Přechod na školní režim může být pro děti stresující: jsou na ně kladeny nové požadavky, přibude povinností, ubude volného času. "Už jen samotné půldenní sezení v lavici přerušené pouze krátkými přestávkami může být pro čilejší dítě obtížně zvládnutelným úkolem," vysvětluje pedagožka Šárka Bezděková.

Nejen pro první školní týden – ačkoli v tomto případě dvojnásob – platí proto podle psychologů pravidlo bezstresového rána: každý prvňáček by se měl do školy těšit. "Vyhněte se tomu, že svého školáka budete strašit. I letmo pronesená poznámka z legrace 'však počkej ve škole, tam teprve uvidíš, jak se má poslouchat!' může v hlavě šestiletého dítka způsobit paniku," upozorňuje Bezděková s tím, že škola by měla být prezentována jako sympatická instituce, kde se dítě naučí řadu nových dovedností a najde si tam kamarády.

Neměli bychom však sklouznout ani do druhého extrému a chvalozpěv na školu přehánět: Dítě samo nemá důvod se školy bát, úzkostný rodič v něm ale strach může vypěstovat. "Neustále opakovaná věta 'neboj se, ve škole se ti určitě bude líbit!' má totiž opačný efekt: dítě vycítí nejistotu rodiče, a protože je v tomto věku ještě snadno ovlivnitelné, automaticky toto napětí vezme na sebe," upozorňuje psychiatrička Alexandra Trefilová.

Když začnou potíže

U dětí se v prvních týdnech po nástupu do školy mohou objevovat potíže tělesného i psychického rázu: mohou být roztržité, zapomnětlivé a plačtivé; mohou mít tendenci chovat se způsobem, který je typický pro děti výrazně mladší; některé si začnou stěžovat na nejrůznější neduhy: ranní bolení bříška či hlavy. Objevují se i "skutečné" tělesné příznaky: zvracení, teplota, které jsou v tomto případě charakteristickou tělesnou reakcí na zvýšenou psychickou zátěž.

"Tyto projevy jsou víceméně normální, pokud netrvají déle než prvních šest až osm týdnů po nástupu do školy," doplňuje lékařka Trefilová. "Přesto je v tomto případě třeba jednat s dítětem citlivě. Jeho potíže ani nebagatelizovat, ani nezveličovat."

Bolest bříška si můžete namalovat na papír jako ošklivého bubáka, který dítě i vás malinko trápí, ale společnými silami jej určitě zvládnete. Snažte se také minimalizovat ranní napětí: je-li vaše dítě pomalejší při oblékání, raději vstávejte o deset minut dříve, abyste se vyhnuli neustálému popohánění k většímu tempu. Pokuste se vytvořit příjemný ranní rituál: společná snídaně, nápoj v oblíbeném hrnečku, malé překvapení ukryté ve školní aktovce. 

Boj s hyperkinetickou poruchou

S počátkem školního roku stoupá zpravidla i počet psychiatrických vyšetření dětí; ať už z vlastní iniciativy rodičů, či na doporučení učitele. Podle profesora Ivo Paclta, který pracuje v Centru dětské a dorostové psychiatrie Psychiatrické kliniky 1. Lékařské fakulty UK, je nejčastější diagnózou hyperkinetická porucha. Školáky ale trápí i úzkosti. "Počet vyšetření se skutečně zvyšuje. Netýká se to však pouze prvňáčků, nýbrž i starších žáků," říká.

Nejčastěji přicházejí rodiče s dětmi, které trpí zmíněnou hyperkinetickou poruchou. "Ta má tři základní projevy: hyperaktivitu, impulzivitu a poruchy pozornosti," dodává Paclt. Jde především o neklid, o neschopnost vydržet na jednom místě, kdy vyučovací hodina je pro dítě nepřekonatelný problém. "Impulzivní jednání, tedy další projev, lze charakterizovat tím, že děti bezmyšlenkovitě a okamžitě reagují na podněty. A co se týká poruch pozornosti, dítě nedokáže vnímat výklad školní látky, soustředit se na něj, stejně tak na domácí přípravu." Učitelé často popisují projev této poruchy tak, že žáci mají nepřítomný výraz. Typickým projevem je rovněž zapomínání pomůcek a domácích úkolů.

Hyperkinetická porucha se v Čechách vyskytuje u osmi procent dětí. Vedle genetiky, na kterou se ve výzkumu upírá pozornost, poruchu způsobují například předčasné porody, hypoxie plodu (přidušení) a roli hraje také užívání návykových látek matkou v průběhu gravidity - včetně kouření.

"Základní psychiatrickou vyšetřovací metodou je rozhovor jak s dítětem, tak s jeho rodiči. Co se týká současného fenoménu, kterým jsou takzvané poruchy učení jako dysgrafie, dyskalkulie, dyslexie a další, ty, byť mají také vlastní psychiatrickou diagnózu, stanovují a řeší pedagogicko-psychologické poradny. Poruchy učení se rovněž často vyskytují v kombinaci s psychiatrickými onemocněními," popisuje Paclt.

Podle doporučení Světové zdravotnické organizace je u hyperkinetické poruchy nasazena medikace. Jako lék první volby se v Česku podává látka, která zvyšuje pozornost dětí a mírní hyperkinetické příznaky. Při jejím podávání nejsou tedy děti utlumené, jak se někteří rodiče domnívají, ale více soustředěné. Porucha se během dospívání a puberty upravuje a do dospělosti přetrvává asi jen u čtyřiceti procent pacientů.

Proč je důležitý denní režim

Základním pravidlem, aby byl malý školák spokojený, je pak rovnováha mezi prací a zábavou. Tak jako mnohý duševně pracující člověk volí pro svůj odpočinek práci na zahradě či sport, i dítě po psychicky namáhavém školním dni potřebuje dostatečné fyzické uvolnění – vylítat se venku. K domácím úkolům by mělo zasednout odpočaté. "Příprava do školy by prvňáčkovi neměla trvat déle než půl hodiny. Je-li práce namáhavá a dítě se cítí unavené, je lepší úkol přerušit a vrátit se k němu později," konstatuje pedagožka Bezděková.

Důležité jsou i spánkové návyky. O prázdninách jsou děti obvykle zvyklé chodit večer později do postele a ráno si přispat. Vypozorujte proto, po kolika hodinách nočního spánku je vaše dítě skutečně svěží. Délce spánku byste pak měli přizpůsobit dobu usínání. Je-li nutné, aby dítě vstávalo v sedm hodin, nemělo by usínat později než v devět večer. Šestileté děti totiž spávají obvykle devět až jedenáct hodin. Nedostatek spánku, ale i "přespávání" mohou vést k denní únavě a výrazně snižovat výkonnost dítěte.

Dítě by pak mělo v první třídě především zažívat úspěch. Opakované selhávání vede ke ztrátě sebedůvěry a v pozdějších letech může být zdrojem výraznějších poruch chování. Zlatým pravidlem pro boj se školním neúspěchem je zaměřit se na činnosti, v nichž se dítěti daří. Nepřetržité mechanické procvičování toho, co mu nejde, bude ničit a demotivovat nejen je, ale i vás. Máloco v dítěti vyvolá větší zoufalství než pohled na zklamané rodiče.

"Snažte se co nejdříve objevit, které předměty vaše dítě baví a v nichž se cítí jisté. Podporujte jeho zájmy, rozvíjejte jeho nadání, chvalte nejen jeho úspěchy, ale i dílčí pokroky," uzavírá Bezděková.