Také ministerstvo pro místní rozvoj v rámci svých připomínek k aktuální novele služebního zákona uvedlo, že náročná jednání s Evropskou komisí v roce 2014 vyústila mimo jiné v "oddělení odborných míst od míst spjatých s konkrétním ministrem jakožto politikem (političtí náměstci, tiskoví mluvčí, kabinet apod.)".

Depolitizace, stabilizace a profesionalizace 

Ministerstvo tak ve skutečnosti odpovídá na Babišovy námitky, že ministr by měl mít právo vybrat si lidi, kterým věří. Samozřejmě, že takové právo má. Má své politické náměstky, tiskového mluvčího, kabinet, zároveň však zákon počítá s tím, že zbytek úřadu, tedy i náměstci stojící v čele jednotlivých odborných sekcí, by měli být součástí státní správy a měli by splňovat požadavek na depolitizaci, stabilizaci a profesionalizaci.

Premiér Babiš má zjevně o fungování státní správy jinou představu. Mnohem větší důraz klade na tým, který si ministr s sebou na ministerstvo přivede a který by neměl pouze předkládat politické zadání, jež úřad se svými odbornými kapacitami realizuje, ale ministrovi lidé by měli sami prorůstat do odborných kapacit rezortu a řídit ho. Minimálně tak Babišova slova působí.

Může mít pravdu v tom, že státní správa je natolik zbyrokratizovaná a zatuhlá, že k tomu, aby se rozhýbala k větším změnám a opravdu byla schopná naplnit vládní politické zadání, musí na ni mít ministři větší páky, než jaké jim dává do rukou služební zákon. Nesmí se to ale přehnat, protože pak se vrátíme do stavu, ve kterém jsme už jednou byli. Každý ministr si se svým úřadem bude dělat, co ho napadne. Podle svého uvážení si tam bude přivádět své lidi, a tím bude bránit tomu, aby na ministerstvu působili odborníci, kteří zde pracují dlouhodobě a se svou prací mají dostatečné zkušenosti. Babiš tak sice říká, že za ním nestojí masy straníků, které by chtěly dostat místa na úřadech, a že za něho na ministerstvu financí nebyl nikdo z hnutí ANO. Tím se však nelze řídit, i kdybychom se mu rozhodli věřit.

Pravidla platná pro všechny 

Zákon nemůže počítat s tím, že každý bude jako Babiš, ale musí nastavit obecně platná pravidla. Proto se vsadilo na zmíněnou depolitizaci, stabilizaci a profesionalizaci a omezilo se množství lidí, které si ministr může na daný úřad vzít, a v personálních otázkách se rozhodující pravomoci svěřily státním tajemníkům. To právě předseda ANO kritizuje, když říká, že státní tajemník má větší pravomoci než ministr.

To neznamená, že není možné diskutovat o jednotlivých parametrech zákona, nakolik má být státní správa otevřená odborníkům zvenčí, jak přísný má být systém hodnocení úředníků, jak složitý má být proces odvolání odborných náměstků či státních tajemníků a na jak dlouho mají být náměstci jmenováni.

Klíčové však je, jakými principy se má zákon řídit. Úřednici mají samozřejmě podléhat hodnocení a ministři nesmějí být závislí na tom, jak se zrovna jejich úřednický aparát vyspí a zda bude ochotný realizovat jejich politickou vůli. Ale stejně tak nemohou libovolně zasahovat do odborného aparátu a dělat si s ním, co si zamanou, protože ten by je měl přežít a fungovat i za jejich nástupců.  

Zatím se zdá, že předkládaná novela zákona jednoznačně směřuje k tomu, aby se ministrům jejich úřady řídili jednodušeji a mohli v nich snadněji provádět změny, k nimž se rozhodnou. Ať už má současný zákon o státní službě sebevětší mouchy, a jistě je má, protože je narychlo spíchnutým kompromisem mezi vládou a opozicí, měnit by se měl s ohledem na to, aby státní správa fungovala za každého ministra. I toho, který bude mít stovky kamarádíčků toužících po kariéře ve státních službách.