Synthesii (toho času součást svěřenských fondů, v nichž je obmyšlenou osobou Andrej Babiš) patří v celém společném výrobním areálu v pardubickém Semtíně rozvody topné a technologické páry, rozvody elektřiny, stlačeného vzduchu, či pitné a užitkové vody.

"Vzhledem k sousedství areálů logicky existují vzájemné obchodní vztahy. Jsme dodavatelem energií a výrobních surovin. Vše probíhá za standardní tržní ceny. Vzájemné sousedské i obchodní vztahy považujeme za dobré a bezproblémové," říká mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka.

Jenže ministerstvo průmyslu, které Explosii kontroluje, to po letech vzájemného soužití obou podniků vidí jinak. Vadí mu právě značná energetická závislost.

Jsou tu bezpečnostní rizika

"Přílišná technologická provázanost a případně jiná závislost jinak nezávislých firem vždy vytvářejí potencionální rizika včetně bezpečnostních. Musí být snahou každého vlastníka, a jím ustaveného managementu, tato rizika minimalizovat," reagoval na dotaz HlídacíPes.org mluvčí ministerstva průmyslu František Kotrba.

Ještě před několika lety patřila Explosia pod ministerstvo financí. V roce 2014, poté, co se stal ministrem financí Andrej Babiš, sám navrhl, aby podnik kvůli jeho zjevnému střetu zájmů přešel pod kontrolu ministerstva průmyslu. To také již letos na jaře na vládu poslalo žádost o navýšení základního kapitálu Explosia o 750 milionů korun, ale s návrhem zatím neuspělo. "Vláda ministru průmyslu a obchodu uložila úkol zpracovat samostatný materiál na toto téma, který je postupně připravován," konstatuje mluvčí MPO Kotrba.

Podle ministerstva není Explosia a.s. "i přes úspěšný rozvoj v posledních letech" schopna vygenerovat z vlastních zdrojů dostatek financí na zamýšlené dlouhodobé investice. K těm by právě mělo sloužit případné navýšení základního kapitálu o 750 milionů korun.

Sama Explosia se k tématu vyjadřuje jen velmi neochotně. Mluvčí podniku Martin Vencl připouští, že Explosia je na Synthesii závislá "z části surovinově, z části energeticky", za problém to ale firma nepovažuje.

Závislost na Synthesii má základ v roce 2001. Tehdy Andrej Babiš přesvědčil tehdejší vládu, že výrobce trhavin je strategický podnik a jak takový by jej měl vlastnit stát. "Informovali jsme stát, že chceme Explosii prodat, a vzhledem k tomu, že by výroba Semtexu mohla nekontrolovaným prodejem skončit v rukou teroristů, stát se rozhodl, z bezpečnostních důvodů, že Explosii převezme," vysvětluje to Andrej Babiš.

A tak se také stalo – výměnou za snížení dluhu firmy Aliachem vůči České konsolidační agentuře o 700 miliónů korun. Fakt, že si Babiš i po prodeji ponechává pod svou kontrolou přívody nezbytných energií, tehdy nikdo neřešil.

V součtu miliarda

Kolik peněz za dodávky energií i surovin Synthesii platí, Explosia s ohledem na obchodní tajemství odmítla na dotaz HlídacíPes.org sdělit. Konkrétní smlouvy na dodávky vody, stlačeného vzduchu či tepelné energie byly původně uvedeny i v Registru smluv, Explosia však získala výjimku a smlouvy byly z registru staženy.

Bez odpovědi zůstal i dotaz zda a případně kolik peněz již Explosia do energetické odluky od Synthesia od roku 2013 investovala. Právě v červenci 2013 totiž vláda Petra Nečase schválila navýšení základního kapitálu Explosie o 250 milionů korun. Především na rozšíření výroby, ale i na vyšší energetickou nezávislost na Synthesii.

V únoru 2014 už jako ministr financí to ve svém vystoupení v Poslanecké sněmovně připomněl Andrej Babiš: "Šest dní před koncem vlády. Kalousek 250 miliony vyfutroval firmu, aby nějací jeho kámoši mohli dělat nějaký byznys ve zbrojařině."

Podle MPO byla ale přidělená čtvrtmiliarda investována správně: "Zabránila možnému riziku úpadku společnosti a zajistila její finanční stabilizaci před tehdy uvažovanou privatizací." Nyní se ale podle MPO o privatizaci Explosie nijak neuvažuje. Nových 750 milionů by měla firma investovat především do své energetické nezávislosti na "sousedovi".

Tato vláda o tom již ale pravděpodobně rozhodovat nebude. Zda toto navýšení základního kapitálu bude v zájmu vlády vzniklé po říjnových parlamentních volbách je nejisté.

Napsal Robert Břešťan pro Ústav nezávislé žurnalistiky