Amerika měla řádku originálních prezidentů. Málokterý však byl tak originální jako šéf unie s pořadovým číslem 45 – Donald Trump.

Tento týden v sobotu uplyne rok od chvíle, kdy neurvalý, prostořeký a sebestředný realitní magnát složil slib a nastoupil do Bílého domu. A nebyl by to Trump, kdyby si sám nevystavil hodnocení. Ze všech, která se kde objevila, je bezkonkurenčně nejlepší.

V několika po sobě následujících tvítech Donald sdělil Americe i světu: "Byl jsem velmi úspěšný podnikatel, potom špičková televizní hvězda, pak jsem se stal prezidentem Spojených států (na první pokus)... Myslím, že z toho se dá vyvodit ne to, že jsem chytrý, ale to, že jsem génius… a velmi vyrovnaný génius!"

Zásada "se skromností nejdál dojdeš" se v Americe nenosí. Přesto i tam Trumpova "sebereflexe" vyvolala údiv. Je za hranou zdravého sebevědomí, svědčí o domýšlivosti člověka zamilovaného do vlastního obrazu – narcise.

Naslouchá, ale nečte

Zmíněné tvíty následovaly krátce poté, co se na pultech knihkupectví a v internetových obchodech objevila kniha novináře Michaela Wolffa "Fire and Fury" (volně přeloženo "Ohnivá zloba", s podtitulem "Uvnitř Trumpova Bílého domu"). Autor v ní zpochybňuje Trumpovy politické i duševní schopnosti.

Wolff v knize píše, že prezidentovi poradci považují svého šéfa za dětinského a pologramotného. Líčí, jak ho museli pracně zasvěcovat do problémů.

"Nezpracovával informace v běžném slova smyslu. Něco vyslechl. Nic ale nečetl. Dokonce si materiály ani neprolistoval," cituje jednoho z bývalých prezidentových spolupracovníků.

Trumpovi právníci se pokusili distribuci díla zastavit. Když se jim to nepodařilo, Trump zadal vládě úkol, aby se "podívala na zákony o pomluvě".

Geniální a k tomu fit

Před týdnem se jednasedmdesátiletý prezident podrobil zevrubné lékařské prohlídce. A Ronny Jackson, šéf skupiny lékařů, kteří Trumpa zkoumali, pravil, že přečkal první rok v Bílém domě ve zdraví. Jeho stav označil za "excellent" (excelentní, vynikající). Jackson to ve zprávě (zde) přičítá zejména tomu, že Trump nepije alkohol a nekouří.

Zpráva označuje za dobré také kognitivní (poznávací) funkce prezidenta – paměť, koncentraci, pozornost, řeč, rychlost myšlení a schopnost chápat. Trump se tím okamžitě pochlubil na svém twitterovém účtu. Použil to jako protizbraň proti Wolffově knize, jako důkaz, že je schopen zdravého úsudku.

Leckterá média nicméně připomínají, že lékaři poskytují veřejnosti "sexy" hodnocení prezidentů. V Trumpově případě se přívlastek excelentní sotva slučuje s vysokým cholesterolem a nadváhou (108 kg).

(Může to připomínat zdravotní zprávy českých prezidentů. Předseda lékařského konzilia Martin Holcát nedávno shrnul hodnocení zdravotního stavu Miloše Zemana do věty: "Pan prezident je v dobré kondici a cítí se dobře.")

Věhlasný neurolog Ford Vox v lékařském časopise Stat News publikoval obsáhlý rozbor Trumpovova chování, v němž upozorňuje na příznaky predemence – stavu, který může vést k demenci. Počítá mezi ně zejména třesoucí se ruce, špatnou artikulaci i to, že Trump drží sklenici v obou rukou – jako dítě.

Vítězná lež je pravdou

Roční bilanci Trumpovy pravdomluvnosti udělala socioložka Bella DePaulová (zde). Vyplývá z ní, že Trump má k pravdě vlažný vztah, co víc, patří mezi "špičkové (top) lháře".

Z její rozsáhlé studie, na které pracovala několik let, vyplývá, že zatímco průměrný Američan lže podle studie (zde) 1,65krát denně, ti "nejvýkonnější" lháři šestkrát. DePaulová použila data z Trumpovy složky na webu Politifact.com, který ověřuje pravdivost výroků politiků. Zjistila, že Trump v prvních 298 dnech v Bílém domě lhal, až se Bílý dům zelenal – 1628krát! To znamená průměr 5,46 lži na den. Excelentní výkon.

Většina jeho lží, pro které se v Americe vžil termín alternativní fakta, měla za cíl měnit realitu v Trumpův prospěch, anebo očernit protivníky, jako například výrok: "Prezident Obama chce přijmout 250 000 Syřanů." (Exprezident slíbil, že Amerika přijme deset tisíc uprchlíků.)

Vše ukazuje na to, že se Donald drží zásady "vítězná lež se stává pravdou".

Na svém twitterovém účtu sdílí neověřené a nepravdivé zprávy. Média přitom obviňuje, že šíří "fake news" (dezinformace). Síti televizních kanálů NBC dokonce pohrozil, že jí bude odebrána vysílací licence. (Nikdo mu patrně neřekl, že vláda ani vládní agentury licence televizním stanicím nevydávají.)

Úspěch, nebo zatracení?

Trumpovo svérázné prezidentství je leckomu trnem v oku. Kdekdo mu nemůže přijít na jméno. Leckdo předpovídal, že v nejvyšším úřadu se neudrží ani čtyři roky. Jenže Donald sedí pevně v sedle.

Nedokázal sice zbourat reformu amerického zdravotnictví svého předchůdce (Obamacare), zato prosadil daňovou reformu (byť mu ji Kongres přepsal), vytáhl Ameriku z pařížské dohody o podnebí i z dohody o zóně volného obchodu v Tichomoří. Teď se chystá stavět zeď na hranicích s Mexikem.

Doma si udržuje důvěru mezi 38 a 42 procenty. To je míň než ve stejné fázi úřadu jiní američtí prezidenti v posledním čtvrtstoletí – George Bush starší, Bill Clinton, George Bush junior a Barack Obama. Jenže tábor jeho stoupenců za ním zatím stojí, což mu dává naději do dalších voleb, do kterých půjde jako obhájce.

Magazín National Review píše, že Donald Trump nakonec může uspět – za několika předpokladů: Růst americké ekonomiky se udrží nad třemi procenty, nezaměstnanost na čtyřech procentech a bude se dál zvyšovat investorská a spotřebitelská důvěra.

Za takové situace mu prý Američané prominou vulgární útoky i neurvalé a zmatené tvíty. V opačném případě ho zatratí a jeho poklesky mu spočítají i s úroky.