Raději despotický faraon než chaos a anarchie

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Lukáš Strašík

Zatímco ruský prezident chytil carské manýry, čínský císařské a turecký sultánské, jejich egyptský kolega si v ničem nezadá s faraonskými. Lidovým hlasováním si nechal odkývat, že bude silným a ještě silnějším vládcem, a možná dokonce nadosmrti. Zatím ho doma mají za menší zlo, ale žádný strom neroste do nebe a novodobý faraon bude muset kromě silné ruky a megalomanských staveb předvést i něco navíc.

Trochu naleštit - a faraon může vládnout nejmíň dalších 11 let

Trochu naleštit - a faraon může vládnout nejmíň dalších 11 let,zdroj: Profimedia.cz

Ve víkendovém referendu podpořilo přes 88 procent voličů změny egyptské ústavy, které už předtím prošly parlamentem a které de facto soustředí moc do rukou jediného člověka. Na jejich základě bude moci prezident Abdal Fattáh Sísí svůj současný čtyřletý mandát prodloužit o dva roky a v roce 2024 kandidovat na dalších šest let. Bude mít také právo jmenovat nejvyšší soudce, vojenské soudy dostanou větší pravomoci při stíhání civilistů a Sísímu se budou také snáze prosazovat návrhy zákonů. Nově vzniká funkce viceprezidentů a stanoví se 25procentní kvóta pro zastoupení žen v dolní komoře parlamentu. Rozšiřuje se rovněž vliv armády, která v zemi ostatně vládla vždycky.

Egyptská arabská republika byla založena v červnu 1953. Osudy země měli během těchto 66 let v rukou prakticky výhradně bývalí vojáci. Autokraticky až diktátorsky tu vládli Gamál Násir, Anvar Sadat i Husní Mubarak. A na tomto stylu vládnutí, který nedává prostor skutečným svobodám a občanským právům, se toho v dohledné době mnoho nezmění.

Bez armády ani ránu aneb Vláda tvrdé ruky jako záruka klidu a pořádku

Pokud si dnes 64letý Sísí bude přát, může zůstat prezidentem nejméně do roku 2030. A málokdo pochybuje o tom, že této možnosti náležitě využije – a klidně i doživotně. Třeba překoná tři dekády Mubarakovy vlády a bude co do délky panování dýchat na záda i mocným faraonům.

Sísí stál v čele armády, která v roce 2013 pučem svrhla svobodně zvoleného islamistického prezidenta Muhammada Mursího, a ukončila tak vlnu protestů v zemi. Díky tomu byl Sísí mezi Egypťany velmi populární – jako někdo, kdo konečně udělal v zemi pořádek. Vyhrál následně prezidentské volby v roce 2014, u moci se mu zalíbilo a zavedl režim, který je považován za obzvlášť represivní - dokonce i ve srovnání s těmi předchozími.

profimedia-0425408171

Prezidenti Sísí a Trump - dva velcí kámoši,zdroj:Profimedia.cz

Tvrdě zakročil proti disentu, především proti islamistickým stoupencům Mursího a sekulárním aktivistům, volajícím po demokratických reformách. Jakákoliv forma opozice se interpretuje jako útok na stabilitu země a nekompromisně se trestá. Vězení jsou plná lidí, které systém vnímá jako politické nepřátele. Potlačena byla i řada svobod, po nichž volalo takzvané arabské jaro v roce 2011. Sísí je různými nevládními organizacemi pravidelně obviňován z násilností a porušování lidských práv.

I přes represe však Sísího stále řada egyptských obyvatel podporuje. Vnímají ho jako záruku, že se nebudou opakovat podobné otřesy, jako tomu bylo během arabského jara nebo po zvolení Mursího. Egypťané už zažili leccos a říkají si, že diktatura sice není žádný med, ale pořád lepší než anarchie. V zahraničí může Sísí navíc spoléhat na výraznou podporu Spojených států.

Práce jak na kostele/mešitě

Vláda Sísího a jeho mocenského aparátu se tedy sice zdá být nedotknutelná, mohla by ale také vzít rázný konec. Sísí totiž musí něco předvést, protože problémy země jsou obrovské.

Ekonomika skomírá. Sísí sice představil jakýsi reformní program, který hospodářství trochu rozhýbal, ale vedl zároveň ke kruté inflaci, jež zasáhla miliony chudých Egypťanů. Megalomanské projekty, jako třeba nová větev Suezského průplavu, kterou v roce 2015 Sísí s velkou slávou otevřel, schlamstly miliardy, které se podle kritiků mohly využít na něco užitečnějšího. Státní dluh je vysoký, infrastruktura pokulhává, o vzdělávacím systému hanba mluvit.

Nad zemí navíc stále visí Damoklův meč terorismu. Na Sinaj sice Sísí poslal armádu, ale zničit sídla tamních islamistů se mu stále nepodařilo. Předloni v listopadu teroristé v mešitě ve městě Bir al-Abd povraždili přes tři stovky lidí, po několika atentátech na křesťanské kopty musel být v zemi v roce 2017 zaveden i výjimečný stav.

Egypt nutně potřebuje další reformy, především s ohledem na rychle rostoucí mladé obyvatelstvo, které touží po důstojném životě. Veškeré změny k lepšímu ale končí tam, kde se ozbrojené síly obávají o své prebendy a svůj vliv. Není proto divu, že se miliardy utrácejí za zbraně, a ne za školy nebo nemocnice.

Pokud ovšem nebudou uspokojeny základní požadavky Egypťanů, bude samozřejmě v jejich řadách sílit nevole. A k čemu může ve finále vést nespokojenost mas způsobená chudobou a všudypřítomnou korupcí, zažili nedávno dlouhodobí a zdánlivě nedotknutelní despotové v Súdánu nebo Alžírsku. Arabské jaro 2.0 klepe na dveře a něco podobného jako Umara Bašíra a Abdelazíze Butefliku může klidně jednoho krásného dne potkat i Sísího.

Tagy: zahraničí Egypt referendum islamismus nepokoje v Egyptě islamistické Muslimské bratrstvo arabské jaro

Zdroje: vlastní