Pavel Zeman se zlobí. Přečetl si rozhovor policejního prezidenta Tomáše Tuhého v deníku Právo a nařídil dohledovou prověrku spisu, který olomoučtí žalobci na Tuhého vedli.

Jde samozřejmě o případ onoho “brutálního úniku informací”, kterým v létě strašili veřejnost bývalý šéf ÚOOZ Robert Šlachta a rovněž bývalý vedoucí ostravské expozitury téhož útvaru Jiří Komárek. Dva muži, kteří kvůli reorganizaci celorepublikových útvarů policie, s níž nesouhlasili, vynášeli informace z trestního řízení. Cílem byl Tuhý: je nedůvěryhodný, chce se Šlachty zbavit, policii řídí zločinci.

Tuhý teď pomocí celkem uzavřeného řetězce důkazů a indicií dovozuje, že kauzu kolem varovné SMS o vyšetřování firmy Tesco SW na něho někdo ušil, přičemž o tom olomoučtí žalobci v rok a půl trvajícím trestním řízení museli vědět. Tu větu si přečteme ještě jednou, teprve pak půjdeme dál: vysocí policejní důstojníci krytí vysokým úřadem státní žaloby skandalizují v ČR policejního prezidenta, aby ovlivnili politické rozhodování, k němuž je mandátem vybaven zvolený zástupce lidu, ministr vnitra. Stačí?

Byl jsem u toho. Pavel Zeman.

Problém Pavla Zemana je v tom, že minimálně v počátcích kauzy ji aktivně pomáhal rozjet. Ačkoli byl až dosud vždy obezřetný a do nějakých větších mediálních her se nepouštěl, byl to on, kdo počátkem června svým vyjádřením přikryl článek Lidových novin o policejní reorganizaci coby zámince k odstavení Šlachty.

Zmínit je samozřejmě třeba i výroční zprávu státního zastupitelství za rok 2015, v níž Zeman (letos na konci června) bez bližších důkazů vedení policie obvinil ze spolupráce s mafií. Odstavec do textu zprávy dodalo VSZ v Olomouc. Zeman ji ovšem podepsal, je to jeho zpráva a za zveřejněné drby v jinak čistě statisticko-evidenčním materiálu převzal plnou odpovědnost.

„Plukovníka Šlachtu vnímám jako velice schopného velitele, který dokázal ÚOOZ dovést na velice dobrou úroveň. Shromáždil kolem sebe tým, který dobře pracuje. Byla by škoda o tento lidský potenciál, který se buduje mnoho let, přijít,“ říkal Zeman v červnu Lidovým novinám.

My jsme o několik měsíců dál, a tak také víme, že na ÚOOZ se děly hodně podivné věci. Zároveň ovšem celkem chápeme, že z pohledu žalobců to skutečně mohlo vypadat jako “tým, který dobře pracuje”. Nebo se kterým se dobře pracuje.

Jde o následující: Od plukovníka Šlachty víme, že se některé tzv. citlivé kauzy na ÚOOZ nevedly v elektronických spisech, aby se zabránilo jejich prozrazení.

Příklad druhý: Náměstek olomouckého vrchního státního zástupce Pavel Komár nechal do Olomouce převézt spisy z ÚOOZ a policisty chtěl zavázat (!), aby nekomunikovali se svými nadřízenými, ale jen se státními zástupci. (Mimochodem nevíme, jak tato faktická výzva ke vzpouře dopadla, ale podle všeho je Komár nadále nejen na svobodě, ale stále i státním zástupcem).

Pak je tu dlouhodobá praxe, kdy se na ÚOOZ zcela mimo jeho zákonem a nařízeními policejního prezidenta stanovenou působnost zakládaly týmy k vyšetřování případů, které měly vyšetřovat jiné útvary. ÚOOZ takto kauzy "kradl" hlavně inspekci a protikorupčnímu útvaru. Vždy ale s vědomím a na zodpovědnost státního zástupce, který v určitou chvíli na ÚOOZ konkrétní věc tzv. přikázal. Toho jsme byli svědky například v olomoucké kauze Vidkun.

My vám to dobro vynutíme

Shrnuto: pod Zemanovým vedením se z některých složek státního zastupitelství stala mocenská centra, která výběrově, ovšem podle vlastního uvážení, sofistikovaně využívají oprávnění, případně jejich kolize či nedostatky v zákonech (jde o trestní řád, zákon o policii, zákon o státním zastupitelství, jednací řád státního zastupitelství, nařízení policejního prezidenta o působnosti policejních útvarů a další podzákonné normy).

Pro prosazení svých zájmů (a věříme, že jde vždy primárně o dobro, ať už to znamená cokoli) se uchylují ke krokům, které zákon výslovně nenařizuje ve svém hladkém průběhu, ale pro něž se dá najít vhodným výkladem a kombinací přístupů zákonné opodstatnění.

Máme vážné podezření, že kritici postupu státního zastupitelství nebo lidé, kteří by ke způsobu prosazování výkonu moci žalobců měli být ostražití už z titulu jejich funkce, tedy zejména ministr vnitra Milan Chovanec a jeho odbor bezpečnostní politiky, zdaleka neznají rozsah takových mechanismů, které právnické mozkové trusty obou vrchních státních zastupitelství naučily policisty využívat.

Je možné, že jsou to dobré cesty, neříkáme, že ne. Ale tvrdíme, že nelze vymáhat zákon způsoby, které problematizují jakýkoli případný dobrý výsledek. To bychom taky mohli na pár let trestní řád a Listinu odložit do depozitu, z Pankráce a Olomouce udělat partičku neúplatných kovbojů, rozdat jim ostré a říct: Za pár let chceme mít uklizeno.

Česká prokurátorská republika

S termíny jako policejní stát nebo prokurátorská republika je potíž v tom, že znějí nadneseně a snáz se tvrdí než dokazují. V principu je právní stát taková korporace, v níž je zákon za všech okolností i nad těmi, kdo jsou povoláni ho vynucovat.

A podle typu systémových selhání se pak odvozuje i přívlastek případné malformace. Pokud je policii dovoleno, co není dovoleno volovi, jde o stát policejní.

Pokud zde máme skupiny lidí, kteří ve funkci státních zástupců systémově, promyšleně a skrytě ohýbají zákony, aby si ulevili od kontroly, nutnosti dodržovat zákon ve všech jeho aspektech (včetně administrativní náročnosti nebo nutnosti spolupracovat se složkami, s nimiž se jim spolupracuje nerado – co je nám proboha do toho?), pak zní závěr jednoznačně: prokurátorský stát už Českou republiku prorostl.

To je úkol pro Pavla Zemana, který je toho hlavním viníkem, i když nejspíš ne hybatelem.

Předně se odstřihnout se od faktických vládců soustavy, které má na svém NSZ na náměstkovské úrovni, mezi analytiky a pak ve vedení obou vrchních státních zastupitelství.

Po hlavě dále hydře prokurátorského státu useknout i chapadla a odstavit ty státní zástupce, kteří se na podivné praxi podíleli. Dobrým vzorem může být právě Olomouc, kde už míra průšvihu zjevně rozkolísala i dosud netečného pana nejvyššího.

A krok třetí: případné progresivní změny fungování soustavy státního zastupitelství směrem k policii popsat, přetavit v návrhy změn zákonů, podat zprávu vládě a odstoupit.

Nakonec by z hlediska budoucího prospěchu ku tvorbě trestní politiky mohl být Pavel Zeman nejúspěšnějším z pětice dosavadních nejvyšších státních zástupců, kteří se ve funkci za dvaadvacet let vystřídali.