Dnes je čtvrtek 26. května 2022., Svátek má Filip
Počasí dnes 21°C Oblačno

Ruští reformátoři šli přes mrtvoly – anebo skončili rukou vrahů

Ruští reformátoři šli přes mrtvoly – anebo skončili rukou vrahů
Car Alexandr II. Nikolajevič | zdroj: Profimedia

Před 161 lety zrušil ruský car Alexandr II. nevolnictví a do jisté míry liberalizoval ruské samoděržaví. Levicovým radikálům to ale nestačilo a panovníka dvacet let poté zavraždili. Moc si tím nepomohli – spíše naopak.

Filantropické reformátory v ruských dějinách aby člověk pohledal. Ivan Hrozný a Petr Veliký šli kvůli systémovým změnám přes mrtvoly, Lenin a jeho soudruzi jakbysmet, o Putinovi nemluvě. O to více vyčnívá osobnost „cara osvoboditele“ Alexandra II. Nikolajeviče (1818-1881), který 3. března 1861 (podle gregoriánského kalendáře) v den šestého výročí svého nástupu na trůn po staletích zrušil nevolnictví rolníků.

Jeho konzervativní otec a předchůdce Mikuláš I. Pavlovič přitom zrušení nevolnictví už v roce 1826 zamítl a za pomoci tvrdých represí budoval autoritářský režim. To vyústilo mimo jiné v krymskou válku (1853-1856). Přiznat v ní porážku a podepsat v roce 1856 potupnou Pařížskou mírovou smlouvu byl první úkol, který Alexandra čekal, když v 37 letech nastoupil na trůn po otcově smrti 2. března 1855.

Reformní program byl chvályhodný, samoděržaví ovšem neodstranil

Aby odčinil následky porážky, zahájil car Alexandr II. rozsáhlý reformní program, jehož cílem bylo změnit Rusko ze zaostalého agrárního státu v moderní průmyslovou velmoc. Mohl se při tom opírat o okruh reformně orientovaných spolupracovníků, které kolem sebe dokázal shromáždit.

Ústředním bodem reforem byl právě carský výnos o zrušení nevolnictví, což přineslo svobodu více než dvaceti milionům rolníků. Následně byl zaveden systém zemstev, regionálních vlád, byla reformována armáda, školství, zdravotnictví a justiční systém, skončilo pronásledování náboženských menšin.

Veškerá moc však nadále zůstala v Alexandrových rukou a car učinil také značné ústupky šlechtě, jako bylo například dvouleté přechodné období, než svým duším začala přidělovat půdu. Ve výsledku rolníci dostávali méně úrodnou půdu roztroušenou na různých místech, navíc jen třetinu území, na němž hospodařili jako nevolníci. Zbytek zůstal šlechtě. Za získanou půdu museli rolníci navíc zaplatit, a protože byli většinou nemajetní, vysoce se zadlužili vůči vládě či svým původním majitelům.

Postavení bývalých nevolníků se tedy nijak zvlášť nezlepšilo, velkou část šlechty naopak zrušení nevolnictví zničilo. Počátkem 90. let už více než polovinu statkářů zemědělství neuživilo, což souviselo i s populačním boomem, kdy se počet obyvatel Ruska více než zdvojnásobil na 164 milionů v roce 1913. Následoval odliv obyvatel z venkova, který uvolnil pracovní síly pro začínající industrializaci.

V roce 1867 pak Alexandr II. prodal Aljašku Spojeným státům americkým za směšných 7,2 milionu dolarů, tedy pět centů za hektar.

Cara se zbavili, ale po něm bylo ještě hůř

Navzdory všem problémům bylo osvobození nevolníků důležitou etapou ruských dějin. Vzdělanější vrstvy ovlivněné Západem ale měly dojem, že rozsah reforem je nedostatečný, vadil jim jejich pomalý postup a nekonečné pokusy sladit staré s novým. Radikálové spatřovali v carovi hlavní překážku na cestě Ruska ke šťastné budoucnosti a snažili se jej zlikvidovat a vyvolat revoluci.

Alexandr II. přežil do roku 1881 osm atentátů, z toho šest od února 1880. V neděli 13. března (podle gregoriánského kalendáře) na něj dva mladí teroristé ze skupiny "Narodnaja volja" (Vůle lidu) hodili podomácku vyrobené bomby. První 62letému panovníkovi neublížila, druhou mu vrhnul pod nohy student polského původu Ignacy Hryniewiecki, když car vystoupil z kočáru. Alexandr II. zemřel, stejně jako jeho vrah.

Spolupachatel atentátu Nikolaj Rysakov byl zadržen, při výslechu se zhroutil a vyklopil všechno. Carská policie tak během několika dní zneškodnila celou buňku. Pětice carovrahů dostala trest smrti a v dubnu 1881 byla oběšena. Šestá odsouzená unikla nejvyššímu trestu díky těhotenství, zemřela ale následující rok při nucených pracích. Jednou z odsouzených byla i Sofie Perovská - první žena popravená v Rusku za politický zločin, z níž bolševici ve 20. letech udělali národní hrdinku.

Po smrti Alexandra II. na trůn nastoupil jeho silně konzervativní syn Alexandr III. Alexandrovič, který řadu otcových reforem zrušil a nastolil ještě represivnější režim. Levicová inteligence se stále více vzdalovala vizi liberální demokracie západního typu a zvolila cestu diktatury proletariátu. Důsledky jsou dobře známé. 

Zdroje:
Vlastní, Die Welt