Kondice sociální demokracie před říjnovými krajskými a senátními volbami se nezdá být příliš oslnivá. Průzkumy veřejného mínění nepřinášejí jasné závěry, preference strany jdou chvíli nahoru, chvíli dolů, navíc každá agentura přichází s trochu jinými čísly, dlouhodobý trend je však spíše stagnace, ne-li pokles.

K pozitivnímu vnímání ČSSD navenek rozhodně nepřispěla policejní krize, kterou strana rozpoutala změnami uvnitř policie, stejně tak letní kauzy kolem výroků poslankyně Pavlíny Nytrové o gayích a lesbách či dokonce absurdní záležitost s fiktivní mluvčí hejtmana Michala Haška, za kterou se skrývala lobbistka Jana Mrencová.

Sociální demokracie se to snaží zachránit tím, že opakuje, co se jí povedlo na úrovni vlády, hovoří o růstu mezd a důchodů, o fungujících veřejných službách a solidárním a spravedlivém státu, o podpoře zaměstnanosti a zaměstnanců.

Občas zaútočí na hnutí ANO, ať už před časem kvůli nejasnostem, zda bude Česká republika schopná od příštího roku vybírat mýto, či aktuálně proto, že ministr životního prostředí Richard Brabec chce výrazně zvýšit poplatky za odběr podzemní vody a tím se zdraží voda jako taková. V krajích se pak ČSSD věnuje takovým tématům, jako je bezpečnost či investice do školství, zdravotnictví a infrastruktury.

Babišova taktika

Už nyní je ale zřejmé, že v nejžhavější části předvolební kampaně po letních prázdninách bude hnutí ANO krajské volby pojímat jako generálku před volbami do sněmovny. Půjde o to vystavit účet sociální demokracii jako takové a to nejen za to, co dělá či nedělá, ale především kvůli tomu, co představuje.

Policejní reorganizace, z jejíhož provedení čouhá účelovost, a všemožné kauzy sociálnědemokratických politiků a političek jsou přesně tím, co hnutí ANO potřebuje a na čem může doložit, že sociální demokracie je stejně jako ODS zkorumpovaná a prohnilá.

Z tohoto pohledu je pro Andreje Babiše výhodné, aby tématem krajských voleb nebyla konkrétní situace toho kterého kraje a problémy, které ho trápí, ale spíše celostátní politika, snaha ji dát do pořádku, boj proti korupci a stále omílané vymezování se vůči tradičním stranám, což je možné také doplnit o připomínání kauz krajských politiků a zdejších kmotrovských pořádků a hnutí ANO to přidá na věrohodnosti. Klíčové však pro Babiše nejsou kraje, ale oživit značku ANO a připravit si pole pro sněmovní volby.

To nejlepší, co ČSSD v takové situaci může dělat, je tvářit se, že význam krajských voleb je především regionální, nelze je přeceňovat a pro celostátní politiku jejich výsledek mnoho neznamená. Špičky sociální demokracie by tak už nyní měly dávat najevo, že prohra v krajích je především prohrou tamních sociálnědemokratických politiků a političek.

Nejčernější scénář

Nelze si představit nic horšího, co by se ČSSD mohlo stát, než že by případný špatný výsledek v krajských volbách rozpoutal pohyby uvnitř strany a snahu měnit celostátní vedení. Aby za neúspěch ČSSD v krajích nesl odpovědnost předseda strany Bohuslav Sobotka, který jednotlivé krajské kampaně nevedl a rovněž nestál v čele žádného z krajů, nedává smysl.

Výsledky voleb budou především vizitkou dosavadních krajských vedení. Nepůjde o referendum, ve kterém by se mělo rozhodnout o Sobotkovi, přestože přesně to by se například hnutí ANO velmi hodilo. Je možné, že se v sociální demokracii najde někdo, kdo bude chtít ztrátu ČSSD v krajích takto využít a namířit ji proti předsedovi Sobotkovi. Sociální demokracie by však poškodila sama sebe, kdyby na takovou interpretaci krajských voleb přistoupila.

Na posledním sjezdu ČSSD loni v březnu bylo patrné, že se sociální demokraté usilovně snaží působit jednotně a deklarovat plnou podporu předsedovi. Přestože se v poslední době znovu objevují názory, že sociální demokracie hovoří více hlasy či se jedná o uskupení, které je natolik nesourodé, že se zdá být složené hned z několika různých stran, ve skutečnosti není důvod, proč by ČSSD měla před sněmovními volbami v příštím roce měnit své vedení. I kdyby propadla v říjnových krajských volbách, změna předsedy by sociální demokracii nic nepřinesla.

V ČSSD není v současné době na obzoru nikdo, kdo by jevil známky toho, že by Sobotku mohl nahradit. Co není, může být, ale pokud by chtěla sociální demokracie přepřahat před klíčovými volbami do dolní komory parlamentu, měla by si moc dobře rozmyslet, koho do svého čela postaví.

Kdyby se sociální demokraté před sněmovními volbami předsedy Sobotky zbavili, vyšli by tím především vstříc hnutí ANO. Pro Babiše jsou vnitřní nepokoje, chaos a zanedbání předvolebních příprav u jeho hlavního politického konkurenta více než vítaným darem.

Klíčová role sociálních demokratů

O Sobotkově budoucnosti by neměly rozhodnout letošní krajské volby, ale až ty sněmovní. Rozhodující by nemělo být ani to, zda je sociální demokracie vyhraje či skončí druhá. Tím hlavním není ani výše jejího volebního výsledku, ale to, jestli se jí podaří zůstat ve vládě nebo půjde do opozice. I kdyby si měla vyměnit post premiéra s hnutím ANO a pokračovat s ním ve vládnutí, z pohledu České republiky a jejího dalšího vývoje to vůbec nemusí být prohra, naopak.

Držet Babišovo uskupení v šachu a vytvářet mu limity je zásadní úloha, kterou může sociální demokracie zvládnout rozhodně lépe, než kdyby předseda ANO vládl například s komunisty. Mnohem horší variantou by bylo, kdyby ČSSD skončila v opozici a Babiš dokázal sestavit vládu bez ní, to by byla skutečná prohra Sobotky a důvod pro jeho konec ve vedení strany.

To však nezáleží pouze na výsledku sociální demokracie, ale také na tom, jak silné ze sněmovních voleb vyjde hnutí ANO. Ovšem i to má do určité míry ČSSD v rukou. Jde o to, nakolik mu vyklidí pole a různými svými chybami mu dá příležitost k vymezování se vůči sociální demokracii a tradičním stranám.