Komunisté se nejprve pokoušeli Junáka využít. První pokusné pionýrské oddíly Junáka tak spatřily světlo světa už v létě 1948 a z pověření Ústředního výboru KSČ. Postupně rostlo podhoubí organizace nového typu, včetně školení funkcionářů. To pak vyústilo v její oficiální vznik v dubnu 1949 - tehdy se jmenovala Pionýrská organizace Junáka.

Instituce sdružující veškeré mládežnické spolky měla formovat toho správného prorežimního člověka pěkně z gruntu, už od základní školy. A to jak v rámci prázdninových táborů, tak kroužků, brigád a dalších volnočasových aktivit. Později vyrostly ostatně i pionýrské domy.

Pionýři asistovali u různých politických oslav a akcí, včetně státních návštěv ze spřátelených států. Komunisté si od Pionýra prostě slibovali, že vymodeluje osobnosti, které se podřídí kolektivu, budou pod dohledem a rozvinou svůj láskyplný vztah k socialistickému státu. A budou mít ohledně "nekalých činností" v merku i vlastní rodinu.

V roce 1950 byl definitivně zrušen Junák, jehož zásady se komunistům nehodily, a název Pionýra se změnil na Pionýrskou organizaci Československého svazu mládeže. Měla monopol a během následujících let byl vybudován systém oddílů Jisker - tedy prvňáků a druháků, často vedených staršími pionýry. Od třetí třídy pak děti přestupovaly přímo do Pionýra a skládaly slib. Další postup malých pionýrů měl být jasný: dorůst v členy svazu mládeže určeného středoškolákům a učňům. A právě a pouze členové svazu mohli zakládat pionýrské oddíly.

Vedoucími byli během existence organizace buď prověření svazáci a svazačky, nebo ze starších lidí dospělí členové komunistické strany, někdy z řad rodičů. Nad nimi pak dlel stálý skupinový vedoucí, kombinace pedagogického a politického pracovníka, jenž se průběžně "vzdělával".

Slavný outfit

I těm, kteří socialismus nepamatují, se při slově 'pionýr' zřejmě rychle vybaví buď často připomínané a poněkud trapné recitování básní k oslavě Lenina, Stalina, Gottwalda a dalších komunistických potentátů, nebo legendární uniformy.

Tedy stejnokroj s bleděmodrou košilí, doplněný ikonickým kouskem v podobě červeného šátku a odznakem - knihou s vlajkou, z níž šlehaly plameny. U Jisker pak bílou košili zdobil odznak, kde plameny pro změnu šlehaly z knihy s rudou hvězdou.

Pionýr žije dál!

Struktura a fungování se napříč desetiletími příliš neměnily, v 60. letech nicméně nastalo jisté uvolnění a mezi roky 1968-70 fungoval takzvaný Československý pionýr samostatně. Krátce byl znovu povolen i Junák. V počátcích normalizace se pak pionýři stali opět součástí svazu - přejmenovaného na Socialistický svaz mládeže. A skauti znovu dostali stopku.

Změna režimu sice znamenala utrum pro původní organizaci, označení "Pionýr" však nezemřelo. Nese jej spolek, který vznikl v roce 1990, působí na stovkách míst v republice a distancuje se od ideologie předlistopadových pionýrů. Dodnes na pionýrské oddíly ovšem odkazuje řada recesistických akcí pořádaných i těmi, kteří v době jejich existence byli ještě "na houbách".