Gorbačov měl po rozpadu SSSR na Západě pověst osvícence, který svými činy smazal svou komunistickou minulost. Stal se z něj paradoxně něco jako sovětský Václav Havel, možná dokonce i víc, protože na rozdíl od českého politika, který se podílel na skutečném boji s režimem, je Gorbačov držitelem Nobelovy ceny za mír.

V nástupnické zemi po zaniklém sovětském impériu se ale "těšil" poněkud opačné pověsti muže, který zlikvidoval vše důvěrně známé a přinesl jen chaos a destrukci.

Vlna zájmu po čase opadla a Gorbačov se postupně propadal do zapomnění, na Západě i ve své vlasti. Jenže boje na Ukrajině, které zmítají Donbasem, vyprovokovaly debaty o příchodu nové studené války, a Gorbačov jako na zavolání přispěchal s postřehy životem ošlehaného a moudrého muže. Podělí se o ně rád jak na stránkách ruského listu Rossijskaja gazeta, který vydává místní vláda, tak i v mezinárodní "radě stařešin".  

Právě ona by měla přijít s návrhem, jak se dostat z celosvětové krize, která ohrožuje nás všechny, nejen východní Ukrajinu. "Za mnou a dalšími veterány světové politiky, kteří svého času učinili nemálo k zastavení 'studené války', přišli s žádostí vytvořit jakousi radu stařešin, která by vypracovala návrh na řešení krize. Myslím, že je to potřeba udělat – zkušenosti veteránů se můžou hodit," píše Gorbačov v článku, který mu vyšel na Rossijskoj gazetě.

Zároveň ale na nic nečeká a pouští se rovnou do rozboru, co lze v současné situaci dělat. Celý Gorbačovův plán přitom stojí na předpokladu, že se znesvářené strany mávnutím kouzelného proutku začnou chovat jako rozumní spojenci. Rusko a Spojené státy s Evropskou unií za zády usednou bez řečí ke kulatému stolu a prostřednictvím věcné diskuze najdou kompromis, který bude vyhovovat všem a zároveň ukončí válku na Donbasu.

Jen tak lze zastavit nárůst napětí, které v posledních měsících eskalovalo historickým a katastrofálním propadem na poli mezinárodních vztahů. "Diplomaté se na obou stranách připravují na mnoholetou konfrontaci. To je mimořádně nebezpečné. S tak extrémním návalem emocí také nemusíme příští roky vůbec přežít. Někomu mohou povolit nervy," hrozí Gorbačov.

Poté, co se rozhádaná diplomacie usmíří, mezinárodní společenství vytvoří společné "konsorcium", které Donbasu pomůže s poválečnou rekonstrukcí. Evropa mezitím konečně završí politickou demilitarizaci, kterou kdysi slibovala, a založí vlastní Radu bezpečnosti, o níž se mluvilo na počátku 90. let. Světové síly se ocitnou v rovnováze, zavládne nová, krásná doba. Hotovo.

Toho všeho lze dosáhnout pouze a jedině prostřednictvím mírových rozhovorů v metropoli země, v níž vládne "poslední evropský diktátor", jak  evropští politici s oblibou mluvili o Lukašenkovi. "Základem řešení krize jsou minské dohody. Nic jiného. Rusko, jak prohlásil prezident Putin, má možnost zapůsobit na Doněck a Luhansk. Mezinárodní společenství zase může tlačit na ukrajinskou vládu, která mimochodem přiznala, že problém se nedá vyřešit vojensky," tak jednoduché to je podle Gorbačova.

Mezinárodní vztahy je zkrátka potřeba rozmrazit a nastartovat a pak už všechno půjde samo. Ohrožují nás přece stejné hrozby, proti nimž musíme spojit naše síly – třeba terorismus, který zrovna Evropa vnímá jen velmi matně, nebo klimatické změny, které pro změnu vnímají matně téměř všichni.

"Není třeba se bát, že někdo ''ztratí tvář', že někdo dosáhne propagandistického vítězství. To vše má patřit do minulosti. Je třeba myslet na budoucnost," uzavírá Gorbačov svůj text.