V samotném srdci Pchjongjangu se tyčí monument, který měl být pýchou celé země. Hotel Rjugjong – obrovská betonová pyramida, vysoká přes tři sta metrů a čnící vysoko nad okolní zástavbu – měl Severní Koreji otevřít dveře do světa. Měl být důkazem, že země dokáže konkurovat nejmodernějším metropolím planety. Dnes je však tato stavba spíše symbolem ztracených nadějí a uzavřenosti, než důkazem pokroku. Navzdory třpytivé fasádě, která se odráží v řece Tedong, zůstává interiér prázdný, chladný a tichý.

Od velkolepých plánů ke stagnaci

Když v roce 1987 začala stavba hotelu Rjugjong, panovala v zemi atmosféra soutěživosti. Tehdejší režim chtěl ukázat světu, že i izolovaná Severní Korea dokáže postavit nejvyšší hotel na světě. Projekt měl 105 pater, více než 3 000 pokojů, pět restaurací, z toho jednu otočnou, a dokonce kasino. Mělo jít o luxus, jaký dosud země nepoznala. Jenže v roce 1991 se zhroutil Sovětský svaz, hlavní ekonomický partner KLDR, a tím skončila i éra severokorejských snů o modernizaci.

Hotel Rjugjongzdroj: Profimedia.cz

Už v roce 1992 byla stavba zastavena. Zvenčí sice budova dosáhla své výšky, ale uvnitř zůstal jen holý beton. V následujících letech se práce několikrát obnovily, pokaždé s nadějí, že tentokrát se projekt podaří dokončit. V roce 2011 byla dokončena fasáda a hotel poprvé zazářil v lesku nových oken. Vypadalo to, že zkáza se obrací v triumf. Jenže interiér zůstal opět nedotčen.

V roce 2012 přišla další vlna naděje – německý hotelový řetězec Kempinski oznámil, že hotel částečně otevře pod svým vedením. Zahraniční investoři se měli postarat o provoz, Severní Korea o zbytek. Jenže po několika měsících z dohody sešlo. Projekt se ukázal být finančně neudržitelný a nekompatibilní s tamními podmínkami. Odhady dokončení se od té doby nezměnily – cena zůstává astronomická. Přibližně dvě miliardy dolarů, tedy asi pět procent celkového HDP země, by bylo potřeba k tomu, aby se hotel stal funkčním. Pro stát, jehož ekonomika závisí na těžbě uhlí, zbrojním průmyslu a omezeném obchodu s Čínou, je to částka z říše snů.

Vnitřek nedokončeného hotelu Rjugjongzdroj: Profimedia.cz

Kasino místo luxusu a realita dnešní KLDR

V posledních letech se hotel Rjugjong opět dostal do hledáčku vedení země. V roce 2024 oznámilo rádio Radio Free Asia, že severokorejské úřady hledají zahraničního investora, který by odkoupil práva na provoz hazardu a v rámci dohody dokončil vnitřní prostory hotelu. Inspirací je hotel Janggakdo – první severokorejský luxusní hotel, otevřený v roce 1998, který provozuje kasino pouze pro cizince. Právě tento model má Pchjongjang v plánu zopakovat. Cílem je přilákat devizy a vytvořit iluzi otevřenosti vůči světu.

Zatím se však nic nemění. Hotel zůstává uzavřený, bez elektřiny, s betonovými stěnami a prázdnými sály, do nichž nikdy nevkročil host. Slouží jen jako dekorace – pozadí pro ohňostroje, vojenské přehlídky a taneční vystoupení. Na jeho fasádě září více než sto tisíc LED světel, která promítají severokorejskou vlajku a hesla oslavující Kim Čong-una. Z výšky hotelu však stále vane ticho, které symbolizuje, že skutečný život uvnitř nikdy nezačal.

Hotel Rjugjong v pozadízdroj: Profimedia.cz

Mezitím se život v Severní Koreji odvíjí ve stínu těchto monumentů. V ulicích Pchjongjangu panuje strohá disciplína, vojáci dohlížejí na pořádek, turisté mají přísně omezený pohyb a běžní obyvatelé zápasí s nedostatkem potravin, léků i informací. Přesto země pečlivě udržuje obraz stability – ulice jsou čisté, fasády opravené a veřejné akce se konají s okázalou přesností. Hotel Rjugjong se stal součástí tohoto obrazu – obrovským, ale prázdným symbolem režimu, který se snaží působit silně, i když vnitřně chátrá.

Severní Korea sice v posledních letech opatrně otevírá dveře zahraničním turistům, ale jen v přísně kontrolovaném režimu. Cestovní kanceláře z Evropy, Číny nebo Ruska lákají na exotiku zakázané země, přesto je každá cesta pečlivě hlídaná a inscenovaná. Pro běžného Severokorejce zůstává hotel Rjugjong vzdálenou vizí – vidí jej denně, ale nikdy do něj nevstoupí.

Rjugjong tak nadále stojí jako memento – monument moci, který nikdy nesloužil svému účelu. Je to největší prázdná budova světa, zrcadlo severokorejského systému i fascinující připomínka toho, že i velkolepé sny se mohou změnit v betonové ticho.