"Tož demokracii bychom už měli,
teď ještě nějaké ty demokraty."
Tomáš Garrigue Masaryk

Na první pohled to jsou zvláštní oslavy. Připomínáme si 100. výročí vzniku státu, který dávno neexistuje. Sověti se po druhé světové válce odměnili tím, že si z Československa vzali Podkarpatskou Rus, a v roce 1993 se pak Slovensko na druhý pokus a patrně definitivně vydalo vlastní cestou.

Někteří politici prohlašují 28. říjen za den obnovy české státnosti. Nesmysl. Vždyť v říjnu 1918 vzniklo Československo – mnohonárodnostní stát. Jistě, zakládali ho a hlavní slovo v něm měli čeští politici. Jenže za státotvorný národ byl prohlášen národ československý, byť vlastně neexistoval.

Můžeme si nicméně připomínat hodnoty a ideje stojící u zrodu státu, který Češi iniciovali a který se stých narozenin nedožil. Připomínají si je také na Hradě?

Jak učit angličtinu

První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk říkal, že "státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily". Československo se zrodilo jako země demokratická, postavená na myšlenkách humanity a rovnosti lidí, jejíž inspirací byl "veliký a svobodný národ americký".

Regiment legionářů pochoduje na Václavském náměstí během oslav vzniku Československa | zdroj: Profimedia

Miloš Zeman, český prezident s pořadovým číslem 3, se k TGM hlásí. Pravidelně pokládá květiny u jeho hrobu na hřbitově v Lánech. Sotva s ním však snese srovnání. Rozdíl je patrný na první pohled (i poslech).

Asketický Masaryk byl (a měl by být) dáván za příklad dětem. Komu však dávat za příklad intoxikovaného Zemana potácejícího se nad korunovačními klenoty? Dokážete si představit, že by Masaryk nazýval své politické protivníky "blbečky, debily, fekáliemi, anebo toxickými zplodinami" a vysvětloval v rozhlase, co znamená anglické slůvko "pussy"?

Zeman v demokratických kulisách státu, jehož ústava vychází z ústavy prvorepublikové, rozehrál politickou tragikomedii, která je mnoha ohledech protipólem té masarykovské.

Lány, Moskva, Peking... Sláva nazdar výletu!

Masaryk prosazoval liberální politiku, která byla do té doby výsadou západní Evropy a Severní Ameriky. Pravda, i Zeman se na počátku prvního termínu ukázal jako prozápadní politik a na Hradě, na rozdíl od svého předchůdce Václava Klause, vztyčil vlajku Evropské unie se zlatými hvězdami na modrém pozadí.

zdroj: YouTube

Jenže na Západ současný prezident nejezdí. Kromě akcí, kde je protokolárně vyžadována přítomnost hlavy státu, ho tam nezvou, nikdo tam na něj není zvědavý.

Na Západě (a nejen tam) má pověst ruského švába, platí za obhájce kremelských zájmů. Není divu. Zpochybňoval šetření britských tajných služeb a pomáhal šířit ruskou verzi o české stopě v kauze novičok. Bez mrknutí oka prohlásil ruskou anexi ukrajinského Krymu za uzavřenou věc a Ukrajincům nezištně poradil, ať si za ni nechají zaplatit.

Tomu se říká rada k nezaplacení!

A když Zemana nechtějí na Západě, tak jezdí na Východ – do Ruska, ba až do Číny. "Neučíme vás tržní ekonomiku, ani lidská práva, naopak se od vás chceme učit," pravil v Říši středu, kde je nejvíc politických vězňů na světě.

Tatíček se musel v hrobě obracet.

A co my? Můžeme si říct "máme, co jsme chtěli". Opravdu jsme ale tohle chtěli?

Komunisté, jste vítáni

Na předválečné Československo můžeme být každopádně hrdí. Nebyl to žádný ráj na zemi, ale slušný demokratický stát s fungujícími institucemi, vyspělým strojírenstvím, elektrotechnikou, architekturou a pevnou měnou.

Komunisté se ho snažili z naší paměti vygumovat – a nevygumovali. Jejich cílem bylo, aby se na TGM, jeho ideje a odkaz zapomnělo. Dříve narození si vzpomenou, že tento den komunistický kalendář evidoval jako "Den znárodnění". Rudí vymývači mozků chtěli překrýt výročí státu kamufláží – znárodňovacími dekrety vyhlášenými v říjnu 1945.

V neděli, až pohrobci Klementa Gottwalda nakráčejí na Hrad na výroční ceremoniál, měli bychom si jejich historické preference připomenout. A potom jim je spočítat u voleb.

A zapamatujme si také Zemanovy preference. Na rozdíl od představitelů mnoha jiných stran, Hrad mezi zástupci komunistické strany neškrtal. Pozval je na oslavy v plném počtu.

(Titulek je samosebou nadsázkou. Jára Cimrman měl pravdu, když rakouské mocnářství popisoval jako zpuchřelé. Vyčerpané válkou nemělo šanci přežít. Češi ho rozbíjet nemuseli. Masaryk a spol. však chytře využili příležitost, aby Čechům zajistili co nejlepší a nejsvobodnější existenci. Patří se jim poděkovat. Bez jejich přičinění a bez Československa by nebylo Česka.)